Kdy není dobré volat na pomoc Policii ČR

Úterý, 8. Listopad 2011, rubrika Nezařazené

Byl jsem na prohlídce v protiatomovém krytu. Zážitek to byl, co vám mám povídat, ale to si asi umí každý představit, proto o tom ani nebudu psát. Ale souvisí s tím více-méně vtipná historka, o kterou se podělím.

Když jsme přišli ke vchodu, postával tam už hlouček lidí, kteří se těšili, až se taky dostanou dovnitř. Mohlo jich tam být pár desítek, možná i ke stovce, a všichni stáli na tři metry širokém chodníku, který vede kolem těžkých vchodových dveří do bunkru. Chodník tím byl v podstatě ucpaný a možná sem tam někdo stál i ve vozovce.

Když jsme vcházeli dovnitř, kromě hloučku návštěvníků tam byl i chlapík, který zjevně neměl touhu vidět to memento minulého století zevnitř, naopak, rozčiloval se, co si to dovolujeme blokovat veřejné prostory, a bůh ví, jak jsme otevřeli ty těžké dveře, které jsou odnepaměti zamčené. Vyhrožoval, že na nás zavolá policajty, ale to už jsme se dostali na řadu, takže bohužel nevím, jak se situace vyvíjela v dalších okamžicích. Abych nezapomněl, akce se konala večer, pán šel zřejmě z hospody.

Když jsme o něco později vycházeli z bunkru ven, stálo před vchodem policejní auto, a onen chlapík se rozčiloval ještě víc. Opravdu ty policajty zavolal, ti ovšem, když přijeli, místo aby ten dav gaunerů rozehnali vodním dělem (jak si zřejmě představoval), tak požádali jeho, aby jim ze všeho nejdřív foukl do trumpetky. A to ho tedy pěkně dopálilo. Vykřikoval na celou ulici, že to je přece kontraproduktivní a podobné chytré věci, zkrátka ani do ničeho foukat nemusel a všichni přítomní měli jasno.

Připadalo nám to vcelku komické, a tak jsme situaci ještě chvíli zpovzdálí sledovali. Za chvíli přijelo ještě jedno policejní auto, a po další chvilce ještě jedno, takže už tam bylo pomalu víc policistů než návštěvníků čekajících, až se na ně dostane řada, a všichni se věnovali tomu jedinému stěžovateli. Přitom on ale nebyl od pohledu žádný opilec. Byl slušně oblečený (oblek, kravata), mluvil sice útočně ale přitom souvisle a logicky. Než se tak křečovitě začal bránit té zkoušce na alkohol, tak mě ani nenapadlo že je pod parou, myslel jsem si že to je prostě s odpuštěním magor, jakých chodí po světě bohužel spousty.

Jak to dopadlo nevím, nevím jestli ho nakonec donutili dýchnout nebo ne, a hlavně také nevím, jaký vliv by měl výsledek jeho dechové zkoušky na řešení problému, který nahlásil. On měl totiž v podstatě pravdu - my jsme tam opravdu ucpali chodník tak že sotva mohl projít. A možná že kdyby byl střízlivý a bez odmlouvání policajtům dýchl, tak by tento problém s námi opravdu řešili (na druhou stranu, kdyby byl střízlivý, tak by ho nejspíš nenapadlo kvůli takové věci volat policajty). Ale plyne z toho jedno poučení. Když zrovna neřídíme auto, tak sice smíme chlastat co hrdlo ráčí, ale buďme si vědomi, že z toho můžeme mít problém, když se budeme dožadovat pomoci policie. Co když se stane, že si doma otevřeme víno, uděláme si romantický večer, a sousedi si taky otevřou víno a pořádně se ožerou a budou dělat bordel do rána. O půlnoci mi rupnou nervy, zavolám na ně policii, a příslušníci když přijedou, tak první co je bude zajímat, jestli jsem něco pil já. Může se to stát?

• • •
Zpět na titulní stránku

Předchozí článek: Jak poznat že manažer je vůl
Následující článek: Jak je důležité míti po ruce Filipa anebo Foxtrot

Přečti si také další články:

Komentáře (2) ke článku “Kdy není dobré volat na pomoc Policii ČR”

  1. Alena napsal:

    Dobrý den,

    Vaše články jsem četla s velkým zájmem. Odkazuji a držím palce -Pište!
    Pište! Pište!

  2. Pavel napsal:

    Možná patřím k těm magorům, co chtějí všechno mít správně, ale pokud je moje stížnost odůvodněná, proč bych nemohl volat policii opilý, to přece není trestné.

Napiš, co si o tom myslíš: