Jak se přepočítávaji příjmy ze zahraničí na koruny a jak se vrací přeplatky aneb Máme to ale výborné zákony

Pondělí, 6. Duben 2009, rubrika Politika

V minulém článku jsem se otřel o kvalitu českých zákonů, psal jsem tam, že by ta banda politická kterou tak štědře platíme měla pracovat na zkvalitnění zákonů, a ne se hádat o moc.

Zákony by měly být pro lidi, aby jim lidi rozuměli a dokázali se podle nich řídit. Dneska tady mám myslím hezký příklad toho, v jakém stavu české zákony jsou.

Když vystavujete fakturu zahraničnímu zákazníkovi v zahraniční měně, musíte ji do účetnictví přepočítat na koruny. To ale není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Jakým kurzem to totiž přepočítáte? Vypadá to, že možností je spousta:

  1. kurzem České Národní Banky ze dne dodání zboží/služeb,
  2. kurzem ČNB ze dne vystavíte fakturu,
  3. kurzem ČNB ze dne kdy přijdou peníze na váš účet,
  4. skutečným kurzem, jakým vám to banka přepočítala,
  5. nějakým průměrným kurzem, kterým přepočítáte všechny faktury vydané za celý rok.

A tak dále, fantazii se meze nekladou. Ale jak si vybrat? Hodit si kostkou? To by byla chyba, která by mohla vyvolat škodolibý úsměv na tváři kontrolora z finančního ústavu, a slzu na tváři vaší. Takže jak to je:

Pro účely Daně z přidané hodnoty je to jednoduché, Zákon o dani z přidané hodnoty říká možnost 1., tedy kurzem ČNB ze dne uskutečnění zdanitelného plnění. Jenže, kupodivu, zákon o dani z přijmu říká něco jiného. Ten říká možnost 5.! Ano, ministerstvo financí vyhlašuje každý rok v lednu takzvany jednotný devizový kurz za předchozí rok, kterým je potřeba přepočítat všechny faktury za rok zpětně, podle toho vypočítat zisk a ten zdanit daní z příjmu.

To znamená, že u každé faktury vydané z cizí měně musíte evidovat dva přepočty na koruny: jeden pro účely Daně z přidané hodnoty, a druhý pro účely Daně z příjmu.

Ale aby to nebylo tak jednoduché, připravili si pro nás mocipáni ještě zpestření. Podle Zákona o dani z příjmu máte totiž buď použít ten jednotný kurz, anebo se můžete (podle svých vlastních preferencí), řídit jakousi vyhláškou. V té vyhlášce je napsáno, že se máte řídit dalším zákonem. No a v tom dalším zákoně je napsáno, že máte jít cestou 3., ale ještě nepřepínejte… o kus dál v tomtéž zákoně je ještě poznamenáno, že lze jít i cestou 4.

Hezké, ne? Celkem tedy máte na výběr ze tří způsobů, ale ani jeden z nich není ten, který musíte povinně použít u DPH. Takže dva různé přepočty u každé faktury budete mít v každém případě.

To byl příklad první, a hned bude následovat příklad druhý.

V tomto čtvrtletí mi vznikl přeplatek Daně z Přidané Hodnoty krásných 82 korun českých, což znamená, že by mi je finanční úřad měl vrátit. Jenže v Zákoně o dani z přidané hodnoty je stvrzeno krví, že přeplatky se vrací až když jsou větší než 100,- Kč, menší propadají peklu. Smutné, že? No, ne tak úplně. V Zákoně o správě daní a poplatků je totiž napsáno, že přeplatky se vrací pokud jsou větší než 50,- Kč, a to na žádost. Takže podám žádost, podle tohoto zákona, a ta vyrve mých 82 korun peklu ze chřtánu.

Stačilo nudných příkladů. Nikdo na světě, ani polonahá Havajská domorodkyně s věncem květů na krku mě nepřesvědčí, že ty zákony jsou v pořádku, že páni poslanci odvedli dobrou práci.

• • •
Zpět na titulní stránku

Předchozí článek: Jaké je průměrné IQ čtenářů iDNES.cz a diskutérů v namějších diskusich
Následující článek: Pohrdáte uklízečkami?

Přečti si také další články:

Napiš, co si o tom myslíš: