Kam asi letos pojedu na dovolenou? Do Chorvatska už ne!

Neděle, 1. Červen 2008, rubrika Auta a motorismus

Dřív jsem si myslíval, že do Chorvatska jezdí lidé ze setrvačnosti, protože neznají nic jiného, nikde jinde se nedomluví a na nic jiného nemají. Za poslední roky jsem se ale vykoupal v jiných mořích… a letos jsem se zase těšil do Chorvatska. Tím nechci říct, že je to v Chorvatsku lepší než třeba v Řecku, ale je to prostě jiné. V žádné jiné zemi se nám nikdy nestalo, že bychom našli romantickou pláž, kde na dohled od nás je jen několik dalších párů.

Takže, letos jsem se zase po pár letech těšil do Chorvatska. Teď to ale vypadá, že budeme muset vymyslet něco jiného. Začalo to tím, že Slovinci zrušili mýtnice a zavedli dálniční známky. Slovinskem se do Chorvatska projíždělo pár desítek kilometrů a bývaly tam vždycky hrozné kolony (tedy já jsem tam kolonu nezažil, ale ti co jezdí typicky v pátek v noci tam a v sobotu v noci domů si jich užívali dosytosti). Slovinci staví dálnici, pomalu ale přece, takže jsem se těšil, jak už brzo bude možné Slovinsko prosvištět za pár desítek minut. Ale ouha. S novým způsobem zpoplatnění dálnic vyjde těch pár kilometrů na cestě do Chorvatska na pěkných pár stovek, takže naprosto všichni Češi (včetně mě) pojedou po okreskách a dálnice bude zet prázdnotou. No ale za to Chorvati nemůžou.

Druhá zvláštní zpráva byla, že dítě, které nejede se svým rodičem, bude muset s sebou mít vyplněný a notářsky posvěcený stoh papírů. No, mě se to dotkne spíš pozitivně, protože bude trochu větší klid na plážích. Děti, které by jely třeba se školou nebo s dětským domovem, totiž pojedou jinam. Osobně se mě to netýká, přesto mi ale v hlavě začíná hlodat červíček, který se ptá, o co těm Chorvatům vlastně jde.

Týden se s týdnem sešel a přichází další zpráva o Chorvatsku. Žádné masné a mléčné výrobky s sebou. Nejsem ten typ, co si s sebou na dovolenou veze plný kufr nasmažených řízků. Ale nejsem ani ten typ, co si v české cestovce koupí hotel s plnou penzí. Naše dovolené vypadají tak, že se rozhodneme, kam chceme jet, na Internetu si najdeme, co v okolí chceme vidět, a vyrazíme. Bydlení se vždycky najde někde na místě. A druhý den už třeba spíme zase o sto kilometrů dál, anebo se pár dní zdržíme, když se nám tam líbí. Protože nikdy nevíme kam dojedeme, jídlo na dva-tři dny máme vždycky s sebou, protože ne všude je supermarket. A teď nám úředník poručí jet jen s nacpanou peněženkou! Děkuji, ale to pojedu někam jinam, někam kde mi nebudou mluvit do mojí životosprávy.

K tomuto jsem viděl jeden tak trochu tragikomický komentář v internetové diskusi - na české paštiky se prý zákaz nevztahuje, v těch totiž už dávno žádné maso není :-)

Červíček hlodá víc a víc, a vzpomíná na loňské léto. Na reportáž v televizi o tom, jak chorvatská policie zachází se ženami (reportáž televize zn@va, původní video na YouTube). A k tomu se přidá vzpomínka jejich písničku o českých holkách (video na YouTube). Kdyby to zpívali Italové o Němkách, tak bych se tomu zasmál, ale když se té chamradi chorvatské nelíbí naše holky, tak to je prostě budeme vozit někam jinam! (Tohle je samozřejmě argument ne racionální ale ryze emocionální, ale i takové argumenty se počítají.)

Suma sumárum, do Chorvatska už nepojedu. Neříkám nikdy, ale určitě ne letos. Škoda, fakt jsem se tam těšil. Naštěstí nemáme nic zaplacené předem, není to náš styl. Ale budeme muset vymyslet něco jiného. Řecko, Španělsko… Není to dražší, ale už je to takové komplikovanější. Už to není o tom že člověk skočí do auta a za 10 hodin je u moře.

• • •
Zpět na titulní stránku

Předchozí článek: Dlouho jsem tu nebyl aneb důležité událostí posledních týdnů
Následující článek: Kdo by jel do Chorvatska?

Přečti si také další články:

Napiš, co si o tom myslíš: