Jaká je francouzská kuchyně

Čtvrtek, 27. Březen 2008, rubrika Nezařazené

Slíbil jsem, že se podělím o nějaký ten zážitek z mého březnového cestování, tak tady je první.

Asi už každý slyšel pojem “francouzská kuchyně”, mluví se o ní ve spoustě holywoodských filmů. Spousta lidí, když tento pojem slyší, si představí šneky a žabí stehýnka, což je samozřejmě hrozně zjednodušené, ale ten pocit běhání mrazu po zádech a znechuceného výrazu který to vyvolá je poměrně přesný.

Francouzské stolování má jedno velké plus. V každé restauraci, hospodě, putice i pajzlu vám vždycky automaticky kromě toho co si objednáte přinesou i “bezednou” láhev čisté vody (skleničky na ni jsou už nachystané na stole) a to prosím zdarma. To mně připadá velmi příjemné, protože já jako nepivař mám občas problém, čím zapít oběd/večeři, protože bohužel spousta hospod v ČR nemá nic jiného než pivo nebo kolu/fantu/sprite/cappy a předraženou bonaqu. Čistou pramenitou vodu ale končí seznam plusů, které dokážu na francouzském stravování najít. Dostanete taky snad vždycky ošatku chleba, což se někdy hodí, ale třeba k bramborám se sýrem mi připadá chleba už tak trochu zbytečný.

Ale abych to vzal od začátku. Za prvé, ve Francii skoro nikdo neumí anglicky, takže pokud neovládáte tu jejich divnou řeč anebo nemáte s sebou tlumočníka, budete mít komplikace. Francouzi jsou ale hodně milí a snaživí a mají trpělivost, takže se s vámi domluví na čemkoliv rukama.

Ve Francii nemůžete jen tak přijít do hospody a sednout si k prvnímu volnému stolu který se vám líbí. Musíte počkat u vchodu, než si vás nevšimne číšník. Ten se vás zeptá, kolik vás je a zavede vás ke stolu. Ptá se, i když všechny stoly v lokálu jsou čtyřmístné a tak by bylo úplně jedno kam si sednete. Francouzi jsou navíc ještě zvyklí říkat že chtějí nekuřácký stůl, i když od letoška je v celé Francii kouření v hospodách zakázáno.

Francouzi neznají omáčky, neznají pořádný kus masa. Žerou hlavně sušené (=syrové a smradlavé) maso nakrájené na tenoučké plátky s nejrůznějšími okrasnými přílohami a různými divnými zálivkami. Ke všemu jedí smradlavé sýry a to tak smradlavé, že zatímco v ČR mám problém jít do hospody, protože pak nechutně smrdím kouřem, tak ve Francii jsem se vrátil z hospody a zjistil jsem že smrdím sýrem.

Často vám na stul přinesou nějaké zařízení, ve kterém se něco vaří. Třeba se v něm rozehřívá sýr, který máte jíst tekutý s vařenými bramborami, anebo se v tom vaří olej, ve kterém si přímo na stole smažíte jednotlivá sousta jídla.

Zatímco průměrný Čech jde do hospody řešit politickou situaci a nalívá se celý večer pivem, Francouzi celý večer jedí. Ne že by se přežírali, ale oni prostě jedí pomalu a hodně hodně hodně v průběhu jídla hovoří a všelijak se baví, jeden chod jídla si vychutnávají klidně dvě hodiny a proberou při tom se známými všechny důležité drby.

Platí se prakticky vždy a všude platebními kartami (samozřejmě to není povinné, ale mně to připadá příjemné). S tím souvisí, že se nedávají dýška jak zvykem u nás, ale číšník přinese účet, dáte mu kartu, proběhne platba, vrátí vám kartu a potvrzení o transakci a odejde. Vy mu pak můžete nějaký peníz nechat na stole když chcete.

Tak to je asi všechno. Abych to shrnul, půjčil bych si text jedné myslím že Uhlířovi písničky:

Ital Francouz nezná ten zázrak,
a tak mu chátrá tělo,
Ital Francouz nezná ten zázrak,
pívo vepřo knedlo zelo…

• • •
Zpět na titulní stránku

Předchozí článek: Doma je doma :-)
Následující článek: Už je to tady

Přečti si také další články:

Komentář ke článku “Jaká je francouzská kuchyně”

  1. jerrymungo napsal:

    To sedí. My jsme taky frankofilové, Francii jsme dost procestovali a cítíme se tam jako ve druhém domově. Francouzi mi připadají trochu jednodušší, když jsme je učili znát jejich spisovatele. A pak taky docela bordeláři, protože v restauraci po nich zůstane neuvěřitený nepořádek z rozdrobených baget. A pokreslené ubrusy, když nám jeden známý Francouz maloval orientační plánek Paříže přímo na stůl. A že jsou soběstřední, je i v tom, že hodinové televizní zprávy jsou padesát minut jen o situaci ve Francii. Těším se na další Tvé postřehy…

Napiš, co si o tom myslíš: