Jak to chodí na přijímacích pohovorech

Čtvrtek, 28. Únor 2008, rubrika Nezařazené

Byl jsem na konkursu, ucházet se o zaměstnání. Ne že bych to místo nějak stál, ale člověk nesmí vypadnout úplně z obrazu, musí vědět jak to na takových konkurzech chodí (protože nikdy nevíte, kdy si budete muset hledat práci).

Dostal jsem pár otázek, o kterých jsem slyšel, že se u pohovorů dávají, ale nikdy se mi tomu nechtělo moc věřit.

Třeba taková otázka: Co byste dělal, kdybyste od nadřízeného dostal příkaz, se kterým byste nesouhlasil?

Podle mě to je nesmyslná otázka z několika důvodů. Za prvé, uchazeč který o práci stojí si může “správnou odpověď” předem připravit. Stačí si prostudovat pár brožur a případně se porozhlédnout po Internetu a najít, co je za správnou odpověď považováno v dané firmě. A co je účelem pohovoru? Odhadnout, jestli se člověk hodí na práci na kterou ho hledáme, anebo jestli se umí dobře připravit na pohovor?

Za druhé, i kdyby uchazeč odpovídal upřímně, je to k ničemu. Co v člověku opravdu je se totiž pozná až když je pod tlakem. Všichni máme spoustu ideálů, ale když dojde na lámání chleba, ideály najednou měknou. Myslím že hodně lidí u pohovoru opravdu upřímně řekne, že by nadřízenému ihned řekli že s tím nesouhlasí a navrhli svoje řešení, ale až by k tomu opravdu došlo, tak by to šéfovi tiše odkývali a pak by si doma stěžovali partnerce/partnerovi, jakého mají šéfa vola.

Nebo kolik lidí řekne: “Kdybych měl pocit že mám nespravedlivě nízký plat, řeknu šéfovi, ať mi přidá”? Skoro každý. Ale když na to opravdu dojde, tak si radši najde jinou práci, kde mu budou platit víc, než aby šéfovi do očí řekl: “Já si zasloužím víc”.

A nejde jen o to postavit se šéfovi. Kolik lidí by statečně řeklo (a mysleli by to upřímně), že kdyby viděli autonehodu, tak dají první pomoc? Skoro všichni. Ale když se k nějaké nehodě opravdu připletou a uvidí krev, tak kolik z nich zpanikaří? Bohužel, z těch co na to nejsou trénovaní, většina.

Nemyslím že by to byla slabost, myslím že to je prostě normální lidská vlastnost.

Takže jestli pracujete na personálním oddělení (tedy pardon, teď se vlastně v české kotlině říká ejč-ár neboli Human Resources) a děláte přijímací pohovory s uchazeči, tak se nevyptávejte na nesmysly jenom proto, že jste o tom četli v brožuře. Přemýšlejte, jestli ty otázky na které se ptáte k něčemu jsou.

A pokud se na nějaký přijímací pohovor chystáte, tak si předem připravte odpovědi na otázky typu:

  • Co byste dělali, kdybyste od nadřízeného dostali příkaz se kterým byste nesouhlasili?
  • Co byste dělali, kdyby Vás váš podřízený odmítl poslechnout?
  • Řekněte tří důvody, proč bychom vás měli přijmout?
  • Řekněte tři důvody, proč bychom vás neměli přijímat?
  • Popište jak vidíte sebe za pět let?

Je to teď moderní.

• • •
Zpět na titulní stránku

Předchozí článek: Podlehl jsem propagandě a koupil jsem si přilbu na snowboard
Následující článek: Jak emigranti (ne)umí česky

Přečti si také další články:

Komentáře (2) ke článku “Jak to chodí na přijímacích pohovorech”

  1. Lukas napsal:

    Zdravím, chci poděkovat za zajímavé články na který jsem tu narazil a i když hodně pozdě tak přece připojit komentář: jednak jsem měl tu možnost absolvovat pár pohovorů i druhé strany a musím říct že kdo to nezažil, ten neuvěří kolik absolutně nesoudných a přeceňujících se lidí musítě odmítnout - pak i tyto “hloupé” otázky ledacos prozradí.
    A pak taky: pokud na takovouto otřepanou otázku dostanete originální odpověď, pak to taky může hodně napovědět! Pohovor není o zajímavých, či užitečných otázkách, ale v první řadě o komunikaci a o dojmu, jaký uchazeč udělá.

  2. zadirr napsal:

    Díky za kompliment :-)

    Rok se s rokem sešel, teď už se na to taky dívám trochu jinak než před rokem, kdy jsem psal tento článek.

Napiš, co si o tom myslíš: