Co je to “sociální spravedlnost”?

Středa, 2. Květen 2007, rubrika Politika

Dnes během mojí cesty do práce vysílali na BBC reportáž z Francie, kde se schyluje k prezidentským volbám. Stojí proti sobě pravicový kandidát Nicolas Sarkozy a kandidátka socialistů, Ségolène Royal, za kterou se nyní postavily všechny levicové strany.

Reportéři navštívili setkání levicových voličů a názory některých z nich zazněli i v rádiu. Nejvíc mě zaujala pařížská důchodkyně, která řekla že bude volit Ségolènu Royal, protože ta by mohla změnit francouzsou společnost, aby byla spravedlivější. Přestože nevysvětlila, co přesně tím myslela, podle toho že chce volit levici si dovolím odhadnout, že by chtěla aby byly menší rozdíly mezi bohatými a chudými, protože to je idea levicové politiky.

Vážená pání, pro případ že byste náhodou uměla česky a ještě větší náhodou zavítala na tyto stránky, chci Vám vzkázat, že neexistuje spravedlivá sociální politika. Respektive, pro každého je ta “spravedlivá” nějaká jiná. Levice tradičně zastává názor, že spravedlivé je přerozdělovat peníze, vybírat je od bohatých a rozdávat chudým, aby se dostalo na všechny, pravice naopak zastává názor, že spravedlivé je ponechat peníze těm kteří je vytvářejí. I já bych si přál, stejně jako asi každý, aby právě ta “moje spravedlnost” byla prohlášena za tu jedinou správnou. Bohužel to nejde. Od toho jsou ale volby, aby se rozhodlo, která ze spravedlností bude po následující volební období praktikována. Samo sebou, pravicovou spravedlnost (tedy nechávat každému kolik si vydělá) volí většinou podnikatelé a vzdělaní lidé, tedy vyšší příjmové skupiny (logicky, nechtějí se dělit o svoje peníze s chudšími). Levicovou spravedlnost (tedy brát bohatým a rozdělovat chudým) volí -kdo by to čekal- naopak spíše ti chudší, méně vzdělaní a důchodci.

Pokusím se tady vysvětlit, proč já považuji tu “moji spravedlnost” za jedinou správnou.

Řekněme, že v jednom městě žijí tři kamarádi, A, B a C (Adam, Bedřich a Cyril). Chodili spolu do školy, ale Adam po maturitě nastoupil do zaměstnání k místnímu podnikateli, protože měl vidinu pravidelného přísunu peněz bez stresů. Bedřich šel studovat vysokou. Byl to risk, že buď školu dodělá a bude mít titul, anebo ho třeba po čtyřech letech vyhodí a on nebude mít nic, jen čtyřleté spoždění v kariéře. V každém případě, zatímco Adam už po dobu jeho studia bude vydělávat peníze, Bedřich bude žít více-méně na dluh. Až Bedřich dodělá školu, bude umět všechno co umí Adam (mají stejnou maturitu), ale navíc toho bude umět mnohem víc. Takže i když nastoupí do zaměstnání ke stejnému zaměstnavateli, dostane lépe placenou (ale taky asi odpovědnější) práci.

Teď se Vás, milá pařížská důchodkyně, ptám: bude spravedlivé, aby se měli oba přibližně stejně dobře, anebo bude spravedlivější, když Bedřich dostane odměnu za svoji sázku do loterie, ve které vyhrál, ale mohl i prohrát? Můj názor je, že bude spravedlivější, když se Bedřich bude mít lépe.

Jak jsem zmínil, kamarádi byli tři, takže ještě je tady Cyril. Nezáleží na tom, jestli Cyril šel po maturitě studovat vysokou školu nebo ne. Každopádně, když studia dokončil nastoupil taky na chvíli do zaměstnání, ale potom se rozhodl vzdát se jistoty pravidelného měsíčního příjmu a postavit se na vlastní nohy. Několik měsíců nejen že nevydělal ani halíř, ale musel i investovat spoustu svých peněz. Musel se naučit spoustu nových věcí, které se ve škole neprobíraly, musel sehnat dodavatele a zákazníky, musel sehnat zaměstnance. Vložil všechny svoje úspory do loterie a nevěděl, jestli v ní vyhraje nebo ne. Nakonec otevřel v rodném městě konkurenční továrnu a tak zaměstnancům původní továrny (včetně Adama a Bedřicha) nabídl lepší podmínky, aby přešli k němu. Adam přešel, ale Bedřich ne, protože i původní zaměstnavatel musel zvýšit platy a přidat všelijaké zaměstnanecké výhody, aby mu všichni zaměstnanci neutekli.

Teď se Vás, milá pařížská důchodkyně, ptám podruhé: bude spravedlivé, aby se měli všichni tři přibližně stejně, anebo bude spravedlivější, když se Bedřich bude mít lépe než Adam a Cyril ještě lépe než Bedřich? Můj názor si asi domyslíte. Kdyby Cyril na začátku věděl, že se bude mít stejně jako Adam, tak by se nikdy do podnikání nepouštěl - není to blázen aby riskoval to všechno bez jakékoliv šance, že se mu to jakkoliv vyplatí.

Kdyby se Cyril do podnikání nepustil, všichni tři by spolu pracovali v jedné továrně, kde by je původní podnikatel platil pořád stejně mizerně, protože by neměl důvod zvyšovat mzdy - zaměstnanci by mu neměli kam utéct. Také by neměl důvod investovat do technologí, protože když je pracovní síla tak levná, tak se příliš nevyplatí lámat si hlavu s tím, jestli by těm lidem nemohl ulehčit práci nový stroj.

V případě že by se Cyril do podnikání pustil, měli by se lépe všichni. Oba zaměstnavatelé by museli zvyšovat platy, aby si udrželi zaměstnance, takže by se nakonec měli lépe všichni.

Vážení čtenáři, pokud se vám příběh těchto tří kamarádů zdá jako utopická pohádka, podívejte se zpět na vývoj lidstva ve 20. století. Po druhé světové válce měly všechny země přibližně stejné výchozí podmínky. Různé země se ale vydaly různou cestou. Zatímco některé imperialistické země nechali zlé podnikatele, aby vykořisťovali chudáky pracující, v jiných zemích vzal vládu do rukou pracující lid a veškeré podnikání znárodnil.

Závěrem chci říci, že my prostě potřebujeme podnikatele. Potřebujeme odvážné lidi, kteří vsadí vše co mají pro to abychom se všichni nakonec měli lépe! Bránili jsme se tomu 40 let, nedělejme tu samou chybu znovu! Nesnažme se jim brát to co si vydělají, proto abychom se měli všichni stejně dobře! Protože potom by se mohlo stát, že se na nás vykaškou a utečou někam jinam, kde si jejich odvahy budou více vážit!

• • •
Zpět na titulní stránku

Předchozí článek: Pokácel jsem švestku :-(
Následující článek: Něco o mě aneb jak se živím

Přečti si také další články:

Napiš, co si o tom myslíš: