Co je špatně s výukou jazyků na českých školách?

Sobota, 5. Květen 2007, rubrika Angličtina

Se studiem angličtiny jsem začal, jako většina čechů, v páté třídě základní školy. Bylo to v roce 1991, bylo mi 10 let. Učila nás paní, která byla mávnutím kouzelného proutku přeměněna ze soudružky ruštinářky na paní angličtinářku. Kdo by jí mohl mít za zlé, že se svoji znalostí tohoto cizího jazyka byla o 3 lekce před námi? Jak se asi dalo čekat, za čtyři roky na základní škole (tenkrát se končilo 8. třídou, 9. byla zavedena hned pro ročník po mně) jsem se naučil anglicky sotva představit. Na střední škole to nebylo o moc lepší.

Na vysoké škole to bylo o něco lepší. I když znalost angličtiny považuji za to nejdůležitější, co mi měla škola dát, z nějakých důvodů které jsem nikdy nepochopil jsme zde měli angličtinu pouze 4 semestry (jasně, mohl jsem si ji zapsat i další semestry, ale další kredity už by se mi nepočítaly a člověk byl mladý, hloupý, líný…). V každém případě jsem se myslím za ty čtyři semestry naučil víc než za těch 8 let předtím. A v každém případě když jsem začal po promoci pracovat pro zahraniční společnost, naučil jsem se během pár měsíců víc než za ty 4 semestry.

Ale to o čem chci napsat je způsob, jakým se angličtina učí. Tedy učila - přecejen už je to spousta let, možná že dnes už se jazyky učí úplně jinak.

Slovní zásoba. Vždy nás učili dvojice české slovo=anglické slovo. To je ale úplný nesmysl. Když chci vyjádřit myšlenku, není možné si ji říct česky a jednotlivá slova překládat do angličtiny, protože prostě vznikne jiná věta, než jakou by řekl angličan. Místo dvojic české slovo-anglické slovo je potřeba učit se dvojice myšlenka=anglická slova, protože jedno české slovo může mít v různých situacích různý význam a napak.

Zamysleli jste se někdy, kolik vět v češtině dává čechovi úplně jiný význam než mají jednotlivá slova? Třeba: “Pořád chodím s holkou co jsem sbalil loni“. Znamená to snad, že jsem loni nacpal nějakou holku do batohu a pořád ji tahám s sebou? Ne. A stejně je to v každém jazyku včetně angličtiny. Když chci rozumět angličanovi, musím chápat jaké myšlenky má v hlavě a ne jak se česky řeknou slova která ma na jazyku. A stejně tak, když chci aby angličan rozuměl mně, musím říkat takové věty, které by řekl on kdyby měl v hlavě stejné myšlenky jako já.

Skoro bych řekl, že cizí jazyk by se měl učit od základu a neplést do toho mateřský jazyk. To by samozřejmě šlo těžko, ale myslím že je lepší, když slyším nebo čtu anglické slovo, představit si obrazně co představuje než vybavit si jeho český překlad. Například, každé dítě ví, že ovoce se řekne fruit a zelenina se řekne vegetable. Ale víte že čech si pod pojmem ovoce představí něco jiného než angličan pod slovem fruit?

Pro angličana je fruit vše, co vyroste z květu a obsahuje to semena. Tedy jablka i pomeranče stejně jako u nás, ale taky například okurky, papriky, rajčata… to vše je pro angličana “fruits”. Jestli si myslíte že si dělám srandu tak se pletete, podívejte se do nějakého anglického výkladového slovníku.

Pro jistotu ještě jednou, abyste si nemysleli že jsem se špatně vyjádřil: Okurky, paprika, rajčata a další plody co obsahují semena patří mezi fruits, takže pokud vám učitel(ka) ve škole tvrdí že ovoce=fruit a zelenina=vegetable, neříká vám pravdu. A tak je při studiu cízích jazyků se vším, takže jestli se učíte jen pro známky, učte se klidně “české slovo=anglické slovo”. Ale jestli se učíte proto abyste se domluvili, učte se chápat významy anglických slov a vět.

• • •
Zpět na titulní stránku

Předchozí článek: Daňová reforma podle ČSSD aneb “Cesta k růstu životní úrovně”
Následující článek: “Ovoce” není “Fruit”

Přečti si také další články:

Napiš, co si o tom myslíš: