Jak se přepočítávaji příjmy ze zahraničí na koruny a jak se vrací přeplatky aneb Máme to ale výborné zákony
Pondělí, 6. Duben 2009, rubrika PolitikaV minulém článku jsem se otřel o kvalitu českých zákonů, psal jsem tam, že by ta banda politická kterou tak štědře platíme měla pracovat na zkvalitnění zákonů, a ne se hádat o moc.
Zákony by měly být pro lidi, aby jim lidi rozuměli a dokázali se podle nich řídit. Dneska tady mám myslím hezký příklad toho, v jakém stavu české zákony jsou.
Když vystavujete fakturu zahraničnímu zákazníkovi v zahraniční měně, musíte ji do účetnictví přepočítat na koruny. To ale není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Jakým kurzem to totiž přepočítáte? Vypadá to, že možností je spousta:
- kurzem České Národní Banky ze dne dodání zboží/služeb,
- kurzem ČNB ze dne vystavíte fakturu,
- kurzem ČNB ze dne kdy přijdou peníze na váš účet,
- skutečným kurzem, jakým vám to banka přepočítala,
- nějakým průměrným kurzem, kterým přepočítáte všechny faktury vydané za celý rok.
A tak dále, fantazii se meze nekladou. Ale jak si vybrat? Hodit si kostkou? To by byla chyba, která by mohla vyvolat škodolibý úsměv na tváři kontrolora z finančního ústavu, a slzu na tváři vaší. Takže jak to je:
Pro účely Daně z přidané hodnoty je to jednoduché, Zákon o dani z přidané hodnoty říká možnost 1., tedy kurzem ČNB ze dne uskutečnění zdanitelného plnění. Jenže, kupodivu, zákon o dani z přijmu říká něco jiného. Ten říká možnost 5.! Ano, ministerstvo financí vyhlašuje každý rok v lednu takzvany jednotný devizový kurz za předchozí rok, kterým je potřeba přepočítat všechny faktury za rok zpětně, podle toho vypočítat zisk a ten zdanit daní z příjmu.
To znamená, že u každé faktury vydané z cizí měně musíte evidovat dva přepočty na koruny: jeden pro účely Daně z přidané hodnoty, a druhý pro účely Daně z příjmu.
Ale aby to nebylo tak jednoduché, připravili si pro nás mocipáni ještě zpestření. Podle Zákona o dani z příjmu máte totiž buď použít ten jednotný kurz, anebo se můžete (podle svých vlastních preferencí), řídit jakousi vyhláškou. V té vyhlášce je napsáno, že se máte řídit dalším zákonem. No a v tom dalším zákoně je napsáno, že máte jít cestou 3., ale ještě nepřepínejte… o kus dál v tomtéž zákoně je ještě poznamenáno, že lze jít i cestou 4.
Hezké, ne? Celkem tedy máte na výběr ze tří způsobů, ale ani jeden z nich není ten, který musíte povinně použít u DPH. Takže dva různé přepočty u každé faktury budete mít v každém případě.
To byl příklad první, a hned bude následovat příklad druhý.
V tomto čtvrtletí mi vznikl přeplatek Daně z Přidané Hodnoty krásných 82 korun českých, což znamená, že by mi je finanční úřad měl vrátit. Jenže v Zákoně o dani z přidané hodnoty je stvrzeno krví, že přeplatky se vrací až když jsou větší než 100,- Kč, menší propadají peklu. Smutné, že? No, ne tak úplně. V Zákoně o správě daní a poplatků je totiž napsáno, že přeplatky se vrací pokud jsou větší než 50,- Kč, a to na žádost. Takže podám žádost, podle tohoto zákona, a ta vyrve mých 82 korun peklu ze chřtánu.
Stačilo nudných příkladů. Nikdo na světě, ani polonahá Havajská domorodkyně s věncem květů na krku mě nepřesvědčí, že ty zákony jsou v pořádku, že páni poslanci odvedli dobrou práci.