Články v rubrice ‘Auta a motorismus’

Mnoho vody proteklo řekou Hudson od chvíle, kdy jsem napsal minulý článek. Ptáte se, co je to zač ta řeka Hudson? Ta přece teče za Velkou louží, v Novém Yorku. Srdce tohoto města, ostrov Manhattan, omývají právě vody řeky Hudson, která se v tom místě vlévá do Atlantského oceánu.

Ptáte se, co mám zrovna s touhle řekou společného? Nic. Zatím. Bohužel. Zatím jsem neměl příležitost smočit v ní svoje prsty. Zatím jsem ještě nikdy neopustil Starý kontinent. No, vlastně, jak se to vezme. Ale po pořádku.

Před měsícem jsem poprvé v životě vyrazil na dovolenou s cestovní kanceláří. Doteď jsme jezdili na dovolené vždycky na vlastní pěst. Měl jsem vždycky pocit, že jedině tak si dovolenou opravdu užijeme, když budeme mít možnost kdekoliv odbočit, kdekoliv se zastavit, kdekoliv přespat. Ale po sečtení výdajů na několik posledních dovolených jsem si bohužel musel přiznat, že dovolená tohoto typu vyjde o mnoho dráž než dovolená „na klíč“ s cestovkou, a tak jsme to tentokrát zkusili. Volba padla jak jinak než na Řecko, shodou okolností na stejný ostrov, kde byl Jerrymungo v červnu (a viděli jsme i “jeho” radar ).

Pobyt proběhl přesně podle představ, což mi připadalo samozřejmé, ale při čekání na letadlo které nás mělo odvézt zpět do srdce Evropy jsem si vyslech příběhy pár lidí a zjistil jsem, že to zas taková samozřejmost není. Každopádně v našem případě všechno bylo tak jak má být, ale rozepíši se o tom zas až příště.

No ale čas běží a voda teče, dovolená dávno skončila, ale dlouho jsem se doma neohřál (nebo spíš nezchladil) a vyrazil za dalším dobrodružstvím, na další ostrov, už ne do Řecka a už ne na dovolenou, ale na opačnou stranu a pracovně. O tom prvním ostrovu místní říkají, že je to nejjižnější část Evropy, o tomto druhém ostrovu místní říkají, že je to nejzápadnější část Evropy. Kdo uhodne?

Detaily přijdou až někdy příště, teď už nemám na psaní moc času. Právě totiž sedím u brány číslo B22 na letišti Aerfort Bhaile Átha Cliath a za chvíli nastoupím do útrob ocelového ptáka, který mě odnese domů. Na web se ale tento článek dostane, až budu doma. Mají tady sice bezdrátový internet, ale pekelně drahý a těch pár hodin to vydrží, stejně by si to teď v pátek odpoledne nikdo nepřečetl

Často slyším, že lidi kteří si koupí veliké auto typu Audi Q7, Mitsubishi Pajero nebo BMW X5, si tím prý léčí nějaké svoje komplexy, prý tím chtějí cosi komusi ukazovat. Mně je úplně jedno co kdo má a co chce ukazovat, ale jsou dny, kdy mám chuť si nějaký třítunový kolos koupit taky. Dneska byl jeden z takových dnů, kdy jsem se ve svém jednaapůltunovém autě bál. Čtyři auta mi dneska nedaly přednost, čtyřikrát chybělo málo k tomu, abych měl v nejlepším případě zmačkané plechy. Člověk asi má občas smůlu na blbce, a já si v takové dny říkám, jestli by nebylo lepší auto prodat a jezdit radši hromadnou dopravou, která je přece jen tak nějak bezpečnější.

Přijdu domů, otevřu noviny a padá mi čelist. 10 mrtvých, 100 raněných. Později to opravují na 6 mrtvých a desítky raněných, v tuto chvíli je aktuální stav 7 mrtvých a 70 raněných. Tak čím mám tedy jezdit? Autem ne, vlakem ne, těch nabouraných autobusů už taky bylo tolik… Nejlepší by bylo sedět doma a nevytahovat paty.

Kdysi jsem projížděl Vídní a byl jsem uchvácený z toho, že tam staví most nad dálnicí za plného provozu. Jel jsem v autě a nad hlavou mi z jeřábu visel obrovský kus betonu, budoucí část mostu, kterou právě usazovali na sloupy. Obdivoval jsem, jak jsou ti kluci rakouští šikovní - u nás se vždycky taková silnice na dlouhé měsíce zavře, tam to zvládají i za provozu. Teď vidím, že u nás už taky umíme nasouvat most nad železniční trať za plného provozu. Nebo neumíme? Možná je přece jen lepší tu silnici (železnici) zavřít. Objížďka je sice vždycky nepříjemná záležitost, ale určitě je příjemnější, než když na někoho ten most spadne.

Už jsem o tom psal, ale opakování je prý matka moudrosti.

Auta mají blinkry. A nemají je na parádu ale proto, aby ten co jede za mnou věděl, co se chystám udělat. Jezdím autem prakticky denně a prakticky denně vidím, že někdo z ničeho nic začne brzdit, skoro zastaví, pak začne točit volantem a teprve zároveň s tím dá blinkr. Sakra lidi, to už se na ten blinkr můžete vykašlat úplně, to už je úplně zbytečné blikat, když už stejně ti za vámi vidí, že odbočujete.

Správné pořadí je:

• nejdřív blinkr
• pak začít brzdit
• a pak točit volantem.

Člověk co jede za vámi už předem ví, jestli vás může předjet anebo má taky zabrzdit, třeba proto že pouštíte chodce.

Před pár dny jsem četl, že pražské hotely přicházejí o desítky milionů a blíží se ke krachu - kvůli rostoucí koruně. Je to jednoduché: ceny za ubytování jsou v Eurech, protože drtivá většina hostů jsou cizinci, ale náklady jsou v korunách. A protože za jedno Euro dostanou čím dál míň korun, příjmy klesají, zatímco výdaje zůstávají. Zdražit nemůžou, protože už takhle jsou ceny hodně vysoké, dokonce i pro německé a americké turisty. Kdyby zdražili ještě víc, turiské by přestali do Prahy jezdit. Co teď? Jestli koruna neoslabí, buď nám zkrachují hotely, anebo přestanou jezdit turisti.

Něco mi na tom ale nesedí. Hotely v Praze stojí stejně jako třeba v Německu. Takový čtyřhvězdičkový Holiday Inn na jednu noc stojí v Praze od nějakých €150 do €250. Kupodivu úplně stejne stojí noc ve velmi podobném čtyřhvězdičkovém Holiday Inn v německém Mnichově. Jak je možné, že v Německu takový hotel výborně prosperuje, přestože má daleko větší výdaje (přinejmenším personál stojí řekněme 4x tolik co u nás, ostatní výdaje asi budou srovnatelné). Jestli to nebude tím, že pražské hotely byly zvyklé vydělávat stamiliony, a teď když vydělávají o desítky milionů méně už jim to připadá málo. Nebo opravdu začínají krachovat? Pak asi bude něco špatně v jejich hospodaření s penězi. Rostoucí koruna v tom myslím bude nevinně.

Další chudáci, kteří prý doplácejí na rostoucí korunu, jsou kamionoví dopravci. Podobný scénář. Příjmy v Eurech, výdaje v korunách, Euro klesá, klesají příjmy, výdaje zůstávají. A k tomu roste cena nafty. Takže milí kamioňáci se rozhodli dát vládě nůž pod krk, aby urychlila přijetí Eura. Na tom mi ale připadá vtipné to, že dolarová cena nafty neúnavně roste a roste, ale díky tomu že i koruna statečně roste a roste, tak korunová cena nafty zůstává více-méně stejná, zatímco v Evropě stoupla cena benzínu a nafty za poslední dobu o polovinu. Kdybychom tady platili Eurama, kamioňákům by sice neklesaly příjmy, ale zato by jim rostly náklady. Ale dopravci v tom zřejmě mají jasno a pokud jim vláda nepřislíbí splnit jejich požadavky, můžeme se brzy těšit na zablokování dálnic

Tak to vypadá, že už je to definitivní. Ztratil jsem takzvanou palubní literaturu, neboli servisní knížku, návod k obsluze auta, seznam autorizovaných servisů a možná ještě cosi.

Vždycky jsem byl přesvědčený, že když se v bazarech prodávají auta “ve výborném stavu”, s podezřele málo najetými kilometry, a čistě náhodou bez servisní knížky, je to jasný důkaz toho, že auto má stočený tachometr a servisní knížku předchozí majitel zahodil, protože v ní byly důkazy, že auto má najeto mnohem víc. Nikdy jsem si nedovedl představit, že by servisní knížku mohl někdo ztratit omylem.

A teď se to asi stalo mně. Už dávno jsem ty šedivé desky se třemi brožurami uvnitř nevozil v kastlu u spolujezdce, tam kam původně patřily, protože se mi zdálo, že tam zbytečně zabírají místo. Takže nějakou dobu ta tlustá kniha jezdila v kufru, pak jsem se na cosi chtěl podívat, tak jsem si ji vzal domů a ležela na poličce v předsíni.

No a teď není ani v kufru, ani v předsíni, ani nikde jinde, kam mě zatím napadlo se podívat. Takže jsem se asi sám sobě stal důkazem, že se servisní knížka dá ztratit i neúmyslně. Ach jo