Články v rubrice ‘Auta a motorismus’

Ještě k těm tmavým sklům na autech

Středa, 14. Březen 2012, rubrika Auta a motorismus

Ještě pár krátkých myšlenek ke ztrhávání fólií z oken, jak jsem psal nedávno.

Kdesi jsem četl, jestli ona celá ta současná hysterie kolem nelegálního zatmavování oken vznikla tak, že nějaký kamarád policejního prezidenta přemýšlel, jak z policie vytáhnout nějaký peníz, a napadlo začít do ČR dovážet ty měřících přístroje, a prodat je Policii. Řeknu vám, že mi to dává docela smysl a docela věřím, že to tak mohlo být. Do teď byly zatmavená okna všem ukradená, ale najednou policie nakoupila hromadu přístrojů za hromadu peněz (počítám že tak o 800% dráž než by je dokázal sehnat normální člověk který by je platil ze své kapsy) a když už tady ty přístroje jsou, tak se musí začít používat, jinak by nějaký novinář dřív nebo později vyšťoural, že se ulily peníze a nic z toho není. Takže se začala měřit tmavost oken.

Druhá myšlenka na toto téma je, že pokud se policii během pár let podaří nelegální fólie úplně vymýtit, tak aspoň budou nápadnější policejní auta s radarem. Všechna radarovací auta mají tmavá skla, ale když to má kde kdo, tak to člověk tolik nevnímá. Ale jestli časem nebude mít tmavá skla nikdo jiný, tak to bude pěkně bít do očí :-)

P.S.: Už mám ze skel umyté lepidlo, které tam zbylo po fóliích. Šlo to trochu acetonem a trochu lihem, ale nejlíp to šlo jejich kombinací: nejdřív acetonem, to se lepidlo proměnilo v takovou kaši, která se patlala po skle, a tu šlo dobře umýt lihem.

Jak ztrhnout fólie z oken

Neděle, 4. Březen 2012, rubrika Auta a motorismus

Před pár lety jsem koupil auto. Ojeté. Původní majitel, vedle dalších několika “vylepšení”, nalepil na okna tmavé fólie, včetně předních dveří, kde neměly co dělat. A ani se neobtěžoval zfalšovat nálepku s atestem, což se tenkrát běžně dělalo. Nelíbilo se mi to a nelíbila se mi ani ta ostatní “vylepšení”, ale auto tenkrát bylo za slušnou cenu, tak jsem ho koupil s tím že fólie oloupu a co s těmi ostatními vylepšeními (závodnické víčko nádrže atd.), to se uvidí časem.

Hned první den se mi do toho loupání nechtělo, tak jsem s tím pár dní jezdil, a věřte nebo ne, ono se mi to nějak zalíbilo. Proti sluníčku fungovaly fakt perfektně a měl jsem pocit že je uvnitř tak nějak víc útulno, když na mě není vidět z venku. Takže se mi do toho ztrhávání chtělo čím dál méně, odložil jsem to na podzim, až skončí vedra, jenže během léta už jsem si na to tak zvykl že jsem to pak odložil na neurčito. Přesto ještě dost dlouho trvalo, že když jsem viděl u silnice četníky, tak mě polilo horko a rychle jsem stahoval okna. Ale i na to si člověk zvykne. Ale člověk si zvykne na všechno, časem jsem to pustil z hlavy.

Ale protože v jádru jsem pořád typ člověka, který nemá rád nebezpečí nepříjemného překvapení, a protože v poslední době se prudce zvýšilo riziko, že by pan policista při silniční kontrole měl s mými fóliemi problém, rozhodl jsem se takovému překvápku raději předejít a po letech jsem oprášil myšlenku na odstranění fólií z předních dveří. Snažil jsem se na internetu najít nějaké zkušenosti těch, kteří to už podstoupili, ale žádný krok-za-krokem návod jsem nenašel.

Takže pro ty další na řadě, tady je postup, jak jsem se fólií zbavil já:

  • Nechal jsem auto trochu ohřát v nevytopené garáži, kde bylo je asi +7° (čili skoro stejně jako venku).
  • Stáhl jsem okno o pár centimetrů, tak aby se ukázala horní hrana, ale zároveň aby se ho zbytečně moc neschovalo ve dveřích.
  • Na horní hraně okna jsem fólii nařízl nožíkem.
  • Nožíkem a nehtem jsem odtrhl dva nově vzniklé růžky od skla, tak, abych je mohl chytit prsty.
  • Vzal jsem fén a chvíli jsem na sklo foukal, až se na sklu skoro nedala udržet ruka, předpokládal jsem, že když bude fólie zmrzlá, zůstane lepidlo “přimrzlé” na skle, ale když se nahřeje, zůstane lepidlo na fólii - přibližně tak jak to funguje u dálničních známek.
  • Pak už jsem vzal vytvořené růžky a fólii serval. Na pár místech se mi roztrhla, takže jsem musel i uprostřed skla znovu nožíkem udělat uchopitelné růžky, ale nebyl to problém.
  • Vysunul jsem sklo úplně nahoru, aby se fólie neschovávala ve dveřích. Stejně se schovávala. Naštěstí byla dost pevná, takže když už jsem ji měl odtrhnutou, mohl jsem mezi ni a sklo zajet nožíkem, a zajel jsem jím i dolů do dveří, takže tam jsem fólii více-méně odřízl, jinak bych ji asi utrhl a zůstala by tam. Takhle odříznutá fólie šla pak normálně vytáhnout, překvapilo mě že i při úplně zavřeném okně zasahovala asi 5cm do dveří.
  • Zjistil jsem, že nahoře uprostřed, tam kde jsem s trháním začínal, a kde byla fólie nejvíc nahřátá fénem, tam zůstalo na skle toho lepidla nejvíc. Dole a kolem rámu, kde jsem to nahřívání už odflákl, tam zůstalo lepidla daleko méně. Takže u okna na druhé straně už jsem se na nahřívání vykašlal, opět jsem fólii nařízl a natrhl a ztrhl, bez jakéhokoliv nahřívání. A dopadlo to zhruba stejně nebo o něco málo lépe než první, nahřívané, okno.

A to je všechno milé děti, zazvonil zvonec a pohádky je konec. No vlastně ještě není. Ještě mám na sklech to lepidlo. Ale to jsem zatím nechal tak, popravdě jezdit se s tím dá a pokutu za ulepená skla snad nedostanu :-) Kdyby měl někdo tip, jak to co nejjednodušeji umýt, tak se těším na zprávu. Předpokládám že Jar na to asi stačit nebude, u lihu si taky nejsem jistý, asi vsadím na Aceton a dám vědět, jak jsem dopadl.

Moje druhá pokuta aneb nezapomeňte si vyměnit zelenou kartu

Neděle, 14. Červen 2009, rubrika Auta a motorismus

Tak jsem dnes platil moji druhou pokutu v životě. První byla před pár lety za špatné noční parkování na přeautovaném sídlišti. A ta dnešní byla za nekompletní doklady od vozidla.

Je to dva týdny, kdy jsem slavil čtvrté výročí koupě auta. Ne že by se konala nějaká oslava, ale znáte to, to se jen tak říká. Každopádně, před dvěma týdny bylo mi skončilo roční období povinného ručení a s ním skončila i platnost zelené karty. Novou zelenou kartu mám doma už dva měsíce, přišla zároveň se složenkou na další rok. Tenkrát jsem zaplatil pojistné a zelenou kartu pečlivě uložil doma a řekl jsem si, že až tato přestane platit, zahodím ji a dám si do peněženky novou. Tím jsem to úplně pustil z hlavy a pokračování příběhu se odehrálo až dnes, kdy je stará karta už dva týdny neplatná a nová si pořád ještě spokojeně leží doma.

A bohužel jsem to nebyl já, kdo by si toho všiml, ale všimli si toho přísní mužové přísného zákona při přísné silniční kontrole. S laskavostí sobě vlastní mě na moji zapomnětlivost upozornili, a za tuto službičku si řekli o pět stokorun.

Asi abych neměl pocit, že jsem za svoje peníze dostal málo muziky, přichystali si komické představení. Volali vysílačkou svému (asi znalejšímu) kolegovi, aby jim ověřil, jestli mám povinné ručení platné. Nadiktovali poznávací značku, a čekalo se. Byl krásný letní den a bylo to v krásné přírodě a byl jsem na výletě, takže jsem nikam nespěchal a to čekání mi ani nijak zvlášť nevadilo. Po dobrých pěti minutách ve vysílačce zachrastilo, což bylo neklamné znamení, že zkušenější kolega na druhém konci antény se chystá hovořit.

Ozvalo se: “Modý Ford, 1F2 3456, pojištění v pořádku.”
Ten můj policajt na to: “ale to není modrý Ford, to je stříbrná Mazda!”
Z vysílačky: “Aha, tak mi ještě jednou řeknu tu značku.”
Můj policajt znovu: “1F2 3456″.
(údaje jsou možná smyšlené, možná pravdivé)

Po dalších pěti minutách, kdy jsem se kochal výhledem do krajiny a zpěvem ptáků, už se z vysílačky ozvala správná barva a značka auta, platnost pojištění byla potvrzena a orgán vydal svolení vyrazit vstříc dalším výletním zážitkům.

Poučení na závěr (tak jak to v bajkách má být), když vám přijde od pojišťovny nová zelená karta, dejte si ji do peněženky radši hned, ono se zas tak moc nestane, když budete dva měsíce nosit dvě.

Jaký je rozdíl mezi letními a zimními pneumatikami aneb mám dvakrát do roka vyměněné auto (a vždycky za horší)

Pondělí, 30. Březen 2009, rubrika Auta a motorismus

Tak jsem konečně přezul autíčko na letní kola. A opět se mi zdá, že se pocit z jízdy změnil k horšímu. A když píšu “opět”, tak tím myslím že minule se pocit z jízdy změnil k horšímu na podzim, když jsem přezul z letních na zimní, a předtím se pocit zhoršil, když jsem loni na jaře přezul ze zimních na letní.

Čtete dobře - při každém přezutí, ať z letních na zimní, nebo naopak, se mi zdá, že je to změna k horšímu. Když přesedlám na zimní, tak mám pocit že auto plave (ono to tak na pohled nevypadá, ale zimní 195/65 je přece jen oproti letní 205/55 docela balón), hůř brzdí (přece jen ten vzorek není stavěný na co nejkratší brzdnou dráhu na suchém asfaltu, ale spíš na rozhrabávání sněhu) a auto při jízdě znatelně víc hučí (zimní vzorek dělá svoje).

Změna je to veskrze nepříjemná, jenže člověk si zvykne i na rakev, takže s pneumatikami se sžijete během pár dnů, a dalších pár měsíců jezdíte a nad změnou nepřemýšlíte. A pak přijde další změna, zpět na letní. Na nich je najednou auto strašně tvrdé a tvrdě cítíte každý hrbolek (prostě balóny jsou pryč), jízda je najednou tak nějak divně hlučně tichá. Tím myslím, že na hladkém asfaltu je mnohem větší ticho než se zimními koly, ale místo toho slyšíte každou záplatu na silnici a hrozně jsou slyšet i přechody mezi různými materiály vozovky. Taky jsou, nevím z jakého důvodu, mnohem víc cítit vyjeté koleje v asfaltu. Zatímco se zimními pneumatikami jsem o vyjetých kolejích nevěděl, s letními mě ty koleje přímo tahají za ruce a zdá se mi že musím držet volant hrozně pevně, aby auto jelo rovně. Prostě opět poměrně nepříjemná změna.

Taky máte takové pocity? No co, asi si zase zvyknu, co mi zbude, ale v tuto chvíli se mi s autem jede divně, je to nezvyk. Kdyby to někoho zajímalo, letní pneumatiky mám Bridgestone Turanza 205/55R16, zimní pak Michelin Alpin 195/65/R15.

Kolik kolimetrů vydrží motor, aneb nafta nebo benzín?

Středa, 10. Prosinec 2008, rubrika Auta a motorismus

Poslední měsíce si nějak nemůžu a nemůžu najít čas na psaní. A teď jsem dokonce zjistil, že v listopadu jsem nenapsal ani jeden jediný článek. Stydím se. Možná je náhoda, možná ne, ale zrovna mě napadlo téma, které si zaslouží hodit na papír.

Včera jsem si povídal s jedním pánem, přišla řeč na auta, a pán se mě snažil přesvědčit, že 160 tisíc km je na dieselový motor už fakt hodně. No. Na toto téma už bylo na internetu popsáno mnoho virtuálního papíru, ale opakování matka moudrosti.

Takže: pokud má auto z tohoto tisíciletí na tachometru 160 tisíc a motor už je v posledním tažení, tak to není důkaz o tom, že dieselový anebo benzínový motor víc nevydrží, ale je to důkaz buď o extrémně macešském zacházení (předchozího) majitele, anebo o tom, a to spíš, že auto má najeto daleko víc než ukazuje tachometr. Je úplně jedno, jestli to jezdí na naftu nebo na benzín, všechny dnešní motory při normálním zacházení vydrží minimální dvakrát tolik než těch zmíněných 160 tisíc, při dobrém zacházení vydrží ještě mnohem víc.

Nevěříte? Podívejme se třeba na www.sauto.cz, kolik mají najeto Octavie (proč zrovna Octavive? no protože je jich hodně, takže je to dobrý reprezentativní vzorek). Takže vyhledejme Octavie z roku 2006. Dva roky stará auta. První čtyři, které mi to našlo, mají na tachometru 131, 120, 59 a 108 tisíc kilometrů. Teď si vyhledejme Octavie z roku 1998. Deset let stará auta. První čtyři tentokrát mají 127, 150, 158 a 160. Není to zvláštní? Jak to že mají skoro stejně, když jsou pětkrát starší?

Bohužel realita bude asi taková, že desetiletá auta mají v průměru najeto zhruba pětkrát víc než dvouletá. Jenže auto které má 500 tisíc km na tachometru by nikdo nekoupil. Mezi řidiči je totiž rozšířeno mnoho mýtu a polopravd… Jednak si spousta řidičů ještě pamatuje doby, kdy bylo potřeba po 80 tisících dělat generálku motoru, doba se sice změnila, ale tato vzpomínka v lidech přežívá. No a druhá skutečnost je, že pokud se někdo sveze z bazaru s deset let starou oktávkou, která má na tachometru 200, tak bohužel nemůže dojít k jinému závěru, než že je to vrak na odpis. Proto každý kupec chce, aby to mělo najeto “tak maximálně 150″. Jenže ve skutečnosti to auto co má na tachometru 200 má najeto 500, a to auto co má na tachometru 120 má najeto 300.

Je to začarovaný kruh. Dokud se budou v bazarech stáčet kilometry, lidi si budou myslet, že auta nic nevydrží, protože s 200 na tachometru vypadají tak jak vypadají. Jenže dokud si toto lidi budou myslet, tak autobazarníkům bohužel nezbývá nic jiného než ty tachometry stáčet, protože jinak by nic neprodali.

Jo a myslíte si, že když koupíte skoro nové auto přitažené z Německa, tak že tam ty kilometry na tachometru budou skutečné, protože to říká celá hospoda? Zase špatně. Trh s ojetinami v Německu už dávno ovládli Turci, kterých je tam mraky, a kteří si dávno všimli, že stačí ubrat pár kilometrů a auto se hned líp prodává…