Archiv článků Listopad 2011

Jak je důležité míti po ruce Filipa anebo Foxtrot

Úterý, 22. Listopad 2011, rubrika Nezařazené

Po delší době jsem dnes telefonoval za Velkou Louži. Už z toho naštěstí nemám takovou trému jako před 10 lety, kdy jsem se vždycky nejdřív dva dny klepal hrůzou, než jsem se konečně odvážil zvednout sluchátko a vytočit to číslo. Ale stejně jsem rád, že tam nemusím volat moc často, protože, co si budeme povídat, zvuk který po drátě obletí půl zeměkoule není zrovna nejčistší, a když už je potřeba někam takhle zavolat, tak většinou bývá docela důležité, co se řekne a čemu se rozumí, a přeslechnutí důležité informace může stát dost peněz. Není to jako když volá maminka aby si postěžovala, že jim kocour roztrhl záclonu.

No ale abych se nezakecal do blbostí a nezapomněl, že jsem zde chtěl zvěčnit dvě myšlenky. Za prvé, je to skoro k smíchu, ale ten hovor trval přesně 5 minut a 49 vteřin a stál přesně 1,76 Kč. Aby nedošlo k nedorozumění, tak to radši napíšu ještě jednou: bezmála šestiminutový hovor stál jednu korunu a sedmdesát šest haléřů, a to včetně DPH. Nebylo to samozřejmě přes Vodafone, bylo to přes telefonního operátora miniTEL s.r.o. a jejich službu www.odorik.cz. Nevím jestli je to k smíchu anebo k pláči, že v rámci naší krásné české kotliny by šestiminutový hovor stál klidně 40 korun, a na druhý konec světa jen korunu osmdesát.

Druhá myšlenka je, že než budu nebo budete příště zase volat do ciziny, tak je dobré si nachystat tabulku s fonetickou abecedou NATO. Možná na první pohled nevíte o co jde, ale když řeknu:

alfa - bravo - čárlí - delta - …

tak možná budete mít pocit, že už jste to někdy slyšeli. Je to slyšet v naprosto všech amerických filmech, které mají něco společného s armádou, policií, letectvím atd. Je to ustálená sada pomocných slov používaných při hláskování. U nás se pro zlepšení porozumění používají většinou jména - Adam, Bedřich, Cecílie, Daniel, Emil… ale není to žádné pravidlo. Armáda ale pravidla potřebuje (nemůžou riskovat, že si voják v bojové linii nebude moci vybavit žádné slovo začínající na Q), takže každý voják povinně ví, že ABC… se hláskuje jako Alpha-Bravo-Charlie a tak dále. A tahle užitečná pomůcka se vcelku ujala i mezi prostým Americkým lidem, a já si tímto dávám závazek, že příště to budu používat taky. Je to určitě lepší mít po ruce perfektní slovo pro jakékoliv písmeno abecedy než minutu tápat nad slovem začínajícím na F, které Američan určitě zná a bude znít jednoznačně i v zašuměném telefonu. Tímto se omlouvám za mírně zavádějící nadpis, protože zrovna slovo Filip je pro tyto účely absolutně nevhodné, protože Američanovi nebude jasné, jestli jste mysleli F jako Filip nebo P jako Philip. Správným a jednoznačným slovem na F je Foxtrot :-)

Celou standardní abecedu NATO i se spoustou zajímavých informací okolo si můžete prohlédnout na http://en.wikipedia.org/wiki/NATO_phonetic_alphabet

Kdy není dobré volat na pomoc Policii ČR

Úterý, 8. Listopad 2011, rubrika Nezařazené

Byl jsem na prohlídce v protiatomovém krytu. Zážitek to byl, co vám mám povídat, ale to si asi umí každý představit, proto o tom ani nebudu psát. Ale souvisí s tím více-méně vtipná historka, o kterou se podělím.

Když jsme přišli ke vchodu, postával tam už hlouček lidí, kteří se těšili, až se taky dostanou dovnitř. Mohlo jich tam být pár desítek, možná i ke stovce, a všichni stáli na tři metry širokém chodníku, který vede kolem těžkých vchodových dveří do bunkru. Chodník tím byl v podstatě ucpaný a možná sem tam někdo stál i ve vozovce.

Když jsme vcházeli dovnitř, kromě hloučku návštěvníků tam byl i chlapík, který zjevně neměl touhu vidět to memento minulého století zevnitř, naopak, rozčiloval se, co si to dovolujeme blokovat veřejné prostory, a bůh ví, jak jsme otevřeli ty těžké dveře, které jsou odnepaměti zamčené. Vyhrožoval, že na nás zavolá policajty, ale to už jsme se dostali na řadu, takže bohužel nevím, jak se situace vyvíjela v dalších okamžicích. Abych nezapomněl, akce se konala večer, pán šel zřejmě z hospody.

Když jsme o něco později vycházeli z bunkru ven, stálo před vchodem policejní auto, a onen chlapík se rozčiloval ještě víc. Opravdu ty policajty zavolal, ti ovšem, když přijeli, místo aby ten dav gaunerů rozehnali vodním dělem (jak si zřejmě představoval), tak požádali jeho, aby jim ze všeho nejdřív foukl do trumpetky. A to ho tedy pěkně dopálilo. Vykřikoval na celou ulici, že to je přece kontraproduktivní a podobné chytré věci, zkrátka ani do ničeho foukat nemusel a všichni přítomní měli jasno.

Připadalo nám to vcelku komické, a tak jsme situaci ještě chvíli zpovzdálí sledovali. Za chvíli přijelo ještě jedno policejní auto, a po další chvilce ještě jedno, takže už tam bylo pomalu víc policistů než návštěvníků čekajících, až se na ně dostane řada, a všichni se věnovali tomu jedinému stěžovateli. Přitom on ale nebyl od pohledu žádný opilec. Byl slušně oblečený (oblek, kravata), mluvil sice útočně ale přitom souvisle a logicky. Než se tak křečovitě začal bránit té zkoušce na alkohol, tak mě ani nenapadlo že je pod parou, myslel jsem si že to je prostě s odpuštěním magor, jakých chodí po světě bohužel spousty.

Jak to dopadlo nevím, nevím jestli ho nakonec donutili dýchnout nebo ne, a hlavně také nevím, jaký vliv by měl výsledek jeho dechové zkoušky na řešení problému, který nahlásil. On měl totiž v podstatě pravdu - my jsme tam opravdu ucpali chodník tak že sotva mohl projít. A možná že kdyby byl střízlivý a bez odmlouvání policajtům dýchl, tak by tento problém s námi opravdu řešili (na druhou stranu, kdyby byl střízlivý, tak by ho nejspíš nenapadlo kvůli takové věci volat policajty). Ale plyne z toho jedno poučení. Když zrovna neřídíme auto, tak sice smíme chlastat co hrdlo ráčí, ale buďme si vědomi, že z toho můžeme mít problém, když se budeme dožadovat pomoci policie. Co když se stane, že si doma otevřeme víno, uděláme si romantický večer, a sousedi si taky otevřou víno a pořádně se ožerou a budou dělat bordel do rána. O půlnoci mi rupnou nervy, zavolám na ně policii, a příslušníci když přijedou, tak první co je bude zajímat, jestli jsem něco pil já. Může se to stát?