Moje druhá pokuta aneb nezapomeňte si vyměnit zelenou kartu

Neděle, 14. Červen 2009, rubrika Auta a motorismus

Tak jsem dnes platil moji druhou pokutu v životě. První byla před pár lety za špatné noční parkování na přeautovaném sídlišti. A ta dnešní byla za nekompletní doklady od vozidla.

Je to dva týdny, kdy jsem slavil čtvrté výročí koupě auta. Ne že by se konala nějaká oslava, ale znáte to, to se jen tak říká. Každopádně, před dvěma týdny bylo mi skončilo roční období povinného ručení a s ním skončila i platnost zelené karty. Novou zelenou kartu mám doma už dva měsíce, přišla zároveň se složenkou na další rok. Tenkrát jsem zaplatil pojistné a zelenou kartu pečlivě uložil doma a řekl jsem si, že až tato přestane platit, zahodím ji a dám si do peněženky novou. Tím jsem to úplně pustil z hlavy a pokračování příběhu se odehrálo až dnes, kdy je stará karta už dva týdny neplatná a nová si pořád ještě spokojeně leží doma.

A bohužel jsem to nebyl já, kdo by si toho všiml, ale všimli si toho přísní mužové přísného zákona při přísné silniční kontrole. S laskavostí sobě vlastní mě na moji zapomnětlivost upozornili, a za tuto službičku si řekli o pět stokorun.

Asi abych neměl pocit, že jsem za svoje peníze dostal málo muziky, přichystali si komické představení. Volali vysílačkou svému (asi znalejšímu) kolegovi, aby jim ověřil, jestli mám povinné ručení platné. Nadiktovali poznávací značku, a čekalo se. Byl krásný letní den a bylo to v krásné přírodě a byl jsem na výletě, takže jsem nikam nespěchal a to čekání mi ani nijak zvlášť nevadilo. Po dobrých pěti minutách ve vysílačce zachrastilo, což bylo neklamné znamení, že zkušenější kolega na druhém konci antény se chystá hovořit.

Ozvalo se: “Modý Ford, 1F2 3456, pojištění v pořádku.”
Ten můj policajt na to: “ale to není modrý Ford, to je stříbrná Mazda!”
Z vysílačky: “Aha, tak mi ještě jednou řeknu tu značku.”
Můj policajt znovu: “1F2 3456″.
(údaje jsou možná smyšlené, možná pravdivé)

Po dalších pěti minutách, kdy jsem se kochal výhledem do krajiny a zpěvem ptáků, už se z vysílačky ozvala správná barva a značka auta, platnost pojištění byla potvrzena a orgán vydal svolení vyrazit vstříc dalším výletním zážitkům.

Poučení na závěr (tak jak to v bajkách má být), když vám přijde od pojišťovny nová zelená karta, dejte si ji do peněženky radši hned, ono se zas tak moc nestane, když budete dva měsíce nosit dvě.

• • •
Zpět na titulní stránku

Předchozí článek: Pár zajímavostí o letadlech a leteckých haváriích
Následující článek: Víte, že Sovák byl Schmitzer a Schmitzer je Sovákův syn?

Přečti si také další články:

Komentář ke článku “Moje druhá pokuta aneb nezapomeňte si vyměnit zelenou kartu”

  1. Petra napsal:

    Úplně stejný příběh se odehrál dneska mě. A to mě stavili 500 m od domu, karta byla propadlá týden a pro novou jsem si nemohla zaběhnout. Je to neskutečné, na čem se u nás vydělávají peníze. Okolo mě jezdili auta ve vesnici 90 km/hod., ale pokutu jsem platila jen já. Běžte se učit k bratrům na Slovensko, tam je policista opravdu nápomocen při provozu silniční dopravy.

Napiš, co si o tom myslíš: