Archiv článků Červen 2009

Moje druhá pokuta aneb nezapomeňte si vyměnit zelenou kartu

Neděle, 14. Červen 2009, rubrika Auta a motorismus

Tak jsem dnes platil moji druhou pokutu v životě. První byla před pár lety za špatné noční parkování na přeautovaném sídlišti. A ta dnešní byla za nekompletní doklady od vozidla.

Je to dva týdny, kdy jsem slavil čtvrté výročí koupě auta. Ne že by se konala nějaká oslava, ale znáte to, to se jen tak říká. Každopádně, před dvěma týdny bylo mi skončilo roční období povinného ručení a s ním skončila i platnost zelené karty. Novou zelenou kartu mám doma už dva měsíce, přišla zároveň se složenkou na další rok. Tenkrát jsem zaplatil pojistné a zelenou kartu pečlivě uložil doma a řekl jsem si, že až tato přestane platit, zahodím ji a dám si do peněženky novou. Tím jsem to úplně pustil z hlavy a pokračování příběhu se odehrálo až dnes, kdy je stará karta už dva týdny neplatná a nová si pořád ještě spokojeně leží doma.

A bohužel jsem to nebyl já, kdo by si toho všiml, ale všimli si toho přísní mužové přísného zákona při přísné silniční kontrole. S laskavostí sobě vlastní mě na moji zapomnětlivost upozornili, a za tuto službičku si řekli o pět stokorun.

Asi abych neměl pocit, že jsem za svoje peníze dostal málo muziky, přichystali si komické představení. Volali vysílačkou svému (asi znalejšímu) kolegovi, aby jim ověřil, jestli mám povinné ručení platné. Nadiktovali poznávací značku, a čekalo se. Byl krásný letní den a bylo to v krásné přírodě a byl jsem na výletě, takže jsem nikam nespěchal a to čekání mi ani nijak zvlášť nevadilo. Po dobrých pěti minutách ve vysílačce zachrastilo, což bylo neklamné znamení, že zkušenější kolega na druhém konci antény se chystá hovořit.

Ozvalo se: “Modý Ford, 1F2 3456, pojištění v pořádku.”
Ten můj policajt na to: “ale to není modrý Ford, to je stříbrná Mazda!”
Z vysílačky: “Aha, tak mi ještě jednou řeknu tu značku.”
Můj policajt znovu: “1F2 3456″.
(údaje jsou možná smyšlené, možná pravdivé)

Po dalších pěti minutách, kdy jsem se kochal výhledem do krajiny a zpěvem ptáků, už se z vysílačky ozvala správná barva a značka auta, platnost pojištění byla potvrzena a orgán vydal svolení vyrazit vstříc dalším výletním zážitkům.

Poučení na závěr (tak jak to v bajkách má být), když vám přijde od pojišťovny nová zelená karta, dejte si ji do peněženky radši hned, ono se zas tak moc nestane, když budete dva měsíce nosit dvě.

Pár zajímavostí o letadlech a leteckých haváriích

Čtvrtek, 4. Červen 2009, rubrika Nezařazené

CNN tento týden nemluví o ničem jiném než o havárii francouzského Airbusu. Samozřejmě ty zprávy každý hltá s otevřenou pusou, běhá z toho mráz po zádech. Zvlášť když si člověk přečte příběh 27-leté Češky, která tím letadlem měla letět ale na poslední chvíli si rezervaci změnila na jiný let.

Ze všech těch zpráv mě zaujalo pár věcí. To letadlo začalo létat v dubnu 2005 a od té doby nalétalo 18.870 letových hodin. Přesné datum jsem se nedočetl, ale kdyby poprvé vzlétlo řekněme 15. dubna 2005, tak do 1. června 2009 bylo ve službě 1508 dnů, což je 36.192 hodin. Ta plechovka strávila větší část svého života ve vzduchu než na zemi! Průměrně byla každý den ve vzduchu nějakých 12 hodin a 22 minut. A když si k tomu připočtete pojíždění po letišti, čekání než nastoupí a vystoupí cestující, než se natankuje palivo, než se naloží a vyloží zavazadla… tak nám z toho vychází takových 14 hodin denně v práci. Včetně víkendů, svátků. Dobrý pracant, co říkáte? A to nepočítáme čas ztrávený servisními kontrolami.

Druhá informace která mě zaujala: V Airbusu typu A330-200 ještě nikdy neumřel jediný cestující. Toto letadlo mělo zatím jedinou havárii, a to v roce 1994, když zkušební piloti a inženýři zkoušeli start se simulovanou poruchou jednoho motoru. Tenkrát zemřelo všech 7 lidí na palubě. Důkladná simulace, co říkáte?

Třetí zajímavá informace: toto byla první havárie letadla Air France od roku 2000, kdy se těsně po startu zřítil Concorde. A taky to byla nejtragičtější havárie letadla této firmy v celé její historii.

A poslední zajímavost: v článku na ihned.cz měli tento seznam letadel, ve kterých zemřelo nejvíc lidi:
5 498 … Douglas DC-3
4 049 … Boeing 727
3 726 … Boeing 747
2 994 … Boeing 707
2 797 … Boeing 737-200
2 493 … Tupolev 154
2 332 … Douglas DC-8
2 231 … Iljušin 18
1 965 … Douglas DC-4
1 867 … Douglas DC-9-30

Zajímavé na té statistice je, že v ní není ani jeden Airbus, všimli jste si?

Ale ještě zajímavější jsou ta čísla samotná. Tak třeba ta Dakota (Douglas DC-3) měla kapacitu podle typu od 21 do 32 pasažérů. Když budeme počítat průměrných 26, tak jich muselo spadnout víc než 200 kusů! To vám řeknu, asi by se mi nechtělo tímhle letadlem někam letět.