Archiv článků Duben 2009

Pohrdáte uklízečkami?

Středa, 8. Duben 2009, rubrika Nezařazené

Už dlouho mám averzi k televizi, ale poslední měsíce je to čím dál tím silnější. Mám pocit že už tam nevysílají nic jiného než totální odpad a reklamy a je škoda každé vteřiny strávené před tímto oltářem. Jenže moje partnerka tento názor tak úplně nesdílí, a tak u nás doma televize občas hraje, a to pak obvykle žasnu, že tam vysílají ještě horší odpad než jsem si kdy myslel.

Tentokrát jsem viděl pár minut z nějakého pořadu, kde lidi musí odpovídat pravdu, čistou pravdu a nic než pravdu, a když to vydrží pár otázek pěkně na tělo, tak dostanou nějaké peníze. Nezachytil jsem kolik přesně peněz, ale asi dost, protože jsou ochotní si kvůli nim zničit vztah s partnerem, s rodinou, s přáteli, s pracovním kolektivem… s kýmkoliv.

Tentokrát tam byla slečna (nebo možná mladá paní? nevím), která dostala otázku, jestli pohrdá svoji matkou proto, že je jen uklízečka, a dáma bez přemýšlení řekla: “ano”. Spadla mi brada.

Pominu to, že ta madam pohrdá svoji matkou. To já můžu těžko chápat, ať by k tomu měla jakýkoliv důvod. A i kdybych pochopil, že k tomu může mít důvod, tak nepochopím, že to o ní za peníze řekne celému národu.

Teď k těm uklízečkám. Nevím, kolik lidí se mnou bude souhlasit, ale já si uklízeček vážím úplně stejně jako jakéhokoliv jiného povolání. Já sice vydělávám víc než taková uklízečka, ale je to důvod, proč bych si jí měl méně vážit? Ona by sice nejspíš neuměla dělat tu práci co dělám já, ale řekněme si upřímně, že já bych taky nemohl celé dny vytírat podlahu, vynášet koše a umývat záchody. Jenže někdo to dělat musí, samo se to neudělá. A musí to dělat někdo, kdo je ochotný to dělat. A já jsem tím pádem moc rád, že u nás ve firmě někdo takový je, a vážím si ho. A o to víc si té paní vážím, když si uvědomím, že za tu práci nedostává o moc víc peněz, než by dostala od státu za lenošení doma, a přesto je ochotná to dělat. Proto si jí vážím víc než kdejakého manažera, který je přesvědčený, že mu patří svět.

Možná tomu nebudete věřit, ale já mám naši paní uklízečku rád. Vždycky ji z dálky zdravím, ona z dálky zdraví mě, občas s ní prohodím pár slov, usmívám se na ni, a ona se za to usmívá na mě. Je sice o pár desítek let starší než já, ale přesto ji potkávám rád, protože její úsměv prostě tak nějak hřeje. A je mi docela líto, že jiní lidé dělají že ji nevidí, protože kdyby si všichni navzájem vyměňovali hřejivé úsměvy, tak by na světě bylo líp.

No ale to bych se asi dostal do nějaké jiné reality.

Abych to shrnul. Nepohrdejte uklízečkami, važte si jich, protože vy byste jejich práci dělat nechtěli! Pokud někdo pohrdá jiným člověkem jenom proto, že se živí uklízením, pak já pohrdám jím. A pokud někdo pohrdá dokonce svojí matkou, proto že je to uklízečka…

Jak se přepočítávaji příjmy ze zahraničí na koruny a jak se vrací přeplatky aneb Máme to ale výborné zákony

Pondělí, 6. Duben 2009, rubrika Politika

V minulém článku jsem se otřel o kvalitu českých zákonů, psal jsem tam, že by ta banda politická kterou tak štědře platíme měla pracovat na zkvalitnění zákonů, a ne se hádat o moc.

Zákony by měly být pro lidi, aby jim lidi rozuměli a dokázali se podle nich řídit. Dneska tady mám myslím hezký příklad toho, v jakém stavu české zákony jsou.

Když vystavujete fakturu zahraničnímu zákazníkovi v zahraniční měně, musíte ji do účetnictví přepočítat na koruny. To ale není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Jakým kurzem to totiž přepočítáte? Vypadá to, že možností je spousta:

  1. kurzem České Národní Banky ze dne dodání zboží/služeb,
  2. kurzem ČNB ze dne vystavíte fakturu,
  3. kurzem ČNB ze dne kdy přijdou peníze na váš účet,
  4. skutečným kurzem, jakým vám to banka přepočítala,
  5. nějakým průměrným kurzem, kterým přepočítáte všechny faktury vydané za celý rok.

A tak dále, fantazii se meze nekladou. Ale jak si vybrat? Hodit si kostkou? To by byla chyba, která by mohla vyvolat škodolibý úsměv na tváři kontrolora z finančního ústavu, a slzu na tváři vaší. Takže jak to je:

Pro účely Daně z přidané hodnoty je to jednoduché, Zákon o dani z přidané hodnoty říká možnost 1., tedy kurzem ČNB ze dne uskutečnění zdanitelného plnění. Jenže, kupodivu, zákon o dani z přijmu říká něco jiného. Ten říká možnost 5.! Ano, ministerstvo financí vyhlašuje každý rok v lednu takzvany jednotný devizový kurz za předchozí rok, kterým je potřeba přepočítat všechny faktury za rok zpětně, podle toho vypočítat zisk a ten zdanit daní z příjmu.

To znamená, že u každé faktury vydané z cizí měně musíte evidovat dva přepočty na koruny: jeden pro účely Daně z přidané hodnoty, a druhý pro účely Daně z příjmu.

Ale aby to nebylo tak jednoduché, připravili si pro nás mocipáni ještě zpestření. Podle Zákona o dani z příjmu máte totiž buď použít ten jednotný kurz, anebo se můžete (podle svých vlastních preferencí), řídit jakousi vyhláškou. V té vyhlášce je napsáno, že se máte řídit dalším zákonem. No a v tom dalším zákoně je napsáno, že máte jít cestou 3., ale ještě nepřepínejte… o kus dál v tomtéž zákoně je ještě poznamenáno, že lze jít i cestou 4.

Hezké, ne? Celkem tedy máte na výběr ze tří způsobů, ale ani jeden z nich není ten, který musíte povinně použít u DPH. Takže dva různé přepočty u každé faktury budete mít v každém případě.

To byl příklad první, a hned bude následovat příklad druhý.

V tomto čtvrtletí mi vznikl přeplatek Daně z Přidané Hodnoty krásných 82 korun českých, což znamená, že by mi je finanční úřad měl vrátit. Jenže v Zákoně o dani z přidané hodnoty je stvrzeno krví, že přeplatky se vrací až když jsou větší než 100,- Kč, menší propadají peklu. Smutné, že? No, ne tak úplně. V Zákoně o správě daní a poplatků je totiž napsáno, že přeplatky se vrací pokud jsou větší než 50,- Kč, a to na žádost. Takže podám žádost, podle tohoto zákona, a ta vyrve mých 82 korun peklu ze chřtánu.

Stačilo nudných příkladů. Nikdo na světě, ani polonahá Havajská domorodkyně s věncem květů na krku mě nepřesvědčí, že ty zákony jsou v pořádku, že páni poslanci odvedli dobrou práci.

Jaké je průměrné IQ čtenářů iDNES.cz a diskutérů v namějších diskusich

Čtvrtek, 2. Duben 2009, rubrika Politika

Je mi líto, že nemáme fungující vládu. Ne že by ta Topolánkova byla nějak skvělá, ale dost mě mrzí, že místo aby se pánové poslanci, kteří nás stojí každý měsíc dost peněz, místo aby pracovali na tom, abychom měli lepší zákony, tak stráví následující půlrok tím, že se budou dohadovat urážet, budou na sebe vytahovat špínu, budou dělat stovky tiskových prohlášení o tom že viníkem situace je druhá strana… Kdo si myslí, že toto je lepší stav, než když vláda funguje a pracuje, tak to je u mě, s odpuštěním, debil.

Za půl roku budou volby, pak snad bude nová vláda. Ta s největší pravděpodobností nechá současné reformy (stejně jako Fico nechal ty Dzurindovi, přestože vyhrál volby díky slibům že je zruší, ale dobře ví, že zrušit je by bylo to nejhorší, co by mohl pro ekonomiku udělat), no a reformu zdravotnictví a důchodů bude muset příští vláda udělat tak jako tak, takže vlastně je fuk kdo vyhraje. Čím dřív budeme mít normální vládu, čím dřív se začnou mocipáni věnovat tomu za co jsou placeni, tím líp.

Tak, po rozehřívacím úvodu se konečně dostanu k tomu, co mě vyprovokovalo k tomu, abych začal psát tento článek.

Musím přestat číst diskuze na iDNES.cz, nebo se zblázním. Ta neuvěřitelná koncentrace blbců, kteří se tam scházejí, mě totiž vždycky pozvedne hladinu deprese a zoufalství z toho, v jaké zemi to žiji.

Je zvláštní, že jsou lidé, kteří nechápou souvislosti, nedokáži si spojit A s B, nedokáží se podívat na věc trošku z jiného úhlu, než je jím předloženo. Každý má svoji modlu, ať už oranžovou nebo modrou, a co řekne to je svaté, a to pak ten náš tupec v diskuzi na iDNES.cz donekonečna omílá. A není schopný zapřemýšlet, že sice pomlouvá opačnou barvu za čin X, který udělala před Y lety, ale ta jeho barva udělala přesně totéž o dva roky dříve/později.

A všichni tito lidé, kteří ani neví, odkud se berou peníze ve státním rozpočtu, mají volební právo!

Je mi z toho skoro do breku. Když už u voleb sedí volební komise, tak by měla každého nejdřív přezkoušet z dějepisu, z matematiky a ze základů ekonomie, a pak ho teprve pustit k volbám. Pak by se teprve ukázalo, jestli národ chce mít levicovou vládu, nebo pravicovou. V současném systému se totiž u voleb ukáže jen to, čím je zhnuseno víc (respektive méně) lidí: jestli Paroubkem, anebo tím že před 20 lety někdo udělal privatizaci jinak než měl.