Archiv článků Leden 2009

Začnu netradičně, se dvěma vtipy:

• Ptá se mimozemšťan mimozemšťana: “Nevíš, co je to ten Internet?”
  A druhý mimozemšťan říká: “Taková primitivní technologie na distribuci porna.”

• Inzerát: Prodám kopii celého internetu, je to dvou stech Blu-ray discích, anebo bez porna na jednom DVD.

Teď vážně. Senát schvaloval zákon o internetovém sázení, a propašoval do něj větu o tom, že poskytovatelé připojení k internetu musí zabránit připojeným uživatelům v přístupu k pornografickému obsahu. Pane jo.

Za prvé, některé věci se lehce řeknou a hůře udělají. Filtrování obsahu Internetu není zrovna triviální problematika, je spousta firem které se živí vývojem takových technologií, a účtují si za to zajímavé peníze, ale ani tak to nemůže nikdy být stoprocentní. Co když se dnes na Internetu objeví nová webová stránka www.holkamodrooka.com, kde budou vidět i jiné krásy než modré oči? Firmy, co se budou zabývat označováním ideologicky závadných stránek, ji sice zaregistrují hned zítra, ale co když strýc Josef z Moravy se na ni stihne kouknout ještě dnes? Chudák poskytovatel připojení k Internetu tím poruší zákon, protože to Pepíkovi neznemožnil. Jenže jak to měl udělat? Neměly by se zákony dělat tak, aby byly dodržovatelné?

Za druhé, když státní moc rozhoduje o tom, co se smí dostat k očím a uším občana, tomu se myslím říká cenzura, ne? Nebylo už to tady náhodou jednou? Když se teď zakáže porno, co se zakáže příště? Recepty na tučná jídla, protože obžerství je taky hřích?

Není to zas tak dávno, co se tady mluvilo o tom, že v české kotlině konečně bude vládnout svoboda. Není svoboda náhodou to, že můžeme říkat co chceme, poslouchat co chceme a sledovat co chceme?

Jeden můj kamarád říká, že tady není svoboda, protože když chce jet do hospody autem, nemůže si tam dát ani blbé jedno pivo. Říká že kdyby tady byla opravdová svoboda, tak by se mohl sám rozhodnout, jestli ještě dokáže řídit, nebo má domů jet radši metrem. Co si o tom myslíte? Já si myslím, že

správná svoboda končí přesně tam,
kde začínají práva jiného člověka.

Já mám prostě právo chodit po ulicích beze strachu, že mě můj ožralý kamarád smete. A protože s rostoucí hladinou alkoholu klesá schopnost vnímat situaci takovou jaká je, tak ožralům prostě není možné věřit, že se dokáží správně rozhodnout, zda jet či nejet. Z toho důvodu tam musí nevyhnutelně jejich svoboda skončit.

No ale vraťme se k zákazu porna. Pokud si tentýž kamarád pustí doma s manželkou před spaním porno, naráží tím na práva kohokoliv? Já si neumím představit, na čí práva by tím mohl narážet. Tak proč se mu do toho sakra senátoři pletou? Když nám z té svobody budou takto po malých kouskách ukrajovat, tak nám z ní nakonec nic nezůstane.

Osobně se mi toto téma zdá dost depresivní, tak nám zkusím zlepšit náladu písničkou, myslím že se povedla.

Článek na idnes.cz, ze kterého jsem se o nově schváleném zákonu dozvěděl.

Přečetl jsem si tak říkajíc v tramvaji přes rameno (ne doslova, ale podobně), že Kalousek srší nápady, jak rozhýbat ekonomiku. Zopakoval nápad, který probleskl novinami už v prosinci, a sice že by si podnikatelé mohli odpočíst DPH z jakéhokoliv auta, nejen z dodávky, a že by se daly některé služby, například restaurační nebo stavební, přesunout do nižší sazby DPH.

To se až člověk někdy diví, jak logické nápady taky můžou vyjít z hlav takzvaných špiček.

Jsme jediná země, kde polovina nových aut má zamřížovaný kufr a zalepená okna. A není to proto aby cestující na zadních sedadlech za jízdy nerozkrádali zavazadla. Je to proto, že kdysi nějaký poslanec dostal ideu, že na práci se hodí jen náklaďáky, kdežto osobními auty vozí podnikatelé jen rodinku na nedělní výlety, a tudíž z osobního auta si podnikatel nemůže odečíst DPH. Český člověk na to, jak se dalo čekat, vyzrál, bohužel za tu cenu, že v kufru musí vozit nepraktickou mříž, díky které se reálná užitná hodnota auta většinou dost snižuje, takže pak už takové auto často opravdu není dobré na nic jiného než na ty nedělní výlety. Takže z pohledu státní správy je jediný hmatatelný efekt tohoto nařízení je zkomplikované účetnictví, vždyť na formuláři Přiznání k dani z přidané hodnoty je rovných 10 (slovy “deset”) okýnek týkajících se koupě nebo prodeje auta.

Ještěže kladivo, voltmetr či počítač se hodí k podnikání vždycky, jinak by asi byl zákon o DPH o dalších několik desítek stránek delší, protože by bylo potřeba tam vyjmenovat, za jakých okolností je kladivo pracovním nástrojem a kdy se hodí jen na opravu páně podnikatelovy chaty.

A jak je to se sazbou daně na restaurační služby? Když dostanete chuť na sodovku, máte tři možnosti. Buď si ji půjdete koupit 1) za pětikorunu do Tesca, nebo 2) za desetikorunu do Alberta, který drží ceny při zemi, anebo 3) za dvacku do hospody. Mám pravdu? Ne tak docela. Zatímco v Tesku i v Albošovi si kupujete potravinu s 9% DPH, v hospodě si kupujete restaurační službu, a u té se účtuje 19% DPH. I když ve výsledku dostáváte tu břečku, DPH z ní zaplatíte pokaždé jiné.

Anebo ještě jeden příklad: přijdete do cukrárny, ukážete prstem na laskonku a indiánka, prodavačka se vás zeptá jestli to chcete na talířek anebo zabalit. Pokud to nevydržíte domů a chcete si svoje svůj smysl života sníst hned v cukrárně, prodavačka vám musí za cukroví naúčtovat 19% DPH, protože vám poskytuje restaurační službu. Pokud svůj mlsný jazýček udržíte na uzdě aspoň než vylezete na ulici, prodavačka vám s klidem může naúčtovat 9% DPH, protože v tomto případě vám prodala potravinu.

Takových bizarních paragrafů máme bohužel plné zákony. Takže pokud by se podařilo je pod záminkou řešení krize zlikvidovat, pak buďme Americe za tu krizi vděčni

Byly doby, kdy jsem psával na svůj blog často, někdy i denně. Pak jsem toho skoro nechal, protože se mi přestalo dostávat času a možná jsem v tom přestal vidět smysl. Postupně jsem asi bohužel jsem přišel o tu hrstku pravidelných čtenářů, které jsem měl, a přišel jsem i o ambice stát se známým žurnalistou (v době největší slávy se o můj blog zajímala dokonce nějaká slečna či paní z jakéhosi časopisu o žurnalistech pro žurnalisty, o kterém jsem nikdy předtím a ani už nikdy po tom neslyšel).

Do nového roku jsem si řekl, že by byla škoda, kdyby můj blog zmizel v odpadišti dějin, a tak se budu snažit pokračovat aspoň v jedné oblasti, které jsem se dřív věnoval - komentování významných událostí. Chtěl bych jednou týdně vybrat událost týdne a popovídat o ní. Proč zrovna takto? Jednak proto, že můj mozek občas funguje tak, když zrovna funguje, že všechno vidí z jiného úhlu pohledu než ostatní. Možná je to projev zastydlé puberty a často je to otrava, ale občas si říkám že je škoda že se všichni dívají na zprávu jen z toho populárního úhlu pohledu a nesnaží se zamyslet se nad tím z opačné strany. Jindy se zase stává, že se všechny noviny do zblbnutí věnují pár ohraným písničkám, a přitom událost která by si zasloužila mnohem víc pozornosti proklouzne a skoro nikdo si jí nevšimne.

Takže pro mě nejzajímavější zpráva minulého týdne: Uzenáři chtějí skoncovat se superhypermarkety a budují vlastní sítě prodejen, protože už je nebaví, jak z nich superhyperšmelináři dřou kůži, jak tlačí na snižování cen, jak chtějí buřty klidně bez masa jen aby byly co nejlevnější. Na to se snad nedá říct nic jiného než haleluja!!!

Na téma “kvalita uzenářských specialit v českých obchodech” se toho napsalo už hodně a mám jakési deja-vu, že jsem o tom psal i já, ale i kdyby se popsala celá knihovna papíru tak to nemění nic na tom, že u nás v Albertovi se nedá koupit ani šunka, ačkoliv by člověk čekal, že to bude čisté maso na kterém se nedá nic zkazit.

Takže bravo milí řezníci a uzenáři, jděte do toho po hlavě a nenechte se odradit porodními bolestmi. Národ si určitě rád zvykne chodit pro maso do samostatného obchodu. Ale musíte dodržet to s čím se do toho pouštíte: že špekáčky budou opravdu z masa a ne z ropy, tak jako ty co dodáváte do těch superhyper.

Jak já se těším, až si zase opeču na ohni voňavý masový špekáček, tak jako zamlada!