Marketing 21. prvního století, co jsou kognitivní vědy a jak souvisí psychologie s politikou

Pátek, 31. Říjen 2008, rubrika Nezařazené

Když jsem se učil teorii moderního marketingu, říkali nám, že jeden z nejefektivnějších způsobů jak prodat cokoliv je dát to zákazníkovi do ruky a říct mu že to je jeho. Pak už se toho oběť nebude chtít vzdát a zaplatí vám za to cokoliv, jenom aby vám to nemusela vrátit. Říkáte si, co to je za blábol? Uznávám že to zní divně, ale fakt to funguje.

Existuje například taková oranžová značka kosmetiky, která se už roky prodává tak, že k vám někde v superhyperextramegamarketu přiskočí slečna, řekne vám že pro vás má dárek a dá vám do ruky krabičku. Normálně byste u ní ani nepřibrzdili, ale když vám dala dárek, no tak to by bylo nezdvořilé sbalit dárek a zmizet, takže se zastavíte, abyste si vyslechli nějaké ty reklamní kecy.

Slečna vám vysvětlí, že firma právě vstupuje na český trh a protože reklama v televizi je drahá, dělají radši reklamu tak, že rozdávají dárky. A aby bylo vidět, že neplácá jen tak do větru, přidává vám další a další dárek a během chvilky máte plnou náruč krabiček s tou nejdokonalejší kosmetikou pod sluncem. Vlastně nechápete, jak jste bez této značky mohli až do dneška žít. Když se řečnický výkon mladé dámy blíží do finále, objeví se malý zádrhel – abyste si všechny ty dárky mohli odnést, musíte si tu poslední krabičku koupit. Za pouhopouhých tisíc korun, což je vzhledem k nevídané kvalitě opravdu velmi příznivá cena, zvlášť když k tomu dostanete pytel plný dárků úplně zdarma.

Drtivá většina populace v tuto chvíli bez dlouhého přemýšlení předraženou kolínskou koupí.

Nechci hodnotit konkrétní vlastnosti této kosmetiky, k tomu se opravdu necítím způsobilý, ale chci tím říct, že v dnešní době není důležité co prodáváte, ale jak to prodáváte. Kdyby ty krabičky vyskládali do regálu a ke každé dali cenovku dvě stovky, tak si lidi koupí svoji oblíbenou značku, která je za stejnou cenu a pravděpodobně se vyrábí ve stejné čínské továrně a ze stejných surovin.

Kdysi kdosi řekl, že dobrý výrobek nepotřebuje reklamu, dobrý výrobek si prý udělá reklamu sám. To byly časy. Dneska hýbe světem psychologie a takzvané kognitivní vědy, neboli vědy zkoumající lidské myšlení a vnímání. Myslíte si že je náhoda, že v každém hypermarketu vstoupíte nejdřív do oddělení elektroniky, pak musíte projít kolem oblečení a rohlíky jsou až v tom nejvzdálenějším koutě marketu?

A teď, jak to souvisí s politikou. Průměrná hrubá mzda je kolem 24 000,- Kč, na zdravotní pojištění se odvádí 4,5% + 9% z hrubé mzdy, celkem tedy průměrný Čech zaplatí za doktory každý měsíc kolem 3.240,- Kč. Za rok je to 38.880,- Kč. Dejme tomu že průměrný člověk půjde k doktorovi čtyřikrát za rok, tak nám to vychází na krásných bezmála 10.000,- Kč za jednu návštěvu doktora. Vždycky to tak bylo a nikdo proti tomu nikdy neprotestoval. Před rokem nám zavedli regulační poplatky, protože lidi chodili k doktorům jak do hospody. Takže teď musíme k těm deseti tisícům přihodit ještě 30,- Kč, a za to na nás bude čekat prázdná čekárna, protože spousta lidí se zamyslí nad tím, jestli potřebuje pomoc lékaře anebo jen zabít čas.

Jenže lidi těch třicet korun dát nechtějí. Jednou je dostali do ruky tak jsou jejich. Mají je ve své peněžence, mají k nim vztah. A když jim je chce zlý Julínek ukrást, tak vidí rudě, plivou síru a volí hodného taťku Paroubka, který jim slíbí, že jim ty desetikoruny nechá. To že kromě té třicetikoruny je ta jedna návštěva tak jako tak stojí deset tisíc, to si neuvědomují, protože ty desetitisíce jim stát sebral ještě dřív než si na ně mohli sáhnout. Lidská psychika tady funguje úplně stejně jako u těch kosmetických dárků. Jednou to držím v ruce, tak je to zkrátka moje a racionalita jde stranou (to že v obou případech má hlavní hrdina oranžovou barvu je čistě shoda náhod - doufám).

On i ten Paroubek dobře ví, že díky regulačním poplatkům se ušetří spousta peněz. V dlouhodobém horizontu by se ušetřené peníze buď projevily na kvalitě péče (a že by české zdravotnictví pozvednout úroveň sakra potřebovalo ví každý, kdo měl možnost srovnat zdravotnictví u nás a na západě), anebo by bylo možné snížit povinné sociální pojištění (osobně bych ale radši volil první variantu). Naše děti by Julínkovi poděkovali určitě a možná bychom mu byli bývali stihli poděkovat i my.

Jenže psychologie je mocná zbraň a socialisti tuhle možnost skvěle využili k tomu, aby se dostali k moci. A protože páně Paroubkovi bylo vždycky jedno, jestli ho naše děti proklejí nebo svatořečí, tak s radostí vymění dlouhodobý prospěch země za to že se dostane ke korytu.

Myslím že je to škoda, že se vláda aspoň trošku víc nesnažila s lidmi mluvit. Třeba by si víc lidí uvědomilo, že těch třicet korun se opravdu dotýká spíš emocí než peněženky.

• • •
Zpět na titulní stránku

Předchozí článek: Lyrickoepické zamyšlení nad českou ekonomikou a nad německým omezením volného pohybu obyvatel
Následující článek: Kolik kolimetrů vydrží motor, aneb nafta nebo benzín?

Přečti si také další články:

Komentář ke článku “Marketing 21. prvního století, co jsou kognitivní vědy a jak souvisí psychologie s politikou”

  1. jerrymungo napsal:

    Je to smutné s tímhle národem. Kdyby všichni před tím, než hodí tu obálku do urny přemýšleli takhle, asi by volby skončily úplně jinak. A teď to vypadá tak, že brzo ještě budou lidé s láskou vzpomínat když u doktora dali jen třicet korun.

Napiš, co si o tom myslíš: