Archiv článků Říjen 2008

Marketing 21. prvního století, co jsou kognitivní vědy a jak souvisí psychologie s politikou

Pátek, 31. Říjen 2008, rubrika Nezařazené

Když jsem se učil teorii moderního marketingu, říkali nám, že jeden z nejefektivnějších způsobů jak prodat cokoliv je dát to zákazníkovi do ruky a říct mu že to je jeho. Pak už se toho oběť nebude chtít vzdát a zaplatí vám za to cokoliv, jenom aby vám to nemusela vrátit. Říkáte si, co to je za blábol? Uznávám že to zní divně, ale fakt to funguje.

Existuje například taková oranžová značka kosmetiky, která se už roky prodává tak, že k vám někde v superhyperextramegamarketu přiskočí slečna, řekne vám že pro vás má dárek a dá vám do ruky krabičku. Normálně byste u ní ani nepřibrzdili, ale když vám dala dárek, no tak to by bylo nezdvořilé sbalit dárek a zmizet, takže se zastavíte, abyste si vyslechli nějaké ty reklamní kecy.

Slečna vám vysvětlí, že firma právě vstupuje na český trh a protože reklama v televizi je drahá, dělají radši reklamu tak, že rozdávají dárky. A aby bylo vidět, že neplácá jen tak do větru, přidává vám další a další dárek a během chvilky máte plnou náruč krabiček s tou nejdokonalejší kosmetikou pod sluncem. Vlastně nechápete, jak jste bez této značky mohli až do dneška žít. Když se řečnický výkon mladé dámy blíží do finále, objeví se malý zádrhel – abyste si všechny ty dárky mohli odnést, musíte si tu poslední krabičku koupit. Za pouhopouhých tisíc korun, což je vzhledem k nevídané kvalitě opravdu velmi příznivá cena, zvlášť když k tomu dostanete pytel plný dárků úplně zdarma.

Drtivá většina populace v tuto chvíli bez dlouhého přemýšlení předraženou kolínskou koupí.

Nechci hodnotit konkrétní vlastnosti této kosmetiky, k tomu se opravdu necítím způsobilý, ale chci tím říct, že v dnešní době není důležité co prodáváte, ale jak to prodáváte. Kdyby ty krabičky vyskládali do regálu a ke každé dali cenovku dvě stovky, tak si lidi koupí svoji oblíbenou značku, která je za stejnou cenu a pravděpodobně se vyrábí ve stejné čínské továrně a ze stejných surovin.

Kdysi kdosi řekl, že dobrý výrobek nepotřebuje reklamu, dobrý výrobek si prý udělá reklamu sám. To byly časy. Dneska hýbe světem psychologie a takzvané kognitivní vědy, neboli vědy zkoumající lidské myšlení a vnímání. Myslíte si že je náhoda, že v každém hypermarketu vstoupíte nejdřív do oddělení elektroniky, pak musíte projít kolem oblečení a rohlíky jsou až v tom nejvzdálenějším koutě marketu?

A teď, jak to souvisí s politikou. Průměrná hrubá mzda je kolem 24 000,- Kč, na zdravotní pojištění se odvádí 4,5% + 9% z hrubé mzdy, celkem tedy průměrný Čech zaplatí za doktory každý měsíc kolem 3.240,- Kč. Za rok je to 38.880,- Kč. Dejme tomu že průměrný člověk půjde k doktorovi čtyřikrát za rok, tak nám to vychází na krásných bezmála 10.000,- Kč za jednu návštěvu doktora. Vždycky to tak bylo a nikdo proti tomu nikdy neprotestoval. Před rokem nám zavedli regulační poplatky, protože lidi chodili k doktorům jak do hospody. Takže teď musíme k těm deseti tisícům přihodit ještě 30,- Kč, a za to na nás bude čekat prázdná čekárna, protože spousta lidí se zamyslí nad tím, jestli potřebuje pomoc lékaře anebo jen zabít čas.

Jenže lidi těch třicet korun dát nechtějí. Jednou je dostali do ruky tak jsou jejich. Mají je ve své peněžence, mají k nim vztah. A když jim je chce zlý Julínek ukrást, tak vidí rudě, plivou síru a volí hodného taťku Paroubka, který jim slíbí, že jim ty desetikoruny nechá. To že kromě té třicetikoruny je ta jedna návštěva tak jako tak stojí deset tisíc, to si neuvědomují, protože ty desetitisíce jim stát sebral ještě dřív než si na ně mohli sáhnout. Lidská psychika tady funguje úplně stejně jako u těch kosmetických dárků. Jednou to držím v ruce, tak je to zkrátka moje a racionalita jde stranou (to že v obou případech má hlavní hrdina oranžovou barvu je čistě shoda náhod - doufám).

On i ten Paroubek dobře ví, že díky regulačním poplatkům se ušetří spousta peněz. V dlouhodobém horizontu by se ušetřené peníze buď projevily na kvalitě péče (a že by české zdravotnictví pozvednout úroveň sakra potřebovalo ví každý, kdo měl možnost srovnat zdravotnictví u nás a na západě), anebo by bylo možné snížit povinné sociální pojištění (osobně bych ale radši volil první variantu). Naše děti by Julínkovi poděkovali určitě a možná bychom mu byli bývali stihli poděkovat i my.

Jenže psychologie je mocná zbraň a socialisti tuhle možnost skvěle využili k tomu, aby se dostali k moci. A protože páně Paroubkovi bylo vždycky jedno, jestli ho naše děti proklejí nebo svatořečí, tak s radostí vymění dlouhodobý prospěch země za to že se dostane ke korytu.

Myslím že je to škoda, že se vláda aspoň trošku víc nesnažila s lidmi mluvit. Třeba by si víc lidí uvědomilo, že těch třicet korun se opravdu dotýká spíš emocí než peněženky.

Lyrickoepické zamyšlení nad českou ekonomikou a nad německým omezením volného pohybu obyvatel

Sobota, 11. Říjen 2008, rubrika Nezařazené

Vždycky jsem považoval „vlastnictví“ moře za hotový „dar z hůry“ pro ekonomiku státu. Představte si, kdyby tak místo Rakouska a Slovenska bylo moře, místo státní hranice by byla pláž. Nemuseli bychom vozit naše úspory  utratit na jih, mohli bychom je utratit u moře doma. A naopak statisíce/miliony Němců (a samozřejmě i pár jedinců z dalších národů) by vozily peněženky plné peněz k nám. Nebylo by to krásné? Nemuseli bychom se strachovat o budoucnost. No nebyla by to senzace?

Možná že nebyla. Během dovolené jsem měl hodně času na dívání se okolo sebe a na přemýšlení, a nějak jsem začal mít pocit, že Řekové mají sice opravdu nádhernou zemi, ale co se týká peněz, možná že kdyby se vykašlali na turisty a místo těch tisíců taveren nastavěli radši továrny a místo zážitků začali prodávat technologie, já myslím, že by na tom nakonec byli finančně lépe (i když by museli začít pracovat poněkud jinak než jsou zvyklí). Mít moře asi není zas taková výhra, možná spíš naopak - odnaučí to totiž lidi pracovat, všichni pak jen sedí na terase rodinné hospůdky a čekají na turisty. Takže na jednu stranu mají na věky zajištěný příjem (a asi proto jsou to tak příjemně pohodoví lidé), na druhou stranu ekonomika nijak zvlášť neprosperuje. Když poodjedete z pláže o nějaký kilometr do vnitrozemí, z dohledu od hotelů a pláží, připadáte si jako ve středověku.

Možná si to ne všichni uvědomují, ale česká ekonomika v současnosti předvádí zázraky a na české zemi je to vidět. Bohatneme, přesto že rok co rok odvezeme víc a víc peněz do zahraničí a domů si místo nich přivezeme „jen“ zážitky. I na „chudém“ venkově to vesměs všude vypadá jako v civilizované zemi jednadvacátého století (na rozdíl od řeckého venkova). Nezaměstnanost klesla na naprosté minimum (většina z těch pár nezaměstnaných co zbývají nikdy pracovat nebude) a zaměstnavatelé se začínají muset přetahovat o zaměstnance. Schopní zaměstnanci už se prostě nedají najít jen tak na ulici.
Jsou firmy, které by uměly prodávat svoje výrobky nebo služby, ale prostě nemají lidi. Nejsme v tom sami, podobný problém má spousta vyspělých zemí. Spojené státy americké snad odjakživa pořádají tzv. „loterii“, při které každý rok rozdají padesát tisíc pracovních povolení pečlivě vybraným cizincům. Nějaké takové zelené karty budeme dávat i my, v Bruselu dokonce vymysleli „modré karty“, které bude Júnyje jako celek dávat nejúnyjákům. Je to vtipné, protože Češi (a nejen Češi) nemůžou pracovat v Německu (a nejen v Německu), ale třeba Ukrajinec dostane modrou kartu, díky které tam bude moci pracovat.

Nějaký pan Nečas prý prohlásil, že modré karty nebudou, dokud Německo omezení pracovního trhu nezruší. Ne že bych byl pro omezení, jsem rozhodně proti všem omezením (a obzvlášť proti těm Júnyjním), ale moc nechápu, proč to panu ministrovi tak leží v žaludku. Průměrná mzda u nás už je zhruba tisíc Euro, průměrná mzda v Německu je asi dvojnásobná (ještě před pěti lety byla skoro pětinásobná). Myslíte, že když Německo svoje absurdní omezení zruší, tak se tam najednou nahrnou tisíce práce chtivých Čechů? Já myslím že ne. Odstěhovat se do cizí země není jako převléknout si kalhoty. Je to dost velký krok a chce to pořádnou motivaci. Odstěhovali byste se někam stovky kilometrů daleko, kde nebudete mít žádné přátele ani příbuzné, nebudete si moc rozumět s místními lidmi, místní se na vás budou dívat jako my na Ukrajince u nás, bydlení vás tam bude stát třikrát tolik než tady doma, a to všechno jenom proto, že tam dostanete dvojnásobný plat? Já myslím že moc lidí by to neudělalo, myslím že ten dvojnásobný plat by pro většinu lidí nebyl dostatečná motivace.

Určitě by tam spousta lidí chtěla odjet na zkušenou, aby se pořádně naučili jazyk, aby poznali jinou zemi, aby poznali jiný život. A myslím že by to bylo super, jak pro ně, tak pro Německo, tak pro Česko. Jenže tihle lidé už jsou někde jinde. Jsou v nějaké zemi, která takové trapné omezení nemá. A myslím že je to škoda především pro Německo, protože lidé by se měli stýkat s jinými národy, s jinými kulturami, s jinými zvyklostmi, protože jenom tak se naučí navzájem se chápat a respektovat.

Perlička na závěr k situaci na českém pracovním trhu. U nás na vsi máme zámecký park, který nemá správce. Nemá ho už rok. Městský úřad už rok správce hledá. Zatím marně.

Mimochodem, podle průzkumů veřejného mínění je dost velká většina našeho národa proti barevným kartám pro cizince, ale myslím že spousta zaměstnavatelů by byla pro začít je rozdávat okamžitě. Ne proto, že by cizinci byli levnější, ale jednoduše proto, že sehnat zaměstnance, který chce pracovat a ne jen razítko pro úřad práce je dost těžké. Kdo někdy v posledních letech zaměstnance sháněl, dá mi určitě za pravdu.