Archiv článků Září 2008

Mnoho vody proteklo řekou Hudson

Neděle, 28. Září 2008, rubrika Auta a motorismus, O mně

Řeka Hudson protéká kolem Manhattanu a Sochy svobody a vlévá se do AtlantikuMnoho vody proteklo řekou Hudson od chvíle, kdy jsem napsal minulý článek. Ptáte se, co je to zač ta řeka Hudson? Ta přece teče za Velkou louží, v Novém Yorku. Srdce tohoto města, ostrov Manhattan, omývají právě vody řeky Hudson, která se v tom místě vlévá do Atlantského oceánu.

Ptáte se, co mám zrovna s touhle řekou společného? Nic. Zatím. Bohužel. Zatím jsem neměl příležitost smočit v ní svoje prsty. Zatím jsem ještě nikdy neopustil Starý kontinent. No, vlastně, jak se to vezme. Ale po pořádku.

Před měsícem jsem poprvé v životě vyrazil na dovolenou s cestovní kanceláří. Doteď jsme jezdili na dovolené vždycky na vlastní pěst. Měl jsem vždycky pocit, že jedině tak si dovolenou opravdu užijeme, když budeme mít možnost kdekoliv odbočit, kdekoliv se zastavit, kdekoliv přespat. Ale po sečtení výdajů na několik posledních dovolených jsem si bohužel musel přiznat, že dovolená tohoto typu vyjde o mnoho dráž než dovolená „na klíč“ s cestovkou, a tak jsme to tentokrát zkusili. Volba padla jak jinak než na Řecko, shodou okolností na stejný ostrov, kde byl Jerrymungo v červnu (a viděli jsme i “jeho” radar :-) ).

Pobyt proběhl přesně podle představ, což mi připadalo samozřejmé, ale při čekání na letadlo které nás mělo odvézt zpět do srdce Evropy jsem si vyslech příběhy pár lidí a zjistil jsem, že to zas taková samozřejmost není. Každopádně v našem případě všechno bylo tak jak má být, ale rozepíši se o tom zas až příště.

No ale čas běží a voda teče, dovolená dávno skončila, ale dlouho jsem se doma neohřál (nebo spíš nezchladil) a vyrazil za dalším dobrodružstvím, na další ostrov, už ne do Řecka a už ne na dovolenou, ale na opačnou stranu a pracovně. O tom prvním ostrovu místní říkají, že je to nejjižnější část Evropy, o tomto druhém ostrovu místní říkají, že je to nejzápadnější část Evropy. Kdo uhodne?

Detaily přijdou až někdy příště, teď už nemám na psaní moc času. Právě totiž sedím u brány číslo B22 na letišti Aerfort Bhaile Átha Cliath a za chvíli nastoupím do útrob ocelového ptáka, který mě odnese domů. Na web se ale tento článek dostane, až budu doma. Mají tady sice bezdrátový internet, ale pekelně drahý a těch pár hodin to vydrží, stejně by si to teď v pátek odpoledne nikdo nepřečetl ;-)