Archiv článků Srpen 2008

Bitka chuligánů u Ostravy: tak to má být

Pondělí, 18. Srpen 2008, rubrika Nezařazené

Na iDnes píšou, že se u Ostravy pobili ostravští fotbaloví fanoušci s brněnskou koalicí. Devadesát domácích, stopět hostů - 60 fanoušků 1.FC Brno a 45 fanoušků Slovan Bratislava. Sešli se kdesi na louce, dvě minuty se tloukli, pak se přátelsky rozešli. Ještě předtím domácí poradili hostům, jak se nejjednodušeji dostanou na stadion, kde si poté společně a v klidu vychutnali fotbal.

Moje srdce plesá. Mám z nich radost. A myslím že nejen já. Díky tomu, že si pro bitvu místo stadionu tentokrát vybrali louku v lůni přírody, jsme ušetřili miliony za policejní manévry, ostatní fanoušci fotbalu si mohli užít nerušený zápas, rváči si mohli dát pořádně do těla aniž jim v tom kdokoliv bránil… prostě vydělali na tom všichni. Takže jen tak dál!

Dřív jsem považoval fotbalové rowdies za tvory, které mají blíž ke zvířatům než k lidem. Jestli si ale tuto svoji zábavu dokáží takto organizovat, domluvit si přítomnost zdravotních sester, domluvit se na tom že se budou bít přesně dvě minuty, zorganizovat aby dvě stě lidí přijelo na jedno místo v jednu dobu a přitom se o tom nedozvěděl nikdo nepovolaný, tak to pak úplně mění můj pohled na věc. Před organizátory smekám a držím jím palce, ať se jim daří. Je to sice na můj vkus poněkud divný druh zábavy, ale co - je nás tady šest miliard, nemůže všechny lidi bavit zrovna to, co baví mě :-)

Zlý sen - prohráli jsme další arbitráž

Pátek, 15. Srpen 2008, rubrika Politika

Všechny postavy v tomto textu, s výjimkou těch které opravdu žijí, jsou smyšlené. V článku padají sprostá slova, takže by ho neměl nikdo číst. Tento vtipný úvod jsem si vypůjčil ze seriálů South Park. Bohužel, následující text nebude úsměvný.

Tak se jim to povedlo. Šestnáct let se o to snažili, cílevědomě šli za svým a dokázali to. Dokázali prohrát arbitráž s kriminálníkem, který nás hnal k rozhodčímu senátu za to, že jsme o něm řekli že je kriminálník a proto prý přišel o kšefty. Takže teď mu ty teoreticky promarněné kšefty zaplatíme, každý z nás mu dá bez mála 900,- Kč.

Chvějí se mi ruce, mám zrychlený tep, na jazyku jen sprostá slova, chodidla se mi zatínají v pěsti. Pomýšlím na emigraci. Snad je to zlý sen. Snad se ráno probudím a oddechnu si, že to byla jen noční můra.

Nikdo mě nepřesvědčí, že v tom pan Šťáva jede sám, že to jen jeho úspěch. Podle mého názoru sklidila ovoce týmová práce, velmi dobře promyšlená, zorganizovaná a dotažená do konce. Bez mála devět miliard si mezi sebe rozdělí mnoho našich státních úředníků, kteří celých těch šestnáct let v zákulisí trpělivě tahali za nitky. A nejsmutnější na tom je, že už několik let se to ví, ale nenašel se nikdo, kdo by s tím něco udělal. Přečtěte si třeba tento článek z roku 2004., už tenkrát se veřejně věděla spousta skutečností, a přesto tento “projekt” nikdo nezastavil.

Je mi z toho opravdu na blití. Myslím že už jsem tady párkrát napsal, že bych všechny zúčastněné úředníky nechal pozavírat. Ač jsem pacifista, teď bych je nechal postřílet!

Co dál k tomu napsat? Necháváme se ždímat jako tupé ovce, náš stát prohrává jednu arbitráž za druhou. Ale jak to změnit, když tam nahoře evidentně není snaha to napravit? Nejlepší řešení by snad bylo zrušit všechny české zákony, všechny české politiky nahnat do uranových dolů na Sibiři a odstěhovat se někam, kde jsou peníze daňových poplatníků využívány tak, jak využívány být mají. Mně by nevadilo, že posílám do státní kasy pytle peněz. Ale chci z toho něco mít! Chci mít silnice, na kterých se nemusím bát o podvozek, chci mít nemocnice, do kterých se nemusím bát vstoupit, chci mít policii a justici, která chrání mě a můj majetek. Když posílám peníze českému státu, tak mám pocit, jako bych je házel do žumpy.

Už toho radši nechám, než přivodím depresi sobě a případným čtenářům, kteří neuposlechli varování na začátku a text si přečetli.

Co to znamená “white lie” aneb dabing ničí filmy

Úterý, 12. Srpen 2008, rubrika Angličtina

Zaslechl jsem jeden dialog ze seriálu, na který se dívala přítelkyně. Dva lékaři, jeden běloch a druhý černoch, se hádali, protože běloch předtím řekl pacientovi-černochovi, že se mu určitě brzy uleví, protože mu dal lék, který se má dávat jen bílým pacientům. Černochům by se měl dávat jiný, méně dobrý, ale jemu dal ten lepší - bělošský, a tam mu určitě brzy bude lépe.

No a v tom dialogu, o kterém mluvím, obviňoval černý lékař toho bílého lékaře z rasizmu, nadával mu, že pacientům lže, protože žádné dvojí léky nejsou, říkal něco ve smyslu: “vy bílí si myslíte, že nám černým nemůžete říkat pravdu, protože bychom ji neunesli”. A ten bílý lékař se hájil slovy: “to byla bílá lež“.

Je myslím celkem jasné, že v originále bylo “white lie“. Jenže pojem “white lie” znamená trošku něco jiného než “bílá lež”. White lie je něco jako milosrdná lež, neškodná lež, kterou říkáme nejčastěji kvůli tomu člověku, kterému ji říkáme (třeba partnerce řekneme: “dneska ti to moc sluší”, i když si v duchu myslíme, že včera ji to slušelo mnohem víc).

Takže překlad do češtiny byl v tom seriálu podle mého názoru úplně špatný. Jenže i kdyby to přeložili jako “milosrdná lež”, tak by to ztratilo něco z původního důvtipu. V originále to totiž znělo jako dvojsmysl - jako lež bílých lidí, a zaroveň jako milosrdná lež. A to myslím opravdu přeložit nejde. Takže učme se anglicky, ať si můžeme vychutnávat dialogy v původním znění. Dabing ničí filmy (výjimka potvrzuje pravidlo, ale myslím že v produkci z 21. století je už těch výjimek jako šafránu).

Tak soutěž o národní knihovnu prý byla nezákonná

Pátek, 8. Srpen 2008, rubrika Politika

Fandím všemu novému, všemu modernímu. Skoro všemu. Kaplického chobotnice je jedna z těch novot, ze kterých vůbec nadšený nejsem. Kdyby si to postavil nějaký pracháč, tak nad tou odvahou uznale pokývám hlavou. Ale vůbec se mi nelíbí představa, že by na to měly padnout čtyři miliardy ze státního rozpočtu. Nemocnice padají doktorům a pacošům na hlavy, ale pro knihy se má stavět hypermoderní budova. Radši bych knihám postavil lehkou montovanou halu za pár milionů a za ušetřené miliardy bych opravil nemocnice.

Nelíbí se mi taky arogantní postoj pana Kaplického. Nemám rád namyšlené lidi, a tak nemám rád ani jeho. Vlastně se ani nedivím, že si tak padly do oka s Paroubkem, ten taky vychází z toho, že má vyšší moc. A Paroubka, jak známo, nemám ani trochu rád, a protože si z národní knihovny udělal předvolební téma, tak doufám, že tu chobotnici nepostaví.

To je dneska den

Pátek, 8. Srpen 2008, rubrika Auta a motorismus

Často slyším, že lidi kteří si koupí veliké auto typu Audi Q7, Mitsubishi Pajero nebo BMW X5, si tím prý léčí nějaké svoje komplexy, prý tím chtějí cosi komusi ukazovat. Mně je úplně jedno co kdo má a co chce ukazovat, ale jsou dny, kdy mám chuť si nějaký třítunový kolos koupit taky. Dneska byl jeden z takových dnů, kdy jsem se ve svém jednaapůltunovém autě bál. Čtyři auta mi dneska nedaly přednost, čtyřikrát chybělo málo k tomu, abych měl v nejlepším případě zmačkané plechy. Člověk asi má občas smůlu na blbce, a já si v takové dny říkám, jestli by nebylo lepší auto prodat a jezdit radši hromadnou dopravou, která je přece jen tak nějak bezpečnější.

Přijdu domů, otevřu noviny a padá mi čelist. 10 mrtvých, 100 raněných. Později to opravují na 6 mrtvých a desítky raněných, v tuto chvíli je aktuální stav 7 mrtvých a 70 raněných. Tak čím mám tedy jezdit? Autem ne, vlakem ne, těch nabouraných autobusů už taky bylo tolik… Nejlepší by bylo sedět doma a nevytahovat paty.

Kdysi jsem projížděl Vídní a byl jsem uchvácený z toho, že tam staví most nad dálnicí za plného provozu. Jel jsem v autě a nad hlavou mi z jeřábu visel obrovský kus betonu, budoucí část mostu, kterou právě usazovali na sloupy. Obdivoval jsem, jak jsou ti kluci rakouští šikovní - u nás se vždycky taková silnice na dlouhé měsíce zavře, tam to zvládají i za provozu. Teď vidím, že u nás už taky umíme nasouvat most nad železniční trať za plného provozu. Nebo neumíme? Možná je přece jen lepší tu silnici (železnici) zavřít. Objížďka je sice vždycky nepříjemná záležitost, ale určitě je příjemnější, než když na někoho ten most spadne.