Archiv článků Červenec 2008

Nápad na podnikání: odvětrávané záchodové prkýnko

Středa, 30. Červenec 2008, rubrika Nezařazené

Kdysi jsem spal v Německu v takovém stařičkém hotelu, a tam vám měli moc zajímavou věc. Záchod byl v koupelně, jak už to v hotelích bývá, ale nebyl to obyčejný záchod, byl to odvětrávaný záchod. Prkýnko bylo dvojité, pár centimetrů tlusté, vedla do něj elektrika (to ve mě nejdřív vzbudilo trochu nedůvěry :-) ) a hadice. Jak jsem dosedl, v prkýnku začalo tiše hučet a všechny možné vůně (a potenciální pachy :-) ) se odsály hadicí pryč, ještě než se stačily rozptýlit po koupelně.

Nikde jinde už jsem to nikdy neviděl, ani v jiných německých hotelích. Připadá mi to ale jako zajímavý nápad, určitě bych si to domů koupil (i když bych nějak musel vyřešit, co s hadicí, přecijen by nebylo ideální nechat druhý konec, aby se jen tak povaloval někde na zemi :-) ) a věřím že by si to koupily spousty lidí. Nemám ale s výrobou takových věcí sebemenší zkušenosti, takže tento nápad nabízím volně k využítí (a dejte mi vědět, až budete mít vyrobenou první várku, hned si objednám jeden kousek).

Jaký je film Bathory aneb nechoďte do kina

Úterý, 29. Červenec 2008, rubrika Nezařazené

Po dlouhé době jsem byl v kině. Takových pět let jsem žádný film a žádné kino nepoctil svoji návštěvou. Vlastně ani nevím proč. Dřív jsem do kina chodíval, chodíval jsem tam často a chodíval jsem tam rád. Možná mě přestaly bavit ceny vstupného, možná jsem prostě zlenivěl.

Teď mě drahá polovička vytáhla na film Bathory, Jakubiskovu Čachtickou paní. Nebudu vás napínat - byla to moje návštěva po dlouhé době první a na dlouhou dobu poslední. První věc: popcorn a cola. Nejsem nijak zatížený na zdravou stravu, ale přecejen, když vidím dav dvou set lidí s věkovým průměrem takových 25 let a váhovým průměrem kolem 90 kilo, a když dvě třetiny z nich si do kinosálu nesou v jedné ruce obrovský kelímek popcornu a v druhé ruce colu, tak v tom vidím čtvrt litru rostlinného oleje a půl kila cukru, a trochu se mi svírá žaludek. Naštěstí zvuk filmu byl dost nahlas na to aby nebylo slyšet křoupání a srkání. No ale abych vás nenudil svými zhnusenými chutěmi zbytečně dlouho, pojďme dál.

Když si doma pouštím film delší než dvě hodiny, většinou si dám v půlce pauzu, občerstvím se, vyvenčím se, někdy i odložíme druhou půlku na druhý den. V kině to jaksi nejde a tak takový film jako je Bathory, který včetně reklam trvá déle než dvě a půl hodiny prostě musíte chtě nechtě absolvovat na jeden zátah. Když se k tomu ještě přidá křeslo, které, ač nové a moderní, tvarově neodpovídá tvaru vašich zad, tak potom se z filmu stává maratonský běh, při kterém se už těšíte co cíle a v cílové pásce si gratulujete, že jste to vydrželi. Když už jsem se zmínil o reklamě… doma se mi naštěstí nemůže stát, že bych dvacet minut v kuse sledoval reklamy.

Je čas dostat se ke kritice samotného filmu. Film byl udělaný opravdu hezky, to se panu Jakubiskovi musí nechat. Ale nemám rád filmy, kde na začátku dostanu hlavního hrdinu, s ním se sžiju, a můj hrdina pak od začátku do konce dostává přes hubu. A bohužel, Bathory je přesně tento druh filmu. Takže pokud máte stejný problém jako já, že nemáte rádi, když kladný hrdina jen a jen prohrává, a pokud přesto tento film chcete vidět, tak doporučuji, abyste se snažili si vsugerovat, že kladný hrdina je ve skutečnosti Thurso. Protože jestli budete fandit hraběnce, tak se vám asi film líbit nebude.

Co to znamená “posh”

Úterý, 22. Červenec 2008, rubrika Angličtina

Slovo posh se v Anglii používá poměrně často, spousta lidí aspoň zhruba ví co znamená, ale málokdo zná historii vzniku tohoto slova.

Posh se používá jako přídavné jméno a znamená něco jako snobský nebo nóbl. Když je něco posh, tak je to velmi drahé a luxusní, když je někdo posh, tak je velmi bohatý a utrácí za věci, které si běžný smrtelník nemůže dovolit.

Například:
I stayed in a posh hotel = Bydlel jsem v drahém luxusním hotelu
I have a few posh friends = Mám několik nóbl přátel.

Slovo posh pochází z relativně nedávné historie a ve skutečnosti vzniklo jako zkratka výrazu Port Out Starboard Home, tedy: “ven levobok, domů pravobok”. Tento výraz se používal v dobách, kdy Anglie měla své kolonie v Asii a mnoho zámožných obchodníků tam jezdilo uzavírat obchody s čajem, kávou a podobně. Protože cesta trvala velmi dlouho a klimatizace ještě neexistovala, v kajutách na jižní straně lodi bylo pořádně horko a tak všichni chtěli mít kajutu na severní straně, to znamená při cestě z Anglie do Asie na levoboku a při zpáteční plavbě na pravoboku. To by ale nešlo, a tak to provozovatelé lodí vyřešili tak, že udělali něco jako dnešní business class a economy class. Kdo si zaplatil několikanásobně dražší cestu v business class, měl jízdenku označenou zkratkou POSH, do jeho posh kajuty mu nesvítilo a takovým váženým posh cestujícím se dostalo náležitě váženého posh zacházení.

Obyčejní smrtelníci, co si nemohli tento luxus dovolit, měli kajuty SOPH, tedy při cestě na východ na slunečné straně na pravoboku, a při cestě zpět na západ měli pro změnu kajuty na slunečné straně na levoboku, takže se pořádně ohřáli. Zkratka SOPH se ale nepoužívala, zato posh zdomácnělo i v běžné angličtině a používá se dodnes.

Jak rostoucí koruna ohrožuje hotely a dopravce

Pátek, 18. Červenec 2008, rubrika Auta a motorismus, Politika

Před pár dny jsem četl, že pražské hotely přicházejí o desítky milionů a blíží se ke krachu - kvůli rostoucí koruně. Je to jednoduché: ceny za ubytování jsou v Eurech, protože drtivá většina hostů jsou cizinci, ale náklady jsou v korunách. A protože za jedno Euro dostanou čím dál míň korun, příjmy klesají, zatímco výdaje zůstávají. Zdražit nemůžou, protože už takhle jsou ceny hodně vysoké, dokonce i pro německé a americké turisty. Kdyby zdražili ještě víc, turiské by přestali do Prahy jezdit. Co teď? Jestli koruna neoslabí, buď nám zkrachují hotely, anebo přestanou jezdit turisti.

Něco mi na tom ale nesedí. Hotely v Praze stojí stejně jako třeba v Německu. Takový čtyřhvězdičkový Holiday Inn na jednu noc stojí v Praze od nějakých €150 do €250. Kupodivu úplně stejne stojí noc ve velmi podobném čtyřhvězdičkovém Holiday Inn v německém Mnichově. Jak je možné, že v Německu takový hotel výborně prosperuje, přestože má daleko větší výdaje (přinejmenším personál stojí řekněme 4x tolik co u nás, ostatní výdaje asi budou srovnatelné). Jestli to nebude tím, že pražské hotely byly zvyklé vydělávat stamiliony, a teď když vydělávají o desítky milionů méně už jim to připadá málo. Nebo opravdu začínají krachovat? Pak asi bude něco špatně v jejich hospodaření s penězi. Rostoucí koruna v tom myslím bude nevinně.

Další chudáci, kteří prý doplácejí na rostoucí korunu, jsou kamionoví dopravci. Podobný scénář. Příjmy v Eurech, výdaje v korunách, Euro klesá, klesají příjmy, výdaje zůstávají. A k tomu roste cena nafty. Takže milí kamioňáci se rozhodli dát vládě nůž pod krk, aby urychlila přijetí Eura. Na tom mi ale připadá vtipné to, že dolarová cena nafty neúnavně roste a roste, ale díky tomu že i koruna statečně roste a roste, tak korunová cena nafty zůstává více-méně stejná, zatímco v Evropě stoupla cena benzínu a nafty za poslední dobu o polovinu. Kdybychom tady platili Eurama, kamioňákům by sice neklesaly příjmy, ale zato by jim rostly náklady. Ale dopravci v tom zřejmě mají jasno a pokud jim vláda nepřislíbí splnit jejich požadavky, můžeme se brzy těšit na zablokování dálnic :-(

Ztratil jsem servisní knížku :-(

Čtvrtek, 17. Červenec 2008, rubrika Auta a motorismus

Tak to vypadá, že už je to definitivní. Ztratil jsem takzvanou palubní literaturu, neboli servisní knížku, návod k obsluze auta, seznam autorizovaných servisů a možná ještě cosi.

Vždycky jsem byl přesvědčený, že když se v bazarech prodávají auta “ve výborném stavu”, s podezřele málo najetými kilometry, a čistě náhodou bez servisní knížky, je to jasný důkaz toho, že auto má stočený tachometr a servisní knížku předchozí majitel zahodil, protože v ní byly důkazy, že auto má najeto mnohem víc. Nikdy jsem si nedovedl představit, že by servisní knížku mohl někdo ztratit omylem.

A teď se to asi stalo mně. Už dávno jsem ty šedivé desky se třemi brožurami uvnitř nevozil v kastlu u spolujezdce, tam kam původně patřily, protože se mi zdálo, že tam zbytečně zabírají místo. Takže nějakou dobu ta tlustá kniha jezdila v kufru, pak jsem se na cosi chtěl podívat, tak jsem si ji vzal domů a ležela na poličce v předsíni.

No a teď není ani v kufru, ani v předsíni, ani nikde jinde, kam mě zatím napadlo se podívat. Takže jsem se asi sám sobě stal důkazem, že se servisní knížka dá ztratit i neúmyslně. Ach jo :-(