Archiv článků Květen 2008

Konečně jsem objevil náboženství

Úterý, 27. Květen 2008, rubrika Nezařazené

Na světě je mnoho náboženství. Až do dneška jsem si z nich nemohl vybrat, ale dnes se mi otevřely očit. Dozvěděl jsem se totiž o FSM.

FSM, neboli Flying Spaghetti Monster čili Létající špagetové monstrum je skutečný stvořitel vesmíru, Země i života na Zemi. Kdepak Hospodin, Aláh nebo Aštar Šeran. Létající špagetové monstrum stvořilo vesmír a všechno v něm poté, co se trochu víc napilo, a intoxikace jeho organizmu během tvoření způsobila že má Země a život na ní poměrně dost vad. Pokud to náhodou ještě někomu nedošlo, tak Létající špagetové monstrum je rovněž skutečným otcem Ježíše Krista.

Piktogram létajícího špagetového monstra

Na tomto náboženství se mi líbí zejména fakt, že tam všechno dává pěkně logiku. Například, když Létající špagetové monstrum tvořilo svět, schválně stvořilo i důkazy potvrzující evoluční teorii, aby tím zmátlo vědce. A také, když vědci určují stáří kostí a podobných věcí metodou rozpadu atomů uhlíku, neviditelné Létající špagetové monstrum je při tom a svým nudlovým chapadlem falšuje výsledky.

Pokud vás těchto několik základních faktů zaujalo, doporučuji poptat se strejdy Gůgla na další podrobnosti. Dozvíte se mimo jiné, že věřící (takzvaní Pastafarians, tedy řekněme něco jako Těstoviňané) mají Osmero věci, které by fakt radši neměli dělat, a měli by se tím řídit, aby se dostali do nebe, kde na ně čekají vulkány piva a továrna na striptérky. V opačném případě se dostanou do pekla, které vypadá podobně, jen pivo je tam zvětralé a striptérky mají pohlavní nemoci.

Co myslíte, nestál by vstup do této církve za zvážení?

Mám v garáži vetřelce

Čtvrtek, 15. Květen 2008, rubrika Nezařazené

Mám garáž. Už to ale není místo vyhrazené mému autu. Nastěhovali se mi do ní totiž dva bezdomovci a pěkně rychle se tam zabydleli. Na nic nečekali a rovnou si pořídili čtyři děti. A asi mají pocit, že už tam pro nikoho dalšího není místo, když si totiž jdu pro auto, křičí na mě, vyhání mě. Naštěstí k fyzickému útoku proti mojí osobě zatím nedošlo.

No co, asi se s tím budu muset smířit. Mrzí mě ale, že se ani nepředstavili, nevím jak je mám oslovovat. Radil jsem se se strejdou a vypadá to, že jim začnu říkat Lucie a Karel, a dětem Aneta, Ewa, Zbyněk a Michal. Strejda Gůgl totiž říkal, že jsou to slavíci.

Jak je to s tím Marešem

Neděle, 11. Květen 2008, rubrika Nezařazené

Leoš Mareš má skandál. Píší o tom všechna ta média, která já řadím do skupiny podřadných cárů papíru, kterých bych se nedotkl ani za účelem roztopení ohně. Myslím že všichni ví o čem mluvím, jsou to takové ty (v abecedním pořadí) Aha, Blesk, Spy, Šíp a možná nějaké další, na které si teď nemůžu vzpomenout. Říkají si “bulvár”, ale myslím že bulvár si nezaslouží aby mu bylo pošpiňováno jméno dáváním do souvislostí s těmito vrcholnými výtvory bezduché komerce. Zrovna dnes jsem slyšel reklamu, že Bronislav Poloczek má jakousi nemoc a už ho nebaví žít. Nejsmutnější na tom je, že spousta slepic zítra opravdu poběží do trafik si koupit časopis, aby se dozvěděly všechny pikantní detaily o jeho nemoci.

Ale o mém vztahu k těmto pseudo-novinářům jsem psát nechtěl. Chtěl jsem napsat o tom, jak tento nový skandál vidím já.

Tak za prvé - titulky vykřikují do světa, že Mareš si zaplatil luxusní prostitutku. To je přece k smíchu. Ze dvou důvodů. Za prvé, luxusní prostitutky si nefotí svoje klienty. Luxusní prostitutka je profesionálka, která si nechává velmi dobře platit za velmi kvalitní služby. Pokud by udělala něco takového jako vyfotit klienta “post coitum” a prodat fotky Blesku, ve svém oboru by skončila dřív než by se plátek dostal na pulty trafik.

Z druhé, jsou samci, kteří nemusí samičku svádět, kterým stačí ukázat prstem. Kdo jiný by mezi tyto playboye měl patřit když ne Leoš Mareš? Je idol statisíců holek, myslím že tenhle člověk opravdu nemá zapotřebí platit holkám za cokoliv a natož za sex.

Potíž je ale v tom, že děvy tohoto druhu neudrží moc tajemství, těžko by někdo mohl čekat, že se taková fanynka nepochlubí kámoškám že spala s božským Leošem. Kamarádka to řekne kamarádce, ta zase svojí kamarádce, a do hodiny to ví celý národ. A Mareš je přece jen poněkud veřejná osoba a ač jsme země největších neznabohů v Evropě, publicita tohoto druhu by nebyla příliš vhodná. Takže pokud už takový člověk touží vyhodit si z kopýtka, nezbývá mu než využít služeb od opravdu kvalitního dodavatele. A jak píšu o pár řádků výš, tohle určitě nebyl ten případ.

Ale pojďme dál. Trochu mě překvapilo, jak ochotně poskytl Mareš rozhovor Blesku. Blesk fotky koupil samozřejmě proto, aby vydělal. Koupí si ho víc lidí, firmy zaplatí víc peněz za reklamy uvnitř. Nějaké odškodné, co případně bude muset Marešovi vyplatit, se ze zvýšených tržeb lehce zaplatí.

Proč by někdo, na kom tento způsob podnikání parazituje, ještě pomáhal přihřívat polívčičku? Médií které by s radostí otiskly jeho vyjádření k věci jsou v zemi desítky. Ale on poskytl jeden z prvních rozhovorů zrovna tomu Blesku, který nestydatě vydělává na jeho neštěstí?

Až si říkám, jestli on nebyl Mareš s Bleskem předem domluvený. Jestli to není celé jen divadlo. Marešovi tento skandál rozhodně nijak neublíží, spíš naopak, negativní publicita je taky publicita, navíc na těch fotkách opravdu nevypadá že by si ten “sex s luxusní prostitutkou” nějak užíval, takže kdo potřebuje, může uvěřit oficiální verzi, že byl omámen+unesen+znásilněn+vydírán.

Jestli on se s tím Bleskem nedomluvil, neudělali fotky, nevypustili je “čistě náhodou” před dlouhým víkendem kdy lidi vyjíždí na chaty a kupují si s sebou něco na čtení, případně se chystají prolenošit víkend doma a taktéž si kupují něco na čtení. Poskytne se pár prohlášení, vydělají se mraky peněz o které se šábnou, a budou všichni spokojení. A čtenáři budou mít zase jednou pořádný skandál, po kterém tak touží, takže budou spokojeni opravdu všichni.

Co myslíte, je moje verze úplná utopie?

Víte, že Británie nikdy neměla fotbalový reprezentační tým?

Čtvrtek, 8. Květen 2008, rubrika Nezařazené

Pasivnímu sportu neholduji, sedět u televize a koukat na hýbající se obrázky mě nebaví a nic na tom nemění fakt, že ty obrázky jsou panáčci s balónem na trávníku. Přece jen se ale pohybuji mezi lidmi a tak mám nějaký základní přehled o tom, že je nějaká Bundesliga, Premier League, UEFA, FIFA a tak dále.

Teď jsem se ale dozvěděl pro mě dost překvapující novinku - Británie nikdy neměla reprezentační fotbalový tým. Na všech turnajích hraje samostatný tým Anglie, Skotska, a možná Wales a Severního Irska. Ani jeden tým není nějak výrazně úspěšný. Tyto týmy nikdy nespojily síly, aby táhly za jeden provaz. Inu, jeden ostrov, jedno království, různé jazyky.

Až teď se mluví o tom, že na Olympiádě v Pekingu bude poprvé hrát fotbal Británie. Není to ale nijak jednoduché, protože Skotský fotbalový svaz se bojí ztráty svojí suverenity.

Můžou zrušit osobu blízkou?

Čtvrtek, 1. Květen 2008, rubrika Auta a motorismus

Když jsem četl včerejší jerrymungův článek (hej, jerrymungo, jak se vlastně skloňuješ?) o černém džípu, vzpomněl jsem si na jedno téma, o kterém jsem chtěl už mockrát napsat, ale vždycky mi přišlo na mysl když jsem jel v autě, a než jsem se dostal k počítači, vytlačily mi to z hlavy důležitější věci.

Politici mluví o tom, že je potřeba zrušit tzv. osobu blízkou, protože řidiči se na ni vymlouvají a nechtějí platit pokuty. Když si čtu noviny nebo internetová fóra, mám pocit, že stacionární radary jsou úplně zbytečné, protože kolem nich jezdí jen osoby blízké, a městští policisté kteří pečlivě strkají lístečky za stěrače by udělali líp kdyby si dali pauzu, protože nesprávně parkují taky zásadně jen osoby blízké.

Mým autem osoba blízká ještě nikdy nejela. Ne že bych měl tak hluboké morální zásady, ale ještě jsem ji nepotřeboval. Za celou svoji řidičskou kariéru jsem dostal jen jednu pokutu, tenkrát ještě nebyl bodový systém, a byla to stovka za parkování. Dodnes ale mám pocit že to byla pokuta nespravedlivá (sídliště, den co den tam parkuje nepočítaně aut kde se dá i kde se nedá, jednoho dne zrovna mně přijde pozvánka k “podání vysvětlení”). Tenkrát jsem to bez přemýšlení zaplatil, dneska, kdo ví, možná že bych půjčil auto osobě blízké :-)

Nicméně, vždycky mě zaráželo, jak politici mluví o zrušení osoby blízké, jako by to bylo pouhé škrtnutí nějakého odstavce ze zákona. Pokuty prý bude platit majitel vozidla, jak jednoduché? Takže dostanu pokutu za něco co jsem možná udělal a možná ne, i když to nikdo nemůže dokázat? To už neplatí presumpce neviny?

Jednou mě ale napadla taková teorie, že to vlastně nemá s presumpcí viny nebo neviny nic společného:
Když přítelkyně špatně zaparkuje moje auto a orgán to zaznamená, mám z ústavy právo nevypovídat proti ní, protože je to moje osoba blízká, její újmu bych právem považoval za újmu vlastní. Ale proč by tedy měl někdo dokazovat, jestli jsem to auto zaparkoval špatně já nebo ona? Jsme si navzájem osoby blízké, újmu kohokoliv z nás dvou právem pociťujeme oba jako újmu nás obou. Takže je úplně jedno, jestli na složence bude moje jméno nebo její. Tak jako tak, pokutu dostaneme prostě my. Tak proč pro jednoduchost nenapsat na složenku to jméno, na jaké je registrované auto?

Jiná věc jsou body. Ty nemáme na společném účtu ale každý na svém, takže ty by podle tohoto principu řešit nešly.

Neříkám, že bych tady chtěl mít policejní stát, kde musí každý “sekat latinu” a kdo neseká, ten dostane přes prsty. Ale na silnicích to spousta lidí s tím nesekáním opravdu přehání.

Je zvláštní, že většinu zákonů chápeme tak že jsou tady proto, aby nás chránily. Zákoník práce máme rádi, protože nás chrání před zlými kapitalisty zaměstnavateli, díky občanskému zákoníku máme záruku dva roky na všechno, zákon o střelných zbraních a střelivu je tady proto aby si nemohl pistoli koupit každý magor jako v Americe, nebýt zákona o potravinách a tabákových výrobcích, nedávali by do salámů už ani ten škrob, podle trestního zákona zavřou toho hajzla, co nám vykradl auto.

Zkrátka zákony většinou bereme tak, že jsou na naší straně (a koneckonců, ono by to ani nemělo být jinak, vždyť zákony vyrábějí pro nás naši zaměstnanci, které jsem si zvolili a které si platíme). Ale zákon o provozu na pozemních komunikacích chápeme přesně opačně, ten vidíme jako zbytečnou buzeraci. A přitom, není to náhodou tak, že nás taky chrání? Co kdyby rychlost nebyla omezená? Nebáli byste se pouštět svoje děti (budoucí dětí, vnoučata) ven? Co kdyby se smělo jezdit pod parou, nebáli byste se že vás nějaký ožrala zabije? Co kdyby nebylo omezené parkování? Nevadilo by vám, že by třeba k vám do ulice kvůli zaparkovaných autům neprojeli popeláři?

Kdysi mi kdosi při podobné diskusi řekl, že se nehodlá řídit nějakou slátaninou, kterou v parlamentu sesmolilo pár tupců odtržených od reality. Zároveň mu ale vadilo, že ulicí, kde bydlí, jezdí náklaďáky sedmdesátkou a jemu se otřásá dům v základech.