Když jsem četl včerejší jerrymungův článek (hej, jerrymungo, jak se vlastně skloňuješ?) o černém džípu, vzpomněl jsem si na jedno téma, o kterém jsem chtěl už mockrát napsat, ale vždycky mi přišlo na mysl když jsem jel v autě, a než jsem se dostal k počítači, vytlačily mi to z hlavy důležitější věci.
Politici mluví o tom, že je potřeba zrušit tzv. osobu blízkou, protože řidiči se na ni vymlouvají a nechtějí platit pokuty. Když si čtu noviny nebo internetová fóra, mám pocit, že stacionární radary jsou úplně zbytečné, protože kolem nich jezdí jen osoby blízké, a městští policisté kteří pečlivě strkají lístečky za stěrače by udělali líp kdyby si dali pauzu, protože nesprávně parkují taky zásadně jen osoby blízké.
Mým autem osoba blízká ještě nikdy nejela. Ne že bych měl tak hluboké morální zásady, ale ještě jsem ji nepotřeboval. Za celou svoji řidičskou kariéru jsem dostal jen jednu pokutu, tenkrát ještě nebyl bodový systém, a byla to stovka za parkování. Dodnes ale mám pocit že to byla pokuta nespravedlivá (sídliště, den co den tam parkuje nepočítaně aut kde se dá i kde se nedá, jednoho dne zrovna mně přijde pozvánka k “podání vysvětlení”). Tenkrát jsem to bez přemýšlení zaplatil, dneska, kdo ví, možná že bych půjčil auto osobě blízké 
Nicméně, vždycky mě zaráželo, jak politici mluví o zrušení osoby blízké, jako by to bylo pouhé škrtnutí nějakého odstavce ze zákona. Pokuty prý bude platit majitel vozidla, jak jednoduché? Takže dostanu pokutu za něco co jsem možná udělal a možná ne, i když to nikdo nemůže dokázat? To už neplatí presumpce neviny?
Jednou mě ale napadla taková teorie, že to vlastně nemá s presumpcí viny nebo neviny nic společného:
Když přítelkyně špatně zaparkuje moje auto a orgán to zaznamená, mám z ústavy právo nevypovídat proti ní, protože je to moje osoba blízká, její újmu bych právem považoval za újmu vlastní. Ale proč by tedy měl někdo dokazovat, jestli jsem to auto zaparkoval špatně já nebo ona? Jsme si navzájem osoby blízké, újmu kohokoliv z nás dvou právem pociťujeme oba jako újmu nás obou. Takže je úplně jedno, jestli na složence bude moje jméno nebo její. Tak jako tak, pokutu dostaneme prostě my. Tak proč pro jednoduchost nenapsat na složenku to jméno, na jaké je registrované auto?
Jiná věc jsou body. Ty nemáme na společném účtu ale každý na svém, takže ty by podle tohoto principu řešit nešly.
Neříkám, že bych tady chtěl mít policejní stát, kde musí každý “sekat latinu” a kdo neseká, ten dostane přes prsty. Ale na silnicích to spousta lidí s tím nesekáním opravdu přehání.
Je zvláštní, že většinu zákonů chápeme tak že jsou tady proto, aby nás chránily. Zákoník práce máme rádi, protože nás chrání před zlými kapitalisty zaměstnavateli, díky občanskému zákoníku máme záruku dva roky na všechno, zákon o střelných zbraních a střelivu je tady proto aby si nemohl pistoli koupit každý magor jako v Americe, nebýt zákona o potravinách a tabákových výrobcích, nedávali by do salámů už ani ten škrob, podle trestního zákona zavřou toho hajzla, co nám vykradl auto.
Zkrátka zákony většinou bereme tak, že jsou na naší straně (a koneckonců, ono by to ani nemělo být jinak, vždyť zákony vyrábějí pro nás naši zaměstnanci, které jsem si zvolili a které si platíme). Ale zákon o provozu na pozemních komunikacích chápeme přesně opačně, ten vidíme jako zbytečnou buzeraci. A přitom, není to náhodou tak, že nás taky chrání? Co kdyby rychlost nebyla omezená? Nebáli byste se pouštět svoje děti (budoucí dětí, vnoučata) ven? Co kdyby se smělo jezdit pod parou, nebáli byste se že vás nějaký ožrala zabije? Co kdyby nebylo omezené parkování? Nevadilo by vám, že by třeba k vám do ulice kvůli zaparkovaných autům neprojeli popeláři?
Kdysi mi kdosi při podobné diskusi řekl, že se nehodlá řídit nějakou slátaninou, kterou v parlamentu sesmolilo pár tupců odtržených od reality. Zároveň mu ale vadilo, že ulicí, kde bydlí, jezdí náklaďáky sedmdesátkou a jemu se otřásá dům v základech.
