Archiv článků Duben 2008

Vox populi, vox dei, aneb MHD zdarma

Pondělí, 28. Duben 2008, rubrika Politika

Jsem pravičák, moje filozofie je, že každý by si měl platit to co používá. Socialistické přerozdělování peněz je podle mého názoru iracionální, nepřináší do společnosti nic dobrého, jen připravuje půdu pro bujení korupce. Kdosi nahoře totiž dostává obrovské hromady peněz a má moc je rozdělovat.

Například: proč jsou některá divadla dotovaná, když jiná divadla si na svůj provoz bohatě vydělají? Vstupenky do některých divadel jsou vyprodané půl roku dopředu, přestože jedna vstupenka stojí pěkných pár stokorun. Jinam si ale můžete koupit vstupenku pár minut před začátkem, sál vyprodaný není, i když vstupenka stojí pár korun. Divadlo tohoto druhého typu se logicky nemůže samo uživit. Otázka je: mělo by divadlo které se samo neuživí dostávat dotace na provoz? Já myslím že ne. Proč uměle udržovat naživu něco, o co zjevně není zájem? Jenom proto, že kdosi na ministerstvu rozhodl, že produkce tohoto divadla je opravdové umění, zatímco jiná divadla produkují obyčejnou komerci? Kdo má právo říkat, co je umění a co ne? Vox populi, vox dei. Hlas lidu, hlas boží. Umění je to, co považuje za umění většina. Říkejme tomu jak chceme, třeba přírodní selekce anebo ruka trhu, tak jako tak, to o co není zájem, ať zmizí v propadlišti dějin.

Nebo třeba dotace neziskovým organizacím. Takové sdružení rybářů, myslivců nebo zahrádkářů si zažádá o dotaci na novou klubovnu. A třeba za pět let dostane milion a postaví si za něj krásnou novou haciendu. Jenže stát není perpetuum mobile, peníze které rozděluje musí nejprve vybrat na daních. Takže myslivci z Horní Dolní se nejdřív složí na klubovnu pro ostatní spolky v republice, a ti se poté složí na klubovnu jim. Anebo, jeden chodí do uměleckého divadla, druhý poslouchá rádio dechovkou a třetí chodí do muzeí. Proč mají všichni dát peníze na hromádku (kde se jich půlka záhadně ztratí) a pak zaplatit symbolické vstupné? Kde je v celém tom systému nějaká přidaná hodnota, nějaký racionální smysl? Nebylo by rozumnější, kdyby každému stát nechal peníze v peněžence a pak si každý zaplatil reálnou cenu toho co má rád? Peníze by šly rovnou tam kam mají jít, nebylo by vůbec potřeba přemýšlet nad tím, jestli s nimi stát hospodaří mizerně anebo jen blbě. Některé podniky by skončily, pár jedinců by to oplakalo a pár milionů jedinců by ušetřilo.

Je jen pár výjimek, kde kam bych tento pravicový princip nezatahoval. Třeba školství. Ono by to šlo i tam - proč já mám celý život přispívat na studia dětem z ostatních rodin a ostatní se pak složí na studium mým dětem? Nebylo by jednodušší a efektivnější, kdyby si každý z nás jednoduše zaplatil studium svým dětem? Určitě by to efektivnější bylo (jak se mrhá penězi ve státním školství, to je téma na samostatný článek), ale v mém zájmu je, aby náš národ byl vzdělaný, takže budu rád přispívat na vzdělání i dětem, které by jinak možná nestudovaly.

Anebo hromadná doprava. Už dlouho říkám, že MHD byl měla být pro cestující zdarma. Už teď se do veřejné dopravy lijí miliony z veřejných rozpočtů, přičemž se spousta peněz utrácí za tisk jízdenek, za kiosky a babky co v nich sedí, za revizory. Když to přeženu, cestující platí jen symbolický příspěvek na provozní náklady. Ne že bych si nemohl dovolit zaplatit za jízdenku, ale tato drobná povinnost je trochu otravná, takže radši sednu do auta a zamořuji ulice a ovzduší, než abych řešil problémy jako kde si jízdenku koupím a jestli dojedu do cílové stanice včas, abych si nemusel kupovat další lístek.

Kdyby byla MHD zadarmo, tak by i lidi jako já možná přestali jezdit autem, takže bychom všichni dýchali čerstvější vzduch a když už bychom autem jeli, měli bychom kde zaparkovat a netrávili bychom hodiny v kolonách. Na hromadnou dopravu tedy přispívám ze svých daní a s radostí bych přispíval ještě víc.

No a tím jsem se konečně dostal k pointě, proč píšu tento článek. Náhodou jsem se totiž dozvěděl, že v Třeboni hromadná doprava zdarma je. Už snad pět let a funguje to. Dřív prý stejně museli dotovat poloprázdné autobusy, které vozily děti do školy, a peněz na jízdném se vybralo minimum. Tak jízdné zrušili úplně a autobusy najednou mají mnohem větší smysl, protože je využívá mnohem víc lidí a přitom radnici to stojí skoro stejně peněz.

Škoda že se podobným způsobem nepřemýšlí i v parlamentu :-(

Dnes je 25. dubna, významný to den

Pátek, 25. Duben 2008, rubrika O mně

Přesně ode dneška před rokem došlo k významné události - založil jsem tento blog. Asi stojí za to se trochu ohlédnout. Přesněji řečeno, nahlédnout do statistik.

Za rok jsem vyprodukoval 186 článků, tedy skoro přesně každý druhý den jeden, z toho je ale 18 rozepsaných, ještě nepublikovaných (myslím že většina z nich je na už poněkud zastaralá témata, takže asi nedopsané zůstanou navždy). Nejvíc článků je v rubrice Nezařazené (49), dále Angličtina (35), a pak Politika (24).

Na tyto stránky údajně za tu dobu prý zavítalo celkem 6.622 unikátních návštěvníků, přičemž počítadla zaznamenala 14.395 přečtených článků.

Nejčtenější článek je Ladění kytary - frekvence strun (přečtený 641krát), druhý nejčtenější “Try going” versus “try to go” (přečtený 437krát) a třetí nejčtenější Umíte psát všema deseti? (přečtený 276krát).

Nejvíc čtenářů ke mně přichází ze serveru search.seznam.cz (42%), potom z www.ceskyblog.cz (19%) a dále z www.google.cz (18%). Nejčastěji jsou připojeni přes iol.cz (9%), potom přes upc.cz (3%) a pak kupodivu přes washington.edu (taky 3%).

Většina z čtenářů má Windows XP (49%), pak Windows 2000 (6%). Linux používá 1,2% čtenářů, MaxOS 0,7%.

Mezi prohlížeči vede Firefox (29%), druhý je Internet Explorer (28%), třetí Opera se 7%.

Tak to je z ohlédnutí do minulosti všechno. Pohled do budoucnosti? Chtěl bych svými články změnit svět k lepšímu. Chtěl bych aby lidi uměli líp anglicky (aby se u nás cizinci cítili dobře a ne tak jako já ve Francii), takže budu dál psát články o angličtině. Chtěl bych aby na silnicích bylo bezpečněji, takže budu čas od času psát o motorismu. Chtěl bych abychom měli rozumnou pravicovou vládu, takže budu psát o politice (ale budu se hlídat aby toho nebylo moc, politika sledování politiky dokáže člověka pořádně znechutit). A protože je svět krásný, když ho tak člověk chce vidět, budu psát o krásách kolem nás (to hodně zanedbávám, měl bych se snažit na to myslet a o krásné věci se se světem dělit).

Tak to je všechno, článek za námi a krásný jarní víkend před námi :-)

Pár postřehů o Němcích a životě v Německu

Středa, 23. Duben 2008, rubrika Nezařazené

Vždycky když jedu do Německa a mluvím s “místňákama”, dozvím se spoustu zajímavých věcí. Ani při posledním výletu to nebylo jinak, tady je pár zajímavostí:

* Němci považují Franze Kafku za čistě jejich autora, který se mimochodem narodil a žil v Praze, německé děti se o něm učí ve škole stejně jako my jsme se učili o Nerudovi. My jsme se o Kafkovi učili jako o Pražákovi z židovské rodiny, který psal německy.

* Spousta Němců je pro zrušení neomezené rychlosti na dálnici. Co jim většina Čechů závidí, sami Němci často považují za nebezpečné, protože když většina aut jede 150km/h, pár 200km/h a pár 100km/h a všechny se míchají v třeba čtyř pruzích, bývá to někdy docela adrenalin. Kdyby se prý limitem sjednotila rychlost třeba na těch 150, byl by provoz plynulejší a tím pravděpodobně i bezpečnější.

* Němci jsou poměrně lakomí. Není jim líto zaplatit v přepočtu dva miliony Kč za Audi Q7, které žere 10 litrů nafty na 100km, ale je jim líto zaplatit stejné dva miliony za to stejné auto převlečené do kabátku Porsche Cayenne, protože to žere 15 litrů benzínu. Neříkám že mně by bylo jedno, jestli auto žere o půlku víc nebo ne, ale vždycky jsem si myslel, že když už si někdo koupí auto za takové peníze, tak že nějaká spotřeba už ho nemusí trápit.

* Zatímco v ČR mají všichni kupují byty a radostně se zadlužují na většinu života, v Německu je poměrně normální si byt jen pronajímat. Bydlíte v nějakém 2+kk, pak se vám narodí dítě, tak se přestěhujete do 3+kk, narodí se vám druhé dítě, přestěhujete se do 4+kk, děti trošku vyrostou, tak se přestěhujete do bytu v přízemí ve kterém můžete s obývaku vyjít rovnou na zahradu. Pak děti dospějí a vylétnou z hnízda, tak se přestěhujete zpátky do 2+kk.

* Spoustu pozemků vlastní Římskokatolická církev, takže když bydlíte v pronajatém bytě, platíte nejen nájemné majiteli domu, ale taky nájemné za poměrnou část pozemku církvi. Takto církev vlastní pozemky třeba pod celými městskými čtvrtěmi.

To je pro teď všechno, až si vzpomenu nebo se dozvím něco dalšího, zas napíšu.

To je sranda, Paroubek slibuje že zruší superhrubou mzdu :-D

Středa, 23. Duben 2008, rubrika Politika

V dnešních novinách se píše, že Paroubek prý na nějakém podnikatelském fóru mimo jiné řekl, že ČSSD po volbách zruší superhrubou mzdu.

Novináři překroutí kde co, ale jestli to opravdu řekl, zase se usvědčil z toho že řekne cokoliv co podle průzkumů chce slyšet většina voličů, ať je to sebevětší nesmysl.

Superhrubá mzda je tady s námi tak dlouho jak já pamatuji, jen se neuváděla na výplatních páskách, nemluvilo se o ní a většina národa asi vůbec netušila, že něco takového existuje. Ale přesto existovala, existovala i celých 8 let vlády ČSSD a existovala i v období kdy byl Paroubek u koryta. Vždycky to bylo tak, že zaměstnavatel musel z peněz pro zaměstnance odsypat nejdřív čtvrtinu pro stát, a teprve to co zbylo napsal na výplatní pásku jako hrubou mzdu. Změnila se jen jedna věc - zatímco dříve se uváděla sazba daně z příjmu jako procento z toho co zbylo po tom co si stát odebral svůj díl, dnes se uvádí procento z celé hromádky.

Tato změna nemá žádný jiný než kosmetický účinek. Kdyby se uváděla sazba klasicky postaru, říkalo by se že máme rovnou daň 20,25% (superhrubá mzda je 135% z hrubé mzdy, tedy 1,35×0,15=0,2025). Díky zavedení pojmu “superhrubá mzda” máme sazbu fantastických 15%, počínaje příštím rokem máme slíbeno 12% ze superhrubé mzdy, tedy 16,2% z hrubé mzdy. Tvůrci reformy naivně doufali, že tato hra se slovy oblbne lidi, kteří budou spokojení když uvidí v novinách menší číslo (15% opravdu vypadá líp než 20,25%), ale lidi přecejen nejsou takoví blbci a výraz “superhrubá mzda” je dráždí jako býka červený hadr. Takže, kdo by to byl čekal, v pravý okamžik se objeví hodný taťka Paroubek a slíbí, že tu zlodějinu jménem superhrubá mzdu zruší :-)

Nemám rád slovenštinu?

Neděle, 20. Duben 2008, rubrika O mně

Nemám. Slovenštině nemám problém rozumět, když na mě někdo mluví, ale už mám trochu problém slovenštinu číst. A když je to slovenstina bez hacku a carek, která se na českém internetu objevuje v množství větším než velkém, tak to radši nečtu.

K tomuto článku mě inspirovala nedávná debata s jedním Němcem a jedním Slovákem, při které se nás Němec ptal, jestli si rozumíme, když já mluvím česky a Slovák slovensky. Kolega Slovák okamžitě ochotně vysvětlil, že starší Čecho-slováci si rozumí, protože v Československu vysílala televize česky i slovensky v obou zemích, takže ti kdo vyrůstali tenkrát, nemají s druhým jazykem problém. Současné slovenské děti údajně taky nemají problém s češtinou, protože slovenské televize pořád vysílají česky. Zato ale české děti mají se slovenštinou problémy, protože české televize už slovensky nevysílají, což je prý škoda.

Tak předně, podle mého názoru není škoda že nevysílají slovensky, je škoda že nevysílají anglicky. Ale to jen na okraj.

Kolega to naše jazykové souznění popisoval tak entuziasticky, že jsem neměl to srdce mu odporovat, nicméně fakt je, že můj vztah ke slovenštině není zdaleka tak idylický, jak si kolega myslí, přestože jsem odkojený československými večerníčky. Když musím slovenštinu poslouchat delší dobu, po pár hodinách mám chuť utéct někam do lesa a poslouchat šumivé lesní ticho. Otevřeně řečeno, poslouchat slovenštinu je mi prostě nepříjemné, je to jako když poslouchám falešný zpěv. Nechci se Slováků dotknout, nic proti nim nemám, ale radši než česko-slovensky bych s nimi mluvil anglicky.

Zajímalo by mě, jestli jsem jediný, nebo je nás takových víc. V každém případě, myslím že problém se slovenštinou bude čím dál častější i u “normálních” lidí a Slováci v České republice by neměli brát za samozřejmost, že jim každý musí lehce rozumět. Myslím že by se měli učit česky.