Archiv článků Únor 2008

Přední dánské noviny dnes znovu otiskly karikatury Mohameda, které před dvěma lety rozpoutaly násilí v arabských zemích. Novinky.cz dnes píší o pěti novinách, na BBC říkali že je jich jedenáct.

Trochu mi uniká cíl, kterého tím chtějí dosáhnout, ale uznávám, že události na které se snaží upozornit si pozornost celého světa zasluhují.

Dánská policie zatkla tři teroristy, kteří plánovali vraždu karikaturisty, který v roce 2005 namaloval obrázek Mohameda, který má v turbanu bombu. Kromě toho, že zobrazovat Mohameda je rouhání, prý to taky vyznělo tak, že muslimové jsou násilní a agresivní, což prý vůbec není pravda. Toto grafické nařčení rozohnilo mírumilovné muslimy tak, že při pár demonstracích zapálili nějakého to auto a nějakou dánskou ambasádu.

Jsou to ti samí muslimové, kteří mají černé na bílem přikázáno od proroka Mohameda (respektive od člověka který o nějaké století později sepsal Korán a prezentoavl ho jako Mohamedovi myšlenky) zabít všechny, kdo nevěří v Alláha jako jediného Boha.

Být násilníky jim tedy přikazuje jejich nejsvatější kniha. Tak proč se rozčilují, když to o nich někdo řekne/napíše/namaluje? Nechápu. A nejen že se rozčilují. Na důkaz toho že mají pravdu sestrojí vraždu člověka, který si dovolil to obrázkem naznačit…

Je to podivné náboženství. Na jednu stranu si vynucují respekt svých zvyků v Evropě (ve Francii nesmí Armáda spásy rozdávat bezdomovcům vepřovou polévku, protože muslimové vepřové nejedí, demonstrují když chtějí univerzity zakázat studentům zahalovat si tvář, protože přece muslimské ženy mají ve zvyku se zahalovat a nevadí že potom nikdo neví jestli ta osoba pod hábitem která složila zkoušku se jmenuje opravdu tak jak se představila).

Na druhou stranu ale, když přiletíte do Saúdské Arábie, vystoupíte z letadla a celník u vás najde Bibli, tak vás rovnou zavřou (protože přece u nich je zakázáno mít jiné náboženství).

Je dobře, že čas od času někdo udělá něco takového jako teď dánské noviny. Sice jsem si jistý že to zase vyvolá vlnu nepokojů, ale třeba se pár lidí (a možná i špetka lidí v arabských zemích) zamyslí nad tím, jestli si Islám tu jednostrannou toleranci z naší strany zaslouží, když se nám za ni odvděčuje tak jak se odvděčuje.

Jak jsem slíbil v úvodu minulého článku, mám tady takové povídání o tom, jak daleko pořád ještě máme “na západ”.

Ty ekonomické záležitosti jsou už myslím, jak jsem psal v minulém článku, téměř vyrovnané anebo na nejlepší cestě se vyrovnat. Už určitě nejsme ten chudý státeček, který mezi sebe vzali bohaté státy “júnije”, už jsme určitě pár států i předstihli (třeba takové Portugalsko?).

Co mi ale strašně v téhle zemi vadí, je taková ta průměrná česká povaha, ta se tady ještě bude asi držet dlouho. Třeba příběh, jak jsem si kupoval nový telefon, jste si tady mohli přečíst před pár dny. Firmy se chovají tak, jakoby zákazníci rostli na stromech jako ovoce - spadl nám do klína, tak z něj vymačkáme šťávu a zahodíme, však on spadne další.

Další příklad, náhodou taky spojený s telefonem - před pár lety, když jsem si zařizoval VoIP telefonní linku Ha-loo u firmy Ha-vel, nastavil jsem si, že nechci být zveřejněn v telefonním seznamu. Letos po Novém roce mi najednou začali volat úplně cizí lidé, říkal jsem si, kdo jim sakra dal moje číslo, pak mě napadlo podívat se do Zlatých stránek, a co myslíte, jsem tam? Jsem! Operátorovi jsem napsal e-mail, co s tím, a čekal jsem že se omluví a navrhnou nějaké řešení, například že mi dají nové číslo a zaplatí mi aspoň částečně tisk nových vizitek, nové razítko a podobně (vizitky ani razítko nemám, takže tuhle nabídku bych s díky odmítl). Ale kdepak. Na e-mail se vůbec neobtěžovali odpovědět, když jsem tam pak volal tak mi slečna/paní nebyla schopna říct nic jiného než že se na to podívá. A že mi třeba způsobili nějaké škody? Takový je život.
Přesně tento přístup bohužel má asi tak polovina podnikatelů. Odborně se tomu myslím říká podnikatelé karpatského typu.

Nemám moc rád, když někdo jede na prázdniny do USA a pak se vrátí a kudy chodí tudy říká: “v Americe, tam je to a to takhle a takhle…”. Teď si ale neodpustím a udělám taky takové srovnání.

V Americe, když vám na letišti ztratí kufr, protože ho omylem naložili do jiného letadla, tak se vás neptají co jste v kufru měli, rovnou vám dají na ruku tisíc dolarů, abyste si mohli nakoupit náhradní věci místo těch které někde létají po světě, a jakmile váš kufr dorazí, tak ho za vámi pošlou kurýrem kamkoliv řeknete, samozřejmě zdarma (tohle se nestalo mně ale kamarádovi).

Ve Vídni na letišti se mi stalo, že jsem přišel na odlet a dozvěděl jsem se, že udělali chybu v rezervacích a v letadle na které mi prodali letenku bohužel není volné místo, takže se mi několikrát omluvili, vytiskli mi letenku novou na letadlo co letělo o hodinu později, vnucovali mi telefon ať si zavolám kamkoliv potřebuji a k omluvě mi přidali 150 Euro na ruku. Neptali se jestli mi způsobili nějaké ztráty které by bylo potřeba penězi nějak vynahrazovat. Prostě to brali tak že nedodrželi co slíbili a tak sami od sebe vrátili asi polovinu cely letenky. Navíc se na mě snažili mluvit česky, ne sice zrovna perfektně, takže jsme stejně radši přešli na angličtinu, ale to je jedno, pro udělání dojmu to víc než stačilo.

Když mají hodinu zpoždění České dráhy, tak se vám ani nikdo neobtěžuje říct, že nedorazíte včas, natož aby někoho napadlo se vám za to omlouvat.

Na západě, kam máme ještě daleko, mám pocit, že o mě stojí jako o zákazníka a snaží se abych příště přišel znovu. V české kotlině mám pocit, že by byli všichni nejradši, abych jim dal svoje peníze a co nejrychleji jim dal pokoj. Jakoby nikomu nezáleželo na tom, jestli příště přijdu nebo ne. Je to asi pozůstatek socializmu. K zákazníkům se každý mohl chovat jak chtěl, protože nebyla žádná konkurence, zákazník nemohl začít chodit jinam. Anebo mohl, ale všichni byli v podstatě státní zaměstnanci a nebyl důvod se jakkoliv zabývat tím, jestli je zákazník spokojený nebo ne, protože většinou neměl moc na výběr.

K napsání tohoto článku mě inspirovalo několik zážitků, které se mi přihodili v poslední době ve větší koncentraci než obvykle. Možná je to jen náhoda a ve skutečnosti nebude tak zle. Možná to byla jen smůla a ve skutečnosti pořád platí “náš zákazník náš pán”. Možná.

Dneska mám na jazyku (nebo spíš na prstech ) dvě témata na dva články. Bohužel ta dvě témata jsou naprosto protichůdná. Jedno je o tom, že ČR už je na západě, a druhé o tom, že ČR má k západu ještě pořád hodně daleko. Teď napíšu jen ten první příběh a ten druhý napíšu až zítra, ať to nevypadá že mám schizofrenii

ČR už je “na západě”. Mám z toho radost. Nevím jestli se to zlomilo ze dne na den, anebo jsem si toho jednoduše teď všiml a když o přemýšlím, vidím to všude…

Ještě loni, když jsem jel někam do zahraničí, tak jsem žasl nad tím jaká tam jezdí auta, jaké mají uklizené ulice, krásné opravené domy, suprově značené silnice. Tiše jsem jim záviděl jejich platy, kvalitu služeb, prostě kvalitu života. Když jsme jeli někam na výlet, třeba do Rakouska lyžovat, naložili jsme půl auta jídla, protože proč tam kupovat jídlo za trojnásobné ceny, když se dá týden vydržet na konzervách, že? Před hranicemi jsme natankovali nádrž plnou až po zátku, abychom tam nemuseli tankovat. Jedním slovem, batůžkáři.

Teď se to ale najednou všechno nějak zlomilo. Připadá mi, že se změnilo úplně všechno, snad úderem Nového roku.

První věc které si všimnete, když přejedete hranice, že benzín/nafta stojí “na západě” méně než u nás - kolem 1,1-1,2 eura, což je nějakých 29 korun (kromě Německa, tam je benzín/nafta dražší než ve všech jeho sousedních státech). Bezva, máme o jeden zdroj stresu méně, už můžeme tankovat kdekoliv a nemusíme řešit, jestli tankovat před kopečkem nebo za kopečkem. Pak si začnete všímat, že okolo vás vlastně nejezdí samé nejnovější Bavoráky a Mercedesy, ze kterých jsme byli celí paf před 15 lety, protože u nás tenkrát ještě nejezdily, ale sem tam i nějaký 30 let starý rezavý Ford. Chvíli nad tím přemýšlíte a uvědomíte si, že vlastně ten vozový park je stejný jako u nás.

A vlastně ty ulice okolo… kam se poděla ta krása a čistota, kterou jsem měl zafixovanou? V Rakousku a Německu mají čisto pořád, inu, německý smysl pro pořádek, ale taková Itálie, France, Španělsko…

Pak třeba jdete v nějaké evropské metropoli na večeři do restaurace (pracovně, samozřejmě, kdyby šlo o soukromou večeři, spravily by to řízky z domova). A když vidíte účet, nestačíte se divit, vždyť ono by to u nás snad vyšlo dráž! A jestli ne dráž, tak aspoň stejně. Ale na Staromáku by to určitě bylo dražší aspoň o polovinu.

Když jdete někam do supermarketu, tak si ani nevšimnete, že jste někde jinde. Tedy všimnete. U nás si můžete vybrat, jestli si koupíte za super cenu salám, který nikdy neviděl maso, anebo za mnohem vyšší cenu normální salám z masa. Na západě mají pochopitelně jen ten druhý - za stejnou cenu jako u nás.

No a nakonec začnete přemýšlet o platech. Statistika je neúprosná věda, Němci zkrátka mají třikrát větší platy než my a hotovo. Ale ještě před pár lety to bylo pětkrát! Je to trochu tím, že my si náš průměr pořád vylepšujeme, a taky trochu tím, že koruna je silnější a silnější (tomu ostatně vděčíme i za smazávání těch rozdílů v cenách). Je spousta Čechů, kteří vydělávají víc než průměrný Němec. A jestli jich bude přibývat, to záleží jenom na nás. Na tom, jestli budeme sedět v hospodě u piva a stěžovat si, že ten zlý zaměstnavatel nás vykořisťuje a dává nám málo, anebo si přestaneme stěžovat a začneme místo toho radši něco dělat.

Článek jsem začal jako příběh, tak bych mu taky měl dát závěr, jaký příběhy mívají.

Po překročení hranic zpátky domů, když už jste v tom přemýšlení a porovnávání, tak se koukáte po krajině kolem sebe a najednou vidíte, že už vlastně máme hezčí vesnice než na tom západě, domky u nás už taky mají hezké nové fasády, okolo nich už taky jsou dokonale sestříhané trávníky. A známý vám vypráví, jak byl v Jeseníkách, a vy si uvědomíte, že cena kterou tam zaplatil za ubytovaní je vlastně srovnatelná s cenou co jste loni platili za penzion v Alpách. O fous nižší, ale bodejť by byla stejná když i ty hory jsou nižší.
Takže, myslím že už jsme se konečně dočkali. Vítejme v Evropě!

Budu si muset koupit nový notebook na práci. Většina lidí to asi ví, pro jiné to možná bude novinka: když si v ČR koupíte notebook nebo i normální počítač, zaplatíte “výpalné” mafii jménem OSA (Ochranný Svaz Autorský), konkrétně u notebooku za 25 tisíc Kč který si chci koupit je to padesát korun.

Když si ho koupím v ČR, zaplatím 50,- Kč poplatek za to, že notebook obsahuje harddisk, na který je možné uložit kradenou hudbu a tudíž jsem pravděpodobně pirát a tak mě svaz autorů pro jistotu preventivně skrouhne aspoň o tu padesátikorunu. Stejný poplatek platíte, když si kupujete paměťovou kartu do foťáku (protože i na tu jde uložit kradená hudba a tím pádem jste pravděpodobně pirát), a taky když si kupujete tiskárnu (protože je možné na ní tisknout kradenou hudbu). Abych byl kompletní, tak poplatek se platí taky z prázdných stříbrných koleček, protože na ně je možné vypálit kradenou hudbu, a proto se taky poplatku obecně říká výpalné (konkrétně například u CD-RW jsou to 2,- Kč za kus, za DVD-R je to 1,- Kč za kus, za DVD-RW je to 5,- Kč za kus).

Já tento poplatek zaplatit za můj nový notebook zaplatit nehodlám. Chci si jej objednat ze zahraničí a jsem ochotný zaplatit radši 5.000,- Kč za poštovné z druhého konce světa než abych zaplatil 50,- Kč výpalné, na které podle mého přesvědčení OSA prostě nemá morální nárok.

No ale proč vlastně píšu tento článek.

Hledám jak to s výpalným těmto mafiím je jinde ve světě a proklikal jsem se až k sazebníku poplatků OSA, který mě fakt dostal. Pokud provozujete restauraci a máte v ní televizní přijímač, tak musíte samozřejmě platit nejen koncesionářské poplatky, ale taky výpalné ose. Ale pozor! Pokud svým hostům promítáte výhradně sportovní přenosy (tedy žádnou kradenou hudbu), pak je OSA tak neuvěřitelně milostivá, že vám dá celých úžasných 15% slevu z poplatku! No není to úžasné?

Nyní důrazně žádám dámy a slabší žaludky, ať zde přestanou číst.

.

.

.

Je mi z toho fakt na blití! Vyblít se a rozmazat to po ksichtě těm zkorumpovanejm debilům v parlamentu kteří tohle schválili!!! Když už musím rovnou zaplatit poplatek za to že jsem pirát když jsem si koupil telefon který umí přehrávat hudbu z paměťové karty, dobře, OSA mi tím sama dává najevo, že počítá s tím že si do telefonu stáhnu nejen hudbu kterou mám legálně koupenou, ale i nějakou pirátskou, dobře, poplatek rád zaplatím, OSA mi tím ušetřila rozhodování… Ale proč má sakra platit provozovatel hospody umělcům za to, že svým hostům pouští fotbal?

Po víc než 6 letech jsem se konečně rozhoupal a koupil jsem si nový telefon. Jsem z něj trošku rozčarovaný, protože překvapivě neumí některé jednoduché funkce, které mi u mého stařečka z přelomu století připadaly úplně přirozené - třeba aby se každý večer sám vypnul, aby mě nemohl nějaký otrava v noci vytrhnout ze spánku.

Chtěl jsem původně napsat o tom, jak jsem ho hrozně výhodně koupil, a chtěl jsem udělat reklamu firmě EuroStar Brno, ale nakonec to dopadlo trošku jinak než jsem čekal.

Vybral jsem si telefon podle recenzí na internetu, mrkl jsme se do pár e-shopů, kolik tak asi stojí, a pak jsem šel kolem prodejny firmy EuroStar Brno a tam jsem ho viděl o dost levněji. Byly tam ale ve vitríně dvě barevné varianty a u každé byla jiná cenovka, u té barvy co jsem chtěl já byla ta nápadně nízká, u druhé barvy byla cenovka o nějakou stovku vyšší než v e-shopech.

Tak jsem se ptal prodavače, jestli je opravdu tak velký cenový rozdíl mezi telefony které se liší jen barvou, a řekl že jo, že to je proto že každá barva je od jiného dodavatele, ale že ten dražší co nechci stejně teď není. Nerad jednám impulzivně a tak jsem radši odešel, ale doma jsem se znovu podíval po internetu a cena za “tu moji barvu” byla opravdu suprová, takže hned ráno jsem zase zašel do obchodu EuroStar a říkám (už jinému) prodavači, že chci ten a ten telefon. Prodavač ho se samozřejmostí vyndal z vitríny, předvedl mi ho, dal mi ho abych si ho ozkoušel, mezitím vyplnil záruční list, dal jsem mu platební kartu… prostě radost nakupovat, úplně něco jiného než nakupování na internetu. Na kamenné obchody jsem si za posledních pár let už skoro odvykl

Jenže pak přišlo překvápko… když jsem měl zadat PIN od karty, na platebním terminálu svítila mnohem vyšší částka než byla ta nápadně výhodná ve vitríně. Tak říkám že to není ta cena to byla u telefonu, a prodavač se stejnou samozřejmostí jako předtím povídá, že ta nižší cena je od jiného dodavatele, ale od něj momentálně telefony nemají.
Pěkně mě to naštvalo, protože jsem měl pocit že jsem se stal obětí takového malého obchodnického podvůdku. Jenže ona ta nová cena byla jen o nějakou stovku vyšší než v nejlevnějším e-shopu, vlastně to byla celkem běžná cena za tento telefon. Takže jsem chvíli řešil dilema, jestli jednat racionálně a telefon si koupit (protože bych sice mohl ušetřit pár stovek kdybych si ho objednal z internetu, ale musel bych na něj chvíli čekat a pak bych si pro něj musel jít na poštu, ale připadalo mi že to nestojí za to) a nebo tam udělat emotivní scénu, že takhle teda ne a hlučně demonstrativně odejít.

Nakonec jsem nechal emoce být a telefon si i za tu novou cenu koupil.

Potom jsem si ale nadával, že jsem tam tu hlučnou scénu přecejenom měl udělat. Když si to totiž budem nechávat líbit, tak na nás tyhle drobné podvůdky budou obchodníci zkoušet pořád. Šel jsem se tam podívat i další den a ta super cena tam pořád v té vitríně byla a ve svém e-shopu www.eurostar.cz ji inzerovali taky.

Tak jsem se rozhodl tam napsal e-mail. Popsal jsem jim moji zkušenost podobně jako tady a na závěr jsem dal otázku, jestli se jen prodavač spletl a prodal mi telefon za jinou cenu než měl, anebo opravdu už týden inzerují v prodejně i na internetu telefon za fantastickou cenu, který ale nemají a zákazníkům jakoby nic prodávají stejný telefon o hodně dráž.

Dostal jsem jednoduchou odpověď: telefon měli v akci a prodavač udělal chybu, že akční cenovku nedal pryč když akce skončila.

Dva dny po tomto e-mailu jsem kolem prodejny šel znovu a lákavá cenovka tam byla pořád. To už by snad nevěřil nikdo, že tu cenovku tam opravdu zapomněli. Během týdne jsem se na ni ptal tří různých lidí. Že by ani jednoho z nich nenapadlo ji dát pryč, když tam byla zapomenutá?