Archiv článků Leden 2008

Reklama na homosexualitu

Středa, 23. Leden 2008, rubrika Nezařazené

Dnes se pustím do trochu kontroverzního tématu.

Se svojí přítelkyní chodím šest a půl roku. No chodím… chodili jsme spolu tři roky, teď spolu už tři a půl roku bydlíme (na chození už nějak není čas, spíš jezdíme autem), poslední dobou se zvyšuje frekvence rozhovorů o svatbě a dětech. Myslel jsem si, že za tu dobu už ji dokonale znám, že už mě nemůže ničím překvapit.

A vidíte? Překvapila. Zjistil jsem totiž, že má předsudky proti homosexuálům, myslí si že to je nemoc a že jsou to divní lidé a tak podobně. Mě to docela mrzí, protože jednak si myslím že tyto názory už jsou dnes trochu překonané, a hlavně mám pár kamarádů-gayů, jsou to normální kluci, je s nimi sranda, prostě mám je rád.

Podle mě se s homosexuality dělá mnohem větší pojem, než ve skutečnosti je. Já to vidím tak, že někdo má rád sladké zákusky, někdo radši slané chipsy, někdo má rád hořké pivo a někdo zase suché víno. A někdo má rád holky a někdo kluky. To že někdo nemá rád sladké není ani nemoc ani úchylka.

Co to je láska? Proč hledáme životní partnery? Protože potřebujeme mít někoho, koho budeme zajímat, kdo pro nás bude mít pochopení, kdo nám pomůže v jakýchkoliv nesnázích, kdo při nás bude stát v dobrém i ve zlém, nemoci i ve zdraví. Prostě ve dvou se to lépe táhne. Když už takovou spřízněnou duši najdeme, není jedno, co má mezi nohama? No jasně, jedno to není, většina lidí tak nějak preferuje, aby měl partner opačné pohlaví. Ale ať máte preference jakékoliv, vždycky je to o tom, že chcete mít někoho, kdo vás bude mít rád a naopak. Když má někdo preference jiné než jste zvyklí a najde si svoji blízkou duši, přejte mu to! Když v lednu jedete lyžovat ale soused letí na Kanáry, tak je to taky divné, ale přejte mu to, nedívejte se na něj skrz prsty, má jen jiné preference.

Druhá věc, kromě lásky, je sex. Sex homosexuálů rozhodně není normální sex. Ale co je to normální sex? Je orální sex normální? Je anální sex normální? Těžko říct, každopádně aspoň jedno z toho aspoň občas dělá většina heterosexuálních lidí. Tak v čem je tedy sex homosexuálů nenormální?

Spousta lidí, když slyší slovo homosexuál, tak si představí pedofila zneužívajícího malé chlapečky. To je dost škoda, ale není se co divit, když jinak se o homosexuálech v médiích nemluví, takže většina lidí homosexuály jinak nezná a spousta homosexuálů se potom za svoji orientaci stydí a radši žijí celý život v přetvářce.

Nenapadlo vás aspoň jednou, milé čtenářky, jaké by to bylo mít doma místo toho chlapa holku? Určitě by vám líp rozuměla, nenechávala by po sobě všude ponožky, dělila by se s vámi o utírání nádobí a o žehlení… A vás milí čtenáři, nenapadlo vás někdy, jaké by to bylo bydle s kámošem místo té ženské co máte doma? Chodil by s vámi na fotbal a nekoukal pořád na ty otřesné romantické seriály. Taková výměna by měla výhody i nevýhody. A to je právě o těch osobních preferencích, každý z nás si může vybrat.

Sranda je, že všichni gayové které znám říkají, že to zmedializované číslo 4% je nesmysl, prý je homosexuálů mnohem mnohem víc, jenom se k tomu nepřiznávají v oficiálních průzkumech. Prý je těch procent spíš tak dvacet…

Nevíte, proč si papež říká “Svatá stolice”?

Sobota, 19. Leden 2008, rubrika Nezařazené

Napadlo vás někdy, proč si papežská kancelář říká “Svatá stolice”? Já si nemůžu pomoct, ale mně se slovo “stolice” asociuje se záležitostí, kterou si jako svatou prostě neumím představit :-)

Na Heathrow havaroval Boeing 777

Pátek, 18. Leden 2008, rubrika Nezařazené

Dnes na hlavním Londýnském letišti Heathrow při přistání havaroval Boeing 777 letící z Pekingu. Prakticky se nikomu nic nestalo, odnesly to jen plechy, takže štěstí v neštěstí.

Normálně bych o takové věci nepsal, letadla prostě občas padají, není na tom nic zvláštního. Tentokrát to ale přece jen trochu zvláštní je. Boeing 777 totiž prý ještě neměl vážnou havárii, dnešní incident je prý zatím nejhorší havárií Boeingu 777 v historii. Nejhorší havárie, a přitom to odnesl jen podvozek a motor. Není to zvláštní? Boeingy 737 padají jak hrušky, za loňský rok jich havarovalo pět, od roku 1972 šedesát čtyři. A Boeing 777 ještě nikdy!

Když jsem se koukal na fotky havarovaného letadla, napadlo mě, co se asi s takovým letadlem dělá. Má nalomené křídlo, ulomený jeden podvozek, zničený jeden motor, a nejspíš odřené břicho. Jinak vypadalo jak vyprané v Perwollu :-) Kdyby to bylo auto, tak by ho někdo dovezl na valníku do České republiky, dal by tam motor vytažený z nějakého jiného vraku, podvozek přivařil, břicho a křídlo trochu překytoval a přelakoval, a za týden už by auto stálo v AAA s cedulí “první majitel, servisní knížka, nebourané, perfektní stav”. Ale když je to letadlo? Tam by doufám nikdo neriskoval, že motor vytažený z jiného vraku přestane fungovat a že amatérsky přivařený podvozek upadne. Autobazaristům je to fuk, ale v letadlech jde přece jen o trochu víc.

Na druhou stranu, takové letadlo stojí pěkných pár dolarů. Opravit motor, podvozek, křídlo a břicho by určitě bylo mnohem mnohem mnohem levnější než koupit nové letadle a to bourané sešrotovat… Ono je asi lepší nad tím nepřemýšlet, jinak by člověk asi nemohl létat :-)

Učitelky angličtiny se anglicky nedomluví

Středa, 16. Leden 2008, rubrika Angličtina

Sotva jsem napsal jeden článek, ve kterém jsem házel špínu a pomluvy na český školský systém, hned tady mám jednu další pikantnost.

Jeden známý, Američan žijící už pár let v ČR, byl na rodičovském sdružení (nebo jak se teď jmenuje ta kratochvíle kdy rodiče jdou do školy poptat se na své potomky) a doufal že se domluví aspoň s angličtinářkou, ale nedomluvil se ani s ní.

On česky umí jen pár slov (a hlavně je umí jen když opravdu potřebuje :-) ) a má dceru na základní škole, která samozřejmě umí anglicky přinejmenším stejně tak dobře jako česky, ne-li lépe. Po návštěvě školy byl úplně rozladěný, říkal že ta angličtinářka která jeho dceru učí angličtinu, umí říct (cituji:) “only red, blue, green, pencil and pen”. Samozřejmě že přeháněl, ale každopádně říkal že paní angličtinářka s ním prostě nebyla schopná vůbec mluvit, takže na ni chvíli mluvil, ona na něj koukala, a pak odešel.

Není to smutné? Ve skrytu duše jsem doufal, že poměry na základních školách se musely změnit za tu dobu jsem jsem odtud vypadl, ale vypadá to že ani ne :-(

Tak děti už se učí angličtinu už od třetí třídy

Neděle, 13. Leden 2008, rubrika Angličtina

Před nějakou dobou, může to být tak dva tři roky, nějaká ministryně školství někde plácla, že Češi umí málo anglicky (což je pravda) a že je potřeba to změnit (což je taky pravda), a proto se děti budou učit cizí jazyk ne od páté třídy, ale už od třetí.

Tenkrát jsem si řekl, že už je to asi dlouho, co paní ministryně vylezla ze školy…

České děti totiž podle mě neumí anglicky ne kvůli nedostatečné kvantitě výuky, ale kvůli nedostatečné kvalitě. Nebo spíš kvůli naprosto zoufalé nekvalitě. Tím že se zvýší kvantita se výsledek nezlepší. Možná naopak - pokud se zachová rozpočet a zvýší se kvantita, logicky se nejspíš ještě sníží kvalita… (pokud to ještě jde).

Já jsem se učil angličtinu na základní škole 4 roky (od páté do osmé třídy, byl jsem poslední ročník který se vyhnul deváté třídě). Pamatuji si, že když jsem byl v osmé třídě, jeli jsme v červnu na školní zájezd do Londýna. Tam mi život dal poprvé vědět, že je opravdu potřeba umět jazyky. Na Trafalgarském náměstí jsem si chtěl koupit plechovku Pepsi která stála jednu libru, dal jsem stánkaři desetilibrovku a on mi vrátil čtyři libry. Nebyl jsem schopný mu říct naprosto nic. Po čtyřech letech “studia” angličtiny. Musel jsem zaběhnout pro naši průvodkyni a říct jí co se stalo, aby přišla říct stánkaři ať mi vrátí ještě pět liber, ten samozřejmě řekl že jsem mu dal pětilibrovku a bylo hotovo.

Dnešní děti budou mít oproti mně obrovskou výhodu - budou se učit jazyk o dva roky dřív, šest let místo čtyř. To je o půlku déle. Jenže kolik je nula krát jeden-a-půl? Abych nezapomněl - řekněme, že jsem (podle známek) patřil do nejlepší čtvrtiny dětí. Z těch 25 co nás bylo ve třídě měly pokud se dobře pamatuji lepší známky z angličtiny tak tři nebo čtyři holky.

Abych se posunul dál. Na střední škole jsem se učil angličtinu další čtyři roky. A výsledek? U rozřazovacích zkoušel při přijetí na vysokou školu mi bylo doporučeno zapsat se do kurzu Pre-Intermediate (pokud by někdo nevěděl, úplní začátečníci jsou Elementary, ti co se umí představit jsou Pre-Intermediate, pak jsou Intermediate a Upper-Intermediate a pak už nevím). Takže po 8 letech “studia” jsem byl schopný přečíst si básničku z časopisu pro děti.

Až na té vysoké škole se to konečně nějak záhadně zlomilo. Buď to bylo a) jiným způsobem výuky, nebo tím že b) jsem jeden semestr chodil k rodilému Kanaďanovi, anebo tím, že c) jsem na kolejích začal přicházet do styku se zahraničními studenty, kteří neuměli česky.

No a pak jsem začal pracovat, najednou jsem musel denně číst a psát anglické e-maily (to už pro mě tenkrát nebyl problém), občas taky s někým mluvit (to už problém byl) a čas od času taky telefonovat (a to by problém velký). Ale nějak jsem neměl čas o tom přemýšlet, začal jsem chodit na hodiny angličtiny k Američanovi a později k Britovi, a po nějakém roce-dvou jsem si najednou uvědomil, že už pro mě není problém se domluvit po telefonu, a po dalším roce jsem najednou zjistil, že už se můžu dívat na americké filmy v originále bez titulků.

Proč to všechno píšu? Protože tohle všechno jsem si pomyslel, když jsem slyšel tu geniální myšlenku začít s výukou o dva roky dřív. No a teď jsem se dozvěděl, že nápad už byl zrealizován a děti už se učí jazyk od třetí třídy. Co se dá dělat, je to lepší než nic. Mám předsevzetí, že moje děti budou mluvit anglicky dřív než se dozvědí, jak moc je to pro ně důležité. Ale nedělám si iluze, že by je to naučili ve škole.

(to jsem to ale napsal dlouhý článek, omlouvám se :-)