Archiv článků Prosinec 2007

PF 2008

Neděle, 23. Prosinec 2007, rubrika Nezařazené

Všem čtenářům přeji ty nejkrásnější Vánoce, nejsuprovější oslavu konce roku a nejbáječnější a nejúspěšnější celý další rok.

Homo sapiens začal mluvit, aby mohl pomlouvat

Úterý, 18. Prosinec 2007, rubrika Nezařazené

Homo sapiens neboli člověk rozumný, který na naší modré kouli žil před nějakými 200 tisíci až 40 tisíci lety, byl první živočich, který uměl mluvit. Jakési zvuky údajně používal už jeho děd, homo erectus - člověk vzpřímený, ale to nebyla řeč v pravém slova smyslu.

Nějací vědci teď objevili, že člověk si vyvinul mluvu za tím účelem, aby mohl pomlouvat ostatní. K předávání důležitých informací prý mluvit nepotřeboval - jak ulovit mamuta otec synovi jednoduše předvedl (škola hrou), že má hlad ukázal ženě jednoduchými gesty (svět v obrazech). Ale takové věci, že paní domácí ze sousední jeskyně má nový kožich, to už šlo vyjádřit jen s pomocí posunků a skřeků těžko. Neandrtálkyně tedy začala namáhat mozkové závity, aby s kamarádkou mohly probrat, jakou kožešinu má kdo schovanou ve skříni, kdo má větší jeskyni a podobně. (Co taky chudiny měly dělat samy doma, když chlapi se někde venku honili s mamuty, že?)

Dodnes, prý, dvě třetiny veškeré mluvy co vyjde z našich úst jsou drby, klepy, pomluvy…

Umíme česky?

Neděle, 16. Prosinec 2007, rubrika Nezařazené

Díval jsem se dnes na jakýsi pořad na ČT2 o češtině. Kromě toho, že tam řešili, co znamenají slova cizího původu jako třeba atrakce nebo sonografie, dělali taky anketu, ve které se ptali lidí na ulici, co si myslí o větě:

Citoval jsem z dopisu mně adresovanému.

Co si myslíte vy? Je gramaticky správně nebo ne? Všichni dotazovaní (do jednoho!) odpověděli, že věta je v pořádku.

Já jsem nikdy nebyl nějaký génius přes češtinu. Odmaturoval jsem sice za 1, ale to byla spíš náhoda než zasloužený výsledek. Tady mi ale připadá, že to přímo tahá za uši. Citoval přece z koho-čeho, z dopisu adresovaného. Vždyť se nám ta čeština tak krásně rýmuje!

Co znamená “pull leg” a co “break leg”?

Sobota, 8. Prosinec 2007, rubrika Angličtina

Říká se, že angličtina je jazykem idiomů (idiom je výraz který má jiný smysl než je jeho doslovný překlad). Já se ale nemůžu zbavit dojmu, že každému anglickému idiomu odpovídá nějaký český, i když v češtině o tom nikdo nepřemýšlí jako o idiomech.

Tak třeba:

Angličan řekne: You are pulling my leg, když se ho budete snažit napálit. Už vás možná napadlo, že u nás se takhle taháme za nos. Někde se tahají za nohu, někde za noc.

Anebo:

Když se někdo chystá pustit do nějakého dobrodružství, ostatní mu popřejí: Break a leg! Angličané jsou mírumilovnější, zatímco my přejeme zlomení vazu, oni jen zlomení nohy.

Jím proto abych žil, nežiji proto abych jedl

Středa, 5. Prosinec 2007, rubrika O mně

Doufám že mi harlejisti odpustí, že jsem si půjčil jejich slogan. Původně zní live to ride, ride to live, do češtiny se většinou překládá jako žij abys jel, jeď abys žil, ti co už na silnici něco zažili to překládají žij abys jel, jeď tak abys žil. Ale nechci dnes psát ani motorismu ani o angličtině.

Chci dnes napsat o tom, že nechápu, co jsou někteří lidé ochotni obětovat kvůli jídlu.

Já rád jím. Mám rád jídlo. Mám rád dobré jídlo. Ale jím proto, protože moje tělesná schránka to bohužel potřebuje, a když už tedy jíst musím, snažím se vybírat si co jím, jak to jím, kde to jím a s kým to jím. Pořád je to ale jen nutnost, kterou prostě dělat musím a kdybych nemusel, nedělal bych to.

Naproti tomu někteří lidé jsou ochotni jet na oběd přes celé město do oblíbené hospody proto, že tam dostanou obrovskou hromadu žrádla, ze které se tak nádherně přežerou… Je jim jedno, že tím každý den zabijí dvě hodiny času, prostě je to pro ně jeden ze smyslů života.

Teď jsem chtěl napsat, proč je to k pláči, ale uvědomuji si, že mě vlastně žádný argument proč je to k pláči nenapadá. Možná to tedy není k pláči. Život je otázkou priorit. Něčí priorita je strávit život v hospodě nad plným talířem, mně připadá jako strašná ztráta času zabít obědem hodinu. Prostě mi připadá, že život je příliš krátký na to, aby člověk strávil tak velikou část jídlem. Je to jako kdyby si člověk koupil Ferarri a každý den ho na dvě hodiny postavil na benzince ke stojanu a pořádně ho narval benzínem a po hrdlo. Taky byste něco takového nedělali, protože je lepší rychle natankovat a vyrazit do světa, protože ve světě je toho tolik k vidění…

Když nějakých 8 hodin denně spím (to bych taky nejradši nedělal, ale myslím že to jinak nejde), tak mi zbývá 16 hodin denně na všechno ostatní. Život mám jen jeden a chci toho v něm hodně stihnout. Nemůžu si dovolit z těch šestnácti hodin prosedět dvě hodiny “u benzinky”.