Zvláštní vlastnost mojí osobnosti

Čtvrtek, 1. Listopad 2007, rubrika O mně

Mám jednu takovou divnou vlastnost, někdy mám skoro pocit že je to vada. Vidím všude strašně moc možností, strašně moc vlastností, strašně moc úhlů pohledu.

Zatím asi ještě nikdo nechápe, co tím chci říct. Takže začnu příkladem. Spousta lidí mě má za hrozného pesimistu a skeptika, ačkoliv já sám si o sobě myslím opak. To se třeba potkám s kamarádem a on mi nadšeně sdělí svůj nápad, který má samá pozitiva. Jenže já vždycky okamžitě vidím nejen pozitiva, ale i spoustu negativ, a občas na to takového člověka upozorním. Ten je pak samozřejmě naštvaný, že mu šlapu po jeho bábovičkách a ničím mu jeho vzdušné zámky, a má mě za skeptika protože to všechno vidím černě.

Funguje to i naopak, někdo něco zatracuje, ale já vidím i kladné stránky věci. Jenže když na ně upozorním, tak to všichni ignorují a nikdo mě za přemrštěného optimistu nepovažuje.

Možná že do teď může někomu tento článek připadat jako moje sebechvála. Jenže já chci právě napsat o tom, že to považuji docela za problém. Já jsem totiž za poslední roky měl desítky nápadů na podnikání, jenže problém byl, že u všech jsem viděl kromě desítek plusů i desítky mínusů, a nedokázal jsem se nikdy rozhodnout, jestli převažují ty plusy anebo ty mínusy.

Snažím se s tím bojovat a nepřemýšlet o všem tolik, protože jsem byl vždycky zvyklý opravdu všechno promýšlet důkladně předem a to tak že mi párkrát už lidé řekli něco ve smyslu “kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody, kdo chce hledá cesty, kdo nechce hledá překážky, …” a mysleli tím samozřejmě že schválně hledám důvody proč ne a překážky.

Takže teď už se držím na uzdě a snažím se krotit a neanalyzovat věci moc do hloubky, jenže mám zase podobný problém - pořád mám spoustu nových nápadů na podnikání a prostě nevím podle čeho se mám rozhodnout, do čeho se pustit. Potřeboval bych aby měl den tak 240 hodin a týden tak 50 pracovních dní, abych se mohl pustit do všeho najednou…

Ach jo, jestli si tohle přečte někdo kdo mě zná, tak si zase řekne, že “kdo nechce, hledá výmluvy:-(
Nejsmutnější na tom je, když sem tam někde potkám úspěšně zrealizovaný můj rok starý nápad. Vždycky si říkám, že kdybych se do toho býval tenkrát pustil, tak teď to třeba mohl být můj billboard.

Připadám si jako oslík v té bajce, který dostal dvě kupky sena, protože majitel musel kamsi na pár dnů odjet a tak oslovi dal rovnou dvě kupky sena místo obvyklé jedné, aby neměl hlad. A osel se tak dlouho nemohl rozhodnout se kterou začne, až umřel hladem.

• • •
Zpět na titulní stránku

Předchozí článek: Vtip nevtip
Následující článek: Moje důvěra ve Spořitelnu dost utrpěla :-(

Přečti si také další články:

Napiš, co si o tom myslíš: