Archiv článků Listopad 2007

Nerad dostávám dárky a už se zase blíží Vánoce a s nimi i nepříjemné dostávání dárků.

Proč nerad dostávám dárky? Protože mě úplně ničí, když se mi dárek nelíbí. Teď mi přítelkyně koupila mikinu a mě se ani trochu nelíbí. Nevím co jí to napadlo, normálně mi oblečení nekupuje. Ví co normálně nosím, co se mi líbí, a teď mi koupila mikinu která by slušela tak jejímu otci.

Nemůžu hrát že se mi mikina líbí a mám z ní radost. Takové věci prostě nedělám - nelžu, nepřetvařuji se. Jenže co mám dělat? Vím že doufala že budu mít radost a chtěl bych aby měla radost že mám radost, ale co mám dělat? Takhle je smutná ona a jsem smutný i já

Třeba jednou jsem dostal od rodičů na Vánoce fakt super chlupaté domácí pantofle. Byly fakt pěkné ale nosit jsem je nemohl, protože mi byly malé. Když se mě pak ptali, jak se mi líbil dárek, tak říkám “super!”, druhá otázka, jestli mi pantofle nejsou malé, říkám “jsou”, třetí otázka “takže je nemůžu nosit”, říkám “nemůžu”. Nálada zkažená na všech stranách.

Tak je to vždycky a o Vánocích je to nejhorší. Když nad tím tak přemýšlím, většina dárků co jsem za posledních pár roků dostal od rodičů, skončila tak že jsem je strčil do skříně a nikdy nevzal na sebe (oblečení) nebo nikdy nepoužil (něco užitečného) anebo nikdy nevystavil v obýváku (něco okrasného). Ať vzpomínám jak vzpomínám, tak fakt radost jsem měl snad jen z metrového stromu, který teď máme v květináči v kuchyni. Všechno ostatní bych nejradši zanesl zpátky do obchodu a rodičům zanesl vrácené peníze. Je mi těch lidí okolo mě hrozně líto, že se musejí dívat na můj kyselý výraz když dárek rozbalím. Jenže nesnáším když mi lidi lžou, protože pak už jim nemůžu věřit. Takže já prostě nikdy nelžu a lidem které mám rád už vůbec ne.

Neměl by někdo nápad jak to řešit?

Kdyby mi radši žádné dárky nedávali

Anebo, teď mě tak napadá, jednou jsem dostal na Vánoce kanystr nafty. To je podle mě jediný druh dárku, kterým se nedá nic pokazit.

Když jsem byl malý, vždycky jsem se moc těšil na zimu, na sníh. Od mala si pamatuji, že Martin přijíždí na bílém koni, má svátek 11.11. Bohužel se mu to moc často nepovedlo, vždycky jsem se těšil na jedenáctý listopad, až vytáhneme sáňky a půjdeme sáňkovat. Většinou jsem byl zklamaný a mohl jsem se klouzat leda tak po blátě

Letos se to ale Martinovi opravdu povedlo. Ještě ráno když jsem se probudil byl venku podzim, i když s tak trochu podezřele tmavě šedou oblohou. teď po dvou hodinách je za oknem poctivá zima se sněhem po kotníky.

Bohužel už z toho nemám tak jednoznačnou radost, jako jsem míval v dětství. Jsem totiž motorista… Ale zároveň jsem taky snowboardista, takže přecejenom radost mám. V Kaprunu, na mém oblíbeném rakouském ledovci, od včerejška napadl rovný metr sněhu!

Inu, na každém dobru je něco zlého, na každém zlu je něco dobrého.

V každém případě, všechno nejlepší k svátku, Martinové!

Sem tam někoho slyším čile diskutovat o tom, která banka je nejlepší, mě to bylo vždycky skoro jedno. Delší dobu jsem sice měl takové nutkání, že ve FIO bych pravděpodobně měl velmi podobné služby za velmi rozdílnou cenu, ale to nutkání nebylo tak silné abych kvůli tomu zvedl zadek a šel si tam ten účet zřídit a do spořitelny ho zrušit a nahlásit všude možně změnu čísla účtu.

Teď jsem ale po dlouhé době musel do svojí pobočky České Spořitelny zajít. Měl jsem totiž ke svému účtu dvě platební karty (proč, to je na dlouhé povídání) a nechtěl jsem zbytečně platit roční poplatek za obě, takže jsem tam zašel abych si jednu zrušil.

Paní mě promptně začala nabízet změnu tarifu z mého “Výhodného programu” na “Osobní účet”. Něco už jsem o tom slyšel a četl, ale nejsem ten typ co odmítá nabídku aniž by si ji vyslechl, a tak jsem nechal paní, ať mi o tom popovídá. V průběhu jsme se dostali k tomu, že by bylo možné zrušit kontokorent a při tom mě paní upozornila, že v tom případě bych ale musel zaplatit kreditní úrok něco přes 300Kč, který tam mám. Chvíli jsem nechápal co tím myslí, protože stav na účtu mám poměrně stabilně v kladných číslech. Ale ona tím opravdu měla na mysli, že bych měl platit úroky z kontokorentu který jsem nevyužíval a moje opakované upozornění že jsem na účtu určitě nebyl v mínusu statečně odrážela argumentem, že jsem v mínusu byl, protože ona to tam vidí. Pokusil jsem se ukončit tento odstavec tím, že zítra přinesu výpisy z účtu a budu to reklamovat, což mi ale sdělila že to bude zbytečné, že to můžu reklamovat až mi to opravdu strhnou z účtu.

Na to už jsem opravdu nevěděl co říct, takže jsme se vrátili zpět k diskuzi o změně tarifu. S poděkováním jsem nabídku odmítl, protože jsme společně vypočítali, že se současným nastavením programu zaplatím na poplatcích ročně nějakých 1.000Kč a s novým programem bych zaplatil ročně cca. 1.400Kč. Paní měla takový zvláštní, překvapený a smutný výraz, asi není zvyklá že někdo takto výhodnou nabídku odmítne.

Zkrátka, abych to shrnul, připadalo mi že tam zákazníka mají za blbce kterému stačí říct ať podepíše, protože změna je pro něj výhodná, a potom mu naúčtují mnohem víc než dřív. Nevím jestli by se to nedalo kvalifikovat jako pokus o podvod - ona mi tam prostě půl hodiny v kuse vysvětlovala, že by to pro mě bylo výhodnější a ať podepíšu, když sama viděla že by to pro mě výhodnější opravdu nebylo.

Abych nezapomněl, když jsme končili hovor, najednou z ní překvapeně vypadlo, že teď už se jí tam ukazuje že žádný kreditní úrok nedlužím. Takže nejen že klientům do očí lžou aby z nich vylákali více peněz, ale ještě tam mají pěkný bordel.

Rozloučila se se mnou slovy: “a kdybyste si to s tím Osobním účtem rozmyslel, můžete kdykoliv přijít”. Co byste jí na to řekli? Nic, neměl jsem slov.

Do teď, když někdo mluvil o tom, že je spokojený nebo nespokojený se svou bankou, připadalo mi že to je přece úplně jedno. Platební karta funguje jak má, Servis24 (internetové bankovnictví České Spořitelny) funguje jak má, tak co řešit? Teď už jsem se svou bankou taky nespokojený.

Mám jednu takovou divnou vlastnost, někdy mám skoro pocit že je to vada. Vidím všude strašně moc možností, strašně moc vlastností, strašně moc úhlů pohledu.

Zatím asi ještě nikdo nechápe, co tím chci říct. Takže začnu příkladem. Spousta lidí mě má za hrozného pesimistu a skeptika, ačkoliv já sám si o sobě myslím opak. To se třeba potkám s kamarádem a on mi nadšeně sdělí svůj nápad, který má samá pozitiva. Jenže já vždycky okamžitě vidím nejen pozitiva, ale i spoustu negativ, a občas na to takového člověka upozorním. Ten je pak samozřejmě naštvaný, že mu šlapu po jeho bábovičkách a ničím mu jeho vzdušné zámky, a má mě za skeptika protože to všechno vidím černě.

Funguje to i naopak, někdo něco zatracuje, ale já vidím i kladné stránky věci. Jenže když na ně upozorním, tak to všichni ignorují a nikdo mě za přemrštěného optimistu nepovažuje.

Možná že do teď může někomu tento článek připadat jako moje sebechvála. Jenže já chci právě napsat o tom, že to považuji docela za problém. Já jsem totiž za poslední roky měl desítky nápadů na podnikání, jenže problém byl, že u všech jsem viděl kromě desítek plusů i desítky mínusů, a nedokázal jsem se nikdy rozhodnout, jestli převažují ty plusy anebo ty mínusy.

Snažím se s tím bojovat a nepřemýšlet o všem tolik, protože jsem byl vždycky zvyklý opravdu všechno promýšlet důkladně předem a to tak že mi párkrát už lidé řekli něco ve smyslu “kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody, kdo chce hledá cesty, kdo nechce hledá překážky, …” a mysleli tím samozřejmě že schválně hledám důvody proč ne a překážky.

Takže teď už se držím na uzdě a snažím se krotit a neanalyzovat věci moc do hloubky, jenže mám zase podobný problém - pořád mám spoustu nových nápadů na podnikání a prostě nevím podle čeho se mám rozhodnout, do čeho se pustit. Potřeboval bych aby měl den tak 240 hodin a týden tak 50 pracovních dní, abych se mohl pustit do všeho najednou…

Ach jo, jestli si tohle přečte někdo kdo mě zná, tak si zase řekne, že “kdo nechce, hledá výmluvy”
Nejsmutnější na tom je, když sem tam někde potkám úspěšně zrealizovaný můj rok starý nápad. Vždycky si říkám, že kdybych se do toho býval tenkrát pustil, tak teď to třeba mohl být můj billboard.

Připadám si jako oslík v té bajce, který dostal dvě kupky sena, protože majitel musel kamsi na pár dnů odjet a tak oslovi dal rovnou dvě kupky sena místo obvyklé jedné, aby neměl hlad. A osel se tak dlouho nemohl rozhodnout se kterou začne, až umřel hladem.