Archiv článků Září 2007

Když něco nefunguje dobře, je lepší to radši opravit hned

Pondělí, 24. Září 2007, rubrika Auta a motorismus

Tak mám konečně opravené auto, že se mi rozbilo jsem psal už před víc než dvěma týdny. Teď ho jako vyprané v Perwollu, tedy skoro jako nové. Oprava stála se vším všudy i s odtahem něco málo přes 19.000,- Kč, byla to prakticky generálka horní půlky motoru.

Proč tenhle článek píšu? Protože oprava mohla stát tak 4 tisíce a nemusel jsem být dva týdny bez auta, kdyby se ta vadná součástka vyměnila už dřív. Ono totiž v tom motoru něco cvakalo. Za dva roky co to auto mám jsem s ním byl postupně asi ve třech nebo čtyřech servisech kvůli různým věcem a vždycky jsem se zeptal, co si myslí o tom cvakání. Všichni mi vždycky řekli, že to jsou “hydroštely” a že to nemá cenu opravovat, že to prostě u těchto starších motorů klepe, a že to je jenom zvuk a že to ničemu nevadí.

Ten “hydroštel” nebo “stavítko” nebo jak se tomu ještě říká je takové cosi co automaticky vymezuje vůle ventilů podle tlaku oleje. Na starých motorech se vůle ventilů vymezovala jednou za čas ručně podle takových plíšků, u novějších motorů to dělají automaticky tyhle věcičky. No a jedna tato věcička prostě tu vůli ventilu vymezovala špatně a jednoho dne už to cosi nevydrželo, rozletělo se to a rozmlátilo to vačkový hřídel a hlavu motoru. Takže oprava za těch 19 tisíc. Kdybych byl býval trval na tom, že to chci opravit, tak by mě preventivní výměna všech těch krámů vyšla asi na 4 tisíce a ještě bych to ráno zavezl do servisu a odpoledne bych to měl hotové, takhle jsem zůstal trčet s nepojízdným autem 20km od domova (ještě že ne 2000km jako třeba když jsme byli v červnu na Korsice) a dva týdny jsem byl bez auta.

Takže poučení pro příště: když mám pocit, že něco v autě (nebo možná i kdykoliv jinde) není úplně v pořádku, tak je lepší to opravit hned než čekat až se to úplně rozsype. Jenže jak poznat že je potřeba to vyměnit, když lidi kteří se tváří že tomu rozumí vám tvrdí že je to zbytečné? :-(

Nezastavujte v připojovacím pruhu na dálnici!!!

Pátek, 21. Září 2007, rubrika Auta a motorismus

Dnes jsem najížděl na dálnici a asi tak 100 metrů přede mnou jel Pažout 407. Když se blížil k dálnici, tak přibrzdil. Sundal jsem nohu z plynu, říkal jsem si že se koukne a pak na to šlápne aby se plynule zařadil. Jenže nejen že na to nešlápl, ale přibržďoval ještě víc a tak jsem ho skoro dojel.

Když ten člověk byl asi v půlce připojovacího pruhu, najednou zastavil!!! To jsem naprosto nečekal, dupl jsem na brzdy a za fanfár pískajících pneumatik, oblaků kouře a smradu spálené gumy se moje auto zastavilo asi dva metry za ním.

Lidi, když najíždíte na dálnici, tak zastavit v připojovacím pruhu je to nejhorší co můžete udělat. Připojovací pruh je od toho, abyste v něm nabrali rychlost a na jeho konci se plynule zařadili do proudu aut které po dálnici už jedou. Pokud byste nestihli potřebnou rychlost nabrat, tak není důvod na konci připojovacího pruhu zastavit — je to jen čára na silnici. Když budete v tom pruhu pokračovat o pár metrů dál, tak se svět nezboří a neriskujete že to do vás ten za vámi napere.

Dnes mě pěkně naštvala zubařka

Středa, 19. Září 2007, rubrika O mně

Dnes jsem zase po roce byl na preventivní prohlídce u zubařky. Začnu od konce - na křesle jsem byl dohromady asi minutu, podívala se mi na zuby, povrtala se v nich takovou takovým tím špičatým mučidlem a protože se jí nepodařil zapíchnout ani do jednoho zubu, řekla že mám (cituji) “krásný chrup” a že mám zas přijít za půl roku. Normálně bych z tohoto výroku měl obrovskou radost, asi jako každý kdo se vyhne vrtačce, ale co se dělo předtím, to mi tak zkazilo náladu, že mi ji ani konečný výsledek nezpravil.

Co se tedy dělo předtím? Začnu od začátku. Na cestu k zubařce jsem už vyrážel s malým zpožděním a ještě jsem se trochu zdržel v dopravní zácpě. Protože nemám rád, když někdo nedodržuje slíbené termíny, snažím se být vždycky dochvilný a tak jsem z toho byl trochu nervózní a hodně jsem spěchal, abych tam dorazil co nejdřív. Kupodivu jsem nakonec zpoždění dohnal a vkročil jsem do čekárny na minutu přesně. Seděl tam jediný pacient a zrovna tam s ním byla sestřička a říkala mu, že příště má předem zavolat že přijde. Otočila se na mě, jestli se jmenuji tak jak se jmenuji, řekl jsem že ano a pomyslel jsem si, že to je super, už mě očekávají a kolega není objednaný, takže půjde až po mě.

Sestřička zalezla do ordinace a chvilku s nic nedělo, poté z ordinace vyšel pacient a zmizel v šumu rušné ulice. Seděl jsem dál, očekávaje že každým okamžikem sestra vystrčí nos a pozve mě dovnitř.

Místo toho se ale začal z ordinace ozývat hlahol, který postupně nabíral na hlasitosti a na veselí. Vypadalo to, jako by se vevnitř někdo náramně dobře bavil, což jsem si myslel že v ordinaci zubních lékařů nebývá zvykem. Mimo jiné jsem se například přes zavřené dveře dozvěděl, jaký si jedna ze zúčastněných dam objednala krém na ruce a že má doma tři kusy jednoho katalogu s kosmetikou.

Přibližně po dvaceti minutách hlahol ustal a po chvilce ticha vyplula madam sestřička do čekárny a pozvala dovnitř neobjednaného čekajícího. Nemohlo mě to naštvat víc než těch dvacet minut čekání předtím, víc zvýšit moje rozčilení už prostě nešlo, ale udržel jsem emoce na uzdě, protože rozházet si to s někým, kdo se mi za chvíli bude vrtat tou smrtící zbraní v útrobách dutiny ústní, to by nebyl zrovna strategický tah.

Naštěstí kolega byl hotový docela rychle, a tak po chvíli jsem byl uveden do svatyně já. Jak jsem prozradil už v úvodu, byl jsem hotový, než bys řekl švec. A možná o to víc jsem byl naštvaný, protože kvůli minutě na křesle jsem proseděl bez mála půl hodiny v čekárně.

Vážení čtenáři, pokud je vám ukradené, že váš klient/zákazník možná někam spěchá, protože i pro něj čas jsou peníze, tak aspoň mějte tu slušnost a snažte se bavit potichu, ať neví jak “moc” vám leží na srdci. Anebo, pokud se kvůli té chátře nehodláte omezovat, tak si pořiďte zvukotěsné dveře. Protože jinak by se mohlo stát, že se ta chátra naštve a najde si jiného dodavatele služeb!!! Jestli máte aspoň trošku ohleduplnosti, tak si na dobu “babské pauzy” prostě neobjednávejte klienty! Sakra když vím, že si musím s kolegyní mezi desátou a půl jedenáctou vyměňovat zkušenosti s řasenkama, tak tomu člověku řeknu ať příjde až na půl jedenáctou, ne?!?!? Proč tam má sedět a poslouchat to?!?!

Daňový systém na Kajmanských ostrovech

Úterý, 18. Září 2007, rubrika O mně, Politika

Když se podívám z okna a vidím jaké je tam počasí, chytají mě deprese. A když se podívám na věštbu počasí a vidím že zítra má být 9° C, tak začínám přemýšlet o emigraci. První důvod by byl zdejší politická scéna a druhý důvod by byl počasí. Potřeboval bych žít někde, kde je pořád léto. Třeba na takových Kajmanských ostrovech… To je prostě ráj.

O Kajmanských ostrovech se běžně mluví jako o daňovém ráji. Ale víte v čem konkrétně to spočívá?

Na Kajmanských ostrovech neexistuje daň z příjmu, jediná daň do státního rozpočtu je dovozní clo. A jsou ostrovy tak malinké že se tam nevyrobí skoro nic, a tak se dováží prakticky všechno. Protože stát nemusí utrácet za takové věci jako je armáda a zahraniční politika (ostrovy patří Británii, takže všechny tyto služby odebírá od out-sourcingového dodavatele - Velké Británie), ani clo není nijak závratné a státní aparát si s ním přesto vystačí.

Pokud si na Kajmanských ostrovech chcete založit firmu, která třeba bude poskytovat služby klientům v Evropě, tak tam zřejmě nebudete potřebovat nic dovážet a tak nezaplatíte daně opravdu žádné.

A když si k tomu představíte ještě to věčné léto… prostě skutečný ráj na zemi.

O mýtném na silnicích nižších tříd

Sobota, 15. Září 2007, rubrika Auta a motorismus

Po delší době napíšu zase něco na politické téma.

Poslední dobou mi vrtá hlavou otázka mýtného na silnicích nižších tříd. Na dálnicích se to ještě dá pochopit. Relativně málo rozsáhlá síť, relativně obrovský provoz. Třeba v Rakousku to udělali poměrně chytře. Zavedli mýtné na dálnicích a zrušili podnikatelům silniční daň. Průměrný podnikatel zaplatí přibližně stejně (některý samozřejmě víc, některý méně), ale mýtné je na rozdíl od silniční daně možné vybírat i od cizinců, kterých po dálnicích projíždí dost, takže státní pokladna je na tom lépe, přitékají peníze z jiných států a rakouský národ tedy vlastně bohatne.

Zato u nás, nejen že silniční daň zrušena nebyla takže podnikatelé platí daně obě, ale ještě navíc se reálně uvažuje o zpoplatnění silnic nižších tříd. Stát tím dostane obrovské množství peněz. Samozřejmě, stát tyto peníze dostane ze svých vlastních občanů. U toho dálničního mýta se můžeme uklidňovat tím, že mýto platí třeba polský kamion vezoucí pomeranče ze Španělska do Polska a tak my na tom vlastně vyděláme. Ale Avie která veze rohlíky z Dolních Lhoty do Horní Lhoty musí náklady na cestu rozpočítat na ty rohlíky, takže mýtné na silnicích třetích tříd nezaplatí nikdo jiný než my všichni.

Ponechám teď stranou fakt, že stát s penězi které má v pokladně hospodaří mého názoru dost neefektivně (ve státní sféře se penězi nehorázně mrhá, to ví každý kdo tam byl někdy zaměstnaný).

Věřím že stát peníze potřebuje, někde je brát prostě musí. Ale proč zrovna z mýtného na zapadlých silničkách někde na venkově? Tento výběr mýtného bude stát stát obrovské množství peněz. Nejen že musíme zaplatit zisk firmě Kapsch, ale provoz systému bude stát horentní peníze, takže než se vybrané peníze dostanou do státní poklady, zbude z nich třeba polovina.

Proč se místo toho třeba jednoduše nezvedne sazba DPH, třeba o půl procenta? Stát by si přišel na své, udělalo jedním zasedáním Sněmovny a nestálo by to ani halíř - nemuseli bychom dávat desítky miliard rakouské firmě Kapsch (takže rakousko jako celek opět chytře bohatne a my jako hloupé ovce ještě více chudneme), nebyl by potřeba ani jeden jediný úředník navíc. Peníze které by z nás stát dostal by zkrátka přišly do státní poklady celé a ne jen polovina.

Když o tom přemýšlím, chce se mi brečet.

Místo aby náš stát chytře vydělával peníze od jiných národů poskytováním služeb, tahá peníze z nás a hloupě jimi mrhá. Připadá mi že mám jen dvě možnosti: buď věnuji následující rok svého života tomu, že budu objíždět republiku, pořádat meetingy a vysvětlovat lidem svůj názor a nakonec prosadím referendum, ve kterém národ mýtné odmítne, anebo emigruji.

Vidím to spíše na tu druhou možnost…