V prosinci jsem si aktivoval dárek od Vodafonu, 77 MMSek měsíčně zdarma na čtyři měsíce. Nejsem zrovna MMSkový fanda, do té doby jsem poslal všehovšudy asi dva kousky, ale neberte to, když je to zadarmo. Teď jsem se přihlásil do Samoobsluhy, první den nového fakturačního období, abych se podíval, kolik kreditu mi převedli z minulého měsíce, a zjistil jsem nemilou věc: že mám v právě začínajícím měsíci naúčtovaný nejenom můj paušál, ale taky 77 korun za balíček 77 MMSek. Minulý týden jsem totiž ignoroval výstražnou SMSku, ve které mi Vodafon psal, že od dalšího měsíce už bude balíček zpoplatněn.

Za ty 4 měsíce jsem poslal jednu jedinou MMSku, a to hned první den, když jsem zkoušel jestli to funguje. Takže z těch 77 zpráv, které jsem si teď předplatil, bych pravděpodobně nevyužil ani jednu. No co - za blbost se platí, řekl jsem si že 77 korun není taková tragédie a chtěl jsem to v té internetové Samoobsluze rovnou deaktivovat, abych příští měsíc nevyhodil zbytečně do kanálu dalších koruny.

Pak mě ale napadlo, bych mohl zkusit zavolat na infolinku, jestli by to ještě nešlo zrušit i za tento měsíc. Nepočítal jsem s tím že to půjde, podmínky jsou napsané jasně a navíc byli od té dobroty, že mi poslali varování SMSku. Ale za zeptání člověk nic nedá, ne? Operátor mi nejdřív řekl, že zrušit to na už probíhající měsíc bohužel nepůjde, ale že to můžeme zrušit hned s platností od příštího měsíce. Ale pak najednou říká: “počkejte, já jsem to tam zkusil zadat, a vypadá to, že to systém přijal, nevím jestli se to neobjeví na faktuře, ale to by asi když tak šlo reklamovat”. Tak jsem překvapený poděkoval a rozloučil se, hned jsem se znovu podíval do internetové Samoobsluhy, a balíček už byl zrušený ale naúčtovaných 77 korun tam pořád bylo. Ale pak jsem se po chvíli podíval ještě jednou, a teď už tam po balíčku není ani stopy, platba 77Kč zmizela

Vodafone mi prostě odpustil platbu za službu, o kterou jsem sice nestál, ale přesto jsem si ji objednal a tak jsem ji podle daných pravidel měl zaplatit. Byl jsem tím příjemně překvapen a jsem teď o něco spokojenější zákazník

Posledních pár let jsem byl hrdý na to, že jsme doma neměli metrovou plazmu. O lidech, kteří ji měli, jsem si vždycky myslel, že podlehli konzumnímu způsobu života a kupují si věci, které nepotřebují, aby udělali dojem na lidi, kteří je nemají rádi (nevím už kdo tuhle myšlenku vyslovil, ale líbí se mi). Přece v televizi nevysílají nic než reklamy, tak proč utrácet peníze za to, že ty reklamy budu mít větší, ne? To za ty peníze pojedu radši na dovolenou!

Jenže čas od času člověka napadlo, že by bylo fajn mít něco velkého na promítání fotek, taky pustit si občas nějaký film není špatné, navíc jediná televize byla v obýváků a někdy se stalo, že v ní byl nějaký koukatelný pořad, u kterého by se dalo dobře usínat. A taky taková televize je určitě technická hračka, má spoustu konektorů, spoustu čudlíků.

Prostě se okolo nás rojila spousta chabých pro koupi toho pekelného stroje, jenže když se to sečetlo, tak z toho vyšlo že je potřeba ten symbol luxusu koupit. Vybíral jsem dlouho a pečlivě, jako vždycky všechno, a po nějaké době se nám v ložnici naproti posteli objevila metrová plazma. Ona tedy popravdě řečeno nemá metr ale jen 94 centimetrů, a není to plazma ale LCD, ale jako důkaz že patříme mezi společenskou smetánku to snad stačí (je to mimochodem LG 37LH3000).

Teď odbočím. Čas od času se někde objeví článek, že by v ložnici neměly být televize a počítače, protože to ničí tok pozitivní energie Fenk-Čurej nebo tak nějak, takže se pak dobře nevyspíte. Jindy se zas objeví článek, že by v ložnici neměla být televize, protože zírání na obrazovku vám to zničí sexuální život. Z těchto článku (které mimochodem vždycky začínají slovy: “Britští vědci zjistili”, všimli jste si?) jsem neměl strach. Ale jeden negativní vliv jsem nedomyslel.

Hrozně mě z toho totiž bolí za krkem. I když pořád platí, že v televizi není nic na co by se dalo dívat, přecejenom to člověk čas od času zapne. Odhaduji, že se teď z postele dívám na televizi tak půl hodiny denně, a můžu vám říct že to bohatě stačí na to, abych měl tak nějak ztuhlý krk. V průběhu dne se nějak rozhýbe, ale jak si večer lehnu, tak hned cítím jak krk kříčí: “nééé, už zase?”

Takže moje rada: nekupujte si televizi do ložnice. Toky energie to možná nepřesměruje a o sex vás to možná neokrade, ale páteř prostě není stavěna na to, aby dlouhodobě byla v poloze “v půli zlomeno”.

Dostal jsem dopis od České pojišťovny. Stálo v něm, že na přání nás, svých klientů, vytvořili fantastický nový produkt, skvělé nové úrazové pojištění specializované pro případ autohavárie.

Než se ponořím do čísel, rozeberme si slogan. Celé nabídce vévodí nadpis: “Ochraňte si to nejcennější“. Zamysleli jste se nad tím co ten slogan říká? Zdá se mi, že tvůrci této reklamy asi zrovna zapomněli přemýšlet, když onen pamflet tvořili, anebo předpokládají že adresát dopisu má zrovna mozek v čistírně. Jasně že své zdraví považuje spousta lidí za to nejcennější. Ale jak mi může jakési pojištění ochránit moje zdraví? Když mě srazí auto a budu mít toto pojištění, tak se mi zláme méně kostí než kdybych pojištění neměl? Nevím jak vy, moji milí čtenáři, ale já myslím že až bude nějaké auto demolovat moji tělesnou schránku, tak praskajícím kostem bude úplně jedno, jestli zašívám peníze do slamníku nebo je posílám pojišťovně. Ať přemýšlím jak přemýšlím, neumím si představit, jak by mohlo jakékoliv pojištění ochránit moje zdraví. Zdraví je jen jedno a za peníze se koupit nedá a neumí to ani pan Kellner.

Teď k číslům. Prý když jim budu posílat 154,- Kč měsíčně, tak oni mi pak pošlou pětistovku za každý den, který po autonehodě strávím v nemocnici, a pokud budu v pracovní neschopnosti déle než měsíc, tak potom mi budou posílat pětistovku i když budu doma.

Příklad:
Po autonehodě budu dva měsíce v nemocnici a pak půjdu hned zpátky do pracovního procesu. Od pojišťovny dostanu
30 x 500 + 30 x 1000 = 45 000 Kč
první měsíc každý den pětikilo a druhý měsíc každý den litr.

Když budu první dva týdny v nemocnici a pak měsíc a půl doma, dostanu
14 x 500 + 30 x 500 = 22 000 Kč
první dva týdny pětistovku denně, pak dva týdny nic, a druhý měsíc zase pětistovku denně.

Pokud bych v nemocnici byl jen dva týdny a další dva týdny doma a pak už šel do práce, tak dostanu
14 x 500 = 7000 Kč
pětistovku za den ležení v nemocnici a víc nic.

Když si toto pojištění budete platit celý život, řekněme od 18 do 78 let, tak za padesát let pojišťovně nacpete do chřtánu 92.400,- Kč. Kdybyste ty peníze celou tu dobu ukládali na 2% úrok, tak po padesáti letech budete mít 156.300,- Kč. Kdybyste ty peníze celou tu dobu ukládali do akcií, kde jsou prý dlouhodobě průměrné výnosy 10% ročně, tak za 50 let budete mít 2.151.000,- Kč, slovy DVA MILIONY, pro nedůvěřivé a nechápavé ještě jednou:

DVA MILIONY!

Kvíz na závěr:

• Kolik dnů byste museli za život proležet v nemocnici následkem autohavárie, aby se toto pojištění vyplatilo?
• Jak velká je pravděpodobnost, že se to stane?
  

Proboha, lidi, našetřte si dva-tří platy a mějte je doma jako železnou zásobu pro případ nečekaných událostí (pobyt v nemocnici, potřeba koupit novou ledničku, …) a nevyhazujte peníze za nesmyslná pojištění, i kdyby vás k tomu váš pojišťovák alias nezávislý finanční poradce sebelíbezněji přemlouval. Být sám sobě pojišťovnou je mnohem jistější a levnější. Platit pojišťovně za jakousi virtuální jistotu je horší než sypat peníze do kanálu.

Před chvíli jsem si přečetl článek o dalším podvodu lidí kolem plzeňské právnické fakulty http://www.novinky.cz/domaci/181383-stat-muze-kvuli-udajne-plzenske-pravni-mafii-prijit-v-arbitrazi-o-miliardu.html a ještě teď lapám po dechu.

Jak může člověk, který je proděkanem fakulty, který vlastní advokátní kancelář a zastupuje klienty, kteří mu důvěřují, jak může podvést svého klienta a okrást ho o stovky milionů? Jak se mu může ještě podívat do očí?

Chápu mentalitu kapsářů a jiných drobných zlodějíčků. Jsou to primitivní tvorové, kteří nemají mozkovou kapacitu na to aby pochopili, co je špatné a co ne. Když někdo ukradne dekl z kanálu, tak bych mu sice nejradši usekl ruce, ale věřím, že on na tom nevidí nic špatného. To je jako motýli: sice nakladou housenky které člověku zničí úroku na zahrádce, ale člověk se za to na ně nemůže zlobit, protože to je prostě jejich způsob obživy a nic jiného neumí.

Chápu i mentalitu různých sviní-podnikatelů, kteří různými důmyslnými způsoby okrádají kde koho na potkání. Ti už sice mají dost mozkové kapacity na to, aby se vcítili do role poškozených, ale je jim to jedno. V přírodě jsou taky predátoři. Takový orel by se taky mohl živit hmyzem a zrním, ale proč by to dělal, když má možnost ulovit si kořist? Tak to prostě v přírodě funguje.

Ale opravdu nechápu mentalitu člověka, který dokáže spolupracovat na okradení svého klienta a pak se mu třeba ještě podívat do očí, a potom jít na univerzitu a přednášet mladé elitě národa a být jim vzorem. Jak je tohle možné, že někdo může mít takovou náturu?

Můj superchytrý telefon poháněný systémem Windows Mobile je tak trochu šmejd, a občas ztratí GSM signál a tvrdošíjně tvrdí že signál není, i když všichni kolem mě signál mají. Pak stačí telefon resetnout, pět minut počkat než nastartuje, a logo operátora je zase na světě.

Myslel jsem si že stejná situace nastala i dneska, jenže logo se neobjevilo ani po resetu. Následoval další reset a zase nic. Už už jsem ho chtěl rozšlapat, ale pak mě napadlo zkusit vyhledat dostupné sítě na mém druhém, daleko levnějším a daleko spolehlivějším telefonu, ve kterém tluče růžové srdce s Téčkem ve znaku, a ten kupodivu taky říká, že k dispozici je pouze síť TyMobile a Ó-dva. Takže Waterfón evidentně uhnil. Divím se, že na diskuzním fóru Mobilmanii ještě není debata na toto téma.